Ráno je teplota lehce pod nulou, ale sluníčko už poměrně brzy dává o sobě znát. Jdu na start jen v tričku a v oblíbených trenýrkách. Rukavice by se pro začátek hodily, ale nechal jsem je bohužel doma… Občerstvení bylo plánováno dlouho dopředu, hlavním úkolem je při závodě nepřibrat a držet si linii kvůli fotografiím na sociální sítě. Tedy pravý opak od bedýnky plné dobrot Petra Herejta…

Obrátkový okruh kolem Štruncových sadů sice obsahuje již několikrát popsaný zpomalovací kužel, ale zase má člověk dokonalý přehled o průběžné situaci na trati. Od počátku tak mohu více než svůj běh řešit otázky týkající se hlavního závodu. Dokáže David Pelíšek opět pokořit hranici sedmi hodin? Jaké všechny rekordy překoná Radka Churaňová? A co Rudy Krajča, skutečně jenom blbě kecá, nebo i on vylepší svůj veteránský rekord?

Když se začíná blížit poledne, překvapí mě v protisměru běžící Petr Herejt: „Doufám, že pěkně pozdravíš Pavla!“ Pavel Bodnar sice běží hezky, ale také jen kratší závod. Moc tedy nechápu, proč bych jej měl nějak extra zdravit? Za chvíli je mi jasno. Na zahradním traktoru se sekačkou projíždí kolem trati bývalý famózní fotbalista Plzně, ale také Slavie i Sparty – Pavel Horváth. Nejenže pozdravím, ale zkouším jej i nalákat na běhání. ‘Horvi’ odpoví: „Hele, tohle já bych fakt nedal!“ Raději sešlápne plyn a odjíždí směr tréninkový areál.

Po doběhu do cíle (3:55:52) se malinko zkulturním a jdu se za slavným fotbalistou ještě jednou podívat. Máme spolu takové veselé archaické pojítko. Na konci minulého století, kdy Pavel po přestupu ze Sparty hrál ve Slavii, visely všude možně billboardy s jeho podobiznou a textem: „Dvanáctým hráčem jsi TY!“ Já v té době vytvářel webové stránky fotbalové Sparty a plakát jsem lehce poupravil, což se doneslo i k Pavlovi, jak zmínil v jednom z rozhovorů. Za svůj žertík jsem jej po letech obdaroval knížkou a třeba se po jejím přečtení představí příští rok při doplňkovém desetikilometrovém závodu.

Ještě, než jsem proběhl cílem já, zvítězil Rudy Krajča v závodě na 50 km časem 3:35:21. Pěstitel kaktusů skutečně nekecal a posunul svůj vlastní český veteránský rekord v kategorii M55 zase o několik minut dál.

A pak přichází vytoužené fanouškovské odpoledne. Spolu s Járou Urbanem fandíme a pomáháme. Hlavně ale stále neustále počítáme! Šéf časoměřičů Jan Hostička liché roky slibuje, že rozšíří světlenou tabuli o průměrný čas na kilometr, ale sudé roky naříká nad příliš složitým vzorcem. Nečekaně brzy dopijeme zásobu mého piva ze Svijan, a tak asi největší starostí je čekání na jednoho z ředitelů plzeňského pivovaru, který slíbil donésti vzorky místního ležáku. Naštěstí závěr závodu již sledujeme dostatečně saturováni pěnivým mokem.

Jako první se do cíle hlavního běhu na 100 km přiřítí favorit David Pelíšek. Před závodem chtěl začít o malinko pomaleji než při předchozích pokusech. A skutečně trpělivě sekal jednotlivé kilometry v tempu těsně nad 4 minuty. V závěru se za velkého povzbuzování fanoušků dokázal ještě zmáčknout, a jeho poslední desítka tak byla ze všech nejrychlejší (!) Výsledný čas 6:52:17 je nejen rekordem závodu, ale i nejlepším českým výkonem v tomto století. A jen kvarteto Čechů v historii bylo rychlejší!

Po doběhu nabízím Davidovi osvěžení trochou piva. Váhavě odmítá s absurdním tvrzením, že jej po pivu berou křeče. Po chvíli však rozpačitě pohlédne na svoji přítelkyni, že od jisté akce mají dohodu obsahující klauzuli o tisícikoruně za každé pivo umístěné do hrnečku s půvabným nápisem Kočárek. Tohle, kdyby zavedla doma manželka, tak nám před domem parkuje replika císařského kočáru z devatenáctého století s šestispřežím kladrubských běloušů. Po ujištění ředitelem závodu Vlastou Šroubkem, že dnes skutečně za svůj výkon obdrží slíbenou finanční prémii, dojde nakonec i na kelímek s pivečkem.

Druhá do cíle dobíhá favoritka závodu žen – Radka Churaňová. Své šílené tréninky (jako motivační příklad bych uvedl druhý březnový týden: úterý maraton 2:55, čtvrtek maraton 2:54, sobota maraton 2:56 a neděle opět maraton 2:56, k tomu nějaké kratší běhy, běžky, posilovna a plavání) dokázala přetavit v úžasný čas 7:18:53. Samozřejmě jde o český rekord, ale i jeden z nejhodnotnějších výkonů ve světové historii. Jen ihned po doběhu nebylo úplně jasné, jestli jde o světový veteránský rekord v kategorii W40 nebo W45. Na konec se ukázalo, že se Radka stala držitelkou světového rekordu v kategorii W40. A je možné, že o ten v kategorii W45 se pokusí ještě letos. Prostě jak se říká: Stará stodola nejlíp hoří!

Největším dramatem odehrávajícím se přímo na trati byl bezpochyby souboj o druhé místo v kategorii mužů. Přes polovinu závodu se o stříbro přetahoval Daniel Orálek s Jirkou Horčičkou. Pořadí mezi nimi se měnilo snad v každém okruhu. Postupně se nenápadně jako liška zcela vyrovnaným tempem posouval pořadím vpřed další medailový kandidát Marek Jirásek. V poslední třetině začal Dan ztrácet a zdálo se, že Jirkova první medaile z MČR bude stříbrná. Ovšem menšího zpomalení v posledních deseti kilometrech využil Marek a doběhl druhý v čase 7:31:32.

Troufnu si tvrdit, že šlo historicky o nejhodnotnější české mistrovství v nejdelší lehkoatletické disciplíně. A navíc, jde teprve o začátek roku. 27. srpna se totiž v Berlíně koná Mistrovství světa, kdy David Pelíšek může útočit na elitní desítku a Radka Churaňová půjde do závodu jako jedna z favoritek! A kdo v Plzni viděl lítat na půlmaratonské trati nabuzenou čerstvou maminu Terku Zuzánkovou, ví, že ani tým žen nemusí být bez šance. Berlín není daleko a již začínám plánovat grandiózní výjezd fanoušků ultramaratonu. Dvanáctý hráč se vždycky může hodit!

VÝSLEDKY

Muži: 1. David PELÍŠEK 6:52:17, 2. Marek JIRÁSEK 7:31:32, 3.Jiří HORČIČKA 7:37:59, 4. Ondřej VELIČKA 7:59:13, 5. Daniel ORÁLEK 8:14:07.

Ženy: 1. Radka CHURAŇOVÁ 7:18:53, 2. Hana VIČAROVÁ 8:07:02, 3. Barbora CHUMLENOVÁ 8:15:42, 4. Lenka HORÁKOVÁ 8:23:59, 5. Lenka BAROCHOVÁ 9:17:13.

Kompletní výsledky od 4Timing, web závodu

Převzato z blogu Ultrapůlmaratonec se svolením autora, jehož knihu příběhů převážně z prostředí ultramaratonu můžete zakoupit zde