Nástup je možný ze t?ech míst, všechna jsou dostupná i autem, bude-li t?eba dojet. My za?neme na sídlišti Velká Ohrada, odkud se po louce vydáme sm?rem na ?eporyje. Ješt? p?ed sešupem dol? to oto?íme o 180 stup?? doleva a rozkvetlou loukou s otisky koní se vracíme zpátky, nicmén? stá?íme to sm?rem do údolí.

Terén je krajn? nerovný, lepší je crossová obuv. U rozpadliny v údolí to vezmeme ost?e doleva, p?eb?hneme potok a kolem dalších trosek (pozor na mladé nad?je reprezenta?ního týmu v paintballu!) kopírujeme dno údolí. Velký pozor na to, kam šlapeme. Cesta je zde pokryta velkým množstvím kamení a není moc dobré kochat se pohledem na zarostlé strán?, vymknutý kotník není naším dnešním cílem.

Cesta ale rychle m?ní podklad, míjíme první domky, bublající potok s velkou vrbou a kolem chatek a zahrádek se št?kajícími psy pokra?ujeme údolím. V místech, kde se cesta stá?í vpravo, odoláme pokušení civilizace a vrháme se vlevo do porostu statných kop?iv. Jsou to místa, kde máme co d?lat se udržet na uzounké cesti?ce a nespadnout do p?íkopu s ješt? v?tšími kop?ivami. Ale to už se ocitáme na kolejích. Nebojte, osobá?ek zde jede jen dvakrát do hodiny, ale p?esto dáme pozor, než se vydáme doleva, sm?rem do Prahy.

Po cca 60 metrech využíváme první odbo?ku vlevo a pry? od kolejí. Ocitáme se v nejkrásn?jší ?ásti Prokopáku a doporu?uji zvolnit nebo si dát pauzi?ku. Kolem nás jsou p?ekrásné skály a strmé svahy, obzvlášt? p?i zapadajícím slunku p?ipomínající Údolí smrti. 

Pokra?ujeme dále, kolem dalších osam?lých domk? se dostáváme do nejzelen?jší ?ásti údolí a stá?íme to po asfaltce doprava. Kolem nás se míhají cyklisté a sem tam i brusla?i, chodci, ko?árká?i, mimina i d?chodci. Všichni bez rozdílu se sluncem v duši. V t?chto místech nás opoušt?jí poslední zbytky pracovních starostí, litujeme velké kaštany postižené klín?nkou, ohlušuje nás bublající potok a ptáci trénující na další ro?ník Superstar.

Na konci údolí se osv?žíme ve vskutku polní hospod?, ale nejsme bábovky a láká nás myšlenka vyškrabat se do kopce, zv?davi, zda-li se tam nachází p?kná vyhlídka. Dáváme se proto po hlav? do neznáma. Svah je opravdu t?žkým o?íškem i pro trénované vrcha?e (cca 100 metr? p?evýšení na 800 metrech!), ale i ch?ze je p?eci druhem pohybu…

Kone?n? konec. Vítá nás rozcestí pod dubem, stá?íme to doprava. Po asi dvou kilometrech podél pole se dostáváme na další h?eb dnešní trasy: skály s neznámým panoramatickým výhledem na dv? t?etiny Prahy, v?etn? p?estavované budovy rozhlasu, nyní nápadn? p?ipomínající pa?ížskou La Defence.

Zastavíme, b?žet se tu stejn? nedá a byla by škoda se nerozhlédnout. Od p?epln?ného barrandovského mostu a rušné jižní spojky rychle zrakem utíkáme, ale ihned si všimneme strakonické výpadovky… Brr, PIM už nikdy!!! 

Ješt? rychlý pohled doleva, od Podolí až po Žižkovský vysíla?, ale honem, a? nám neztuhnou svaly, musíme se vracet, zdaleka nejsme na konci cesty. Vracíme se stejným úsekem a dáme pozor na stádo koz a ovcí, které si tu m?sto najímá namísto mechanického sekání porostu.

Na známém rozcestí pokra?ujeme rovn?, bu?to po panelové cest?, která nás povede kolem zví?ecího útulku (už má skoro velikost ZOO!), nebo listnatým lesem. Ten bych doporu?il zvlášt? pro jeho stín a hru sv?tel. Ocitáme se na další louce, snažíme se dostat až na samou hranu svahu, odkud se nám otevírá majestátná vyhlídka na celé údolí (trochu hodn? pokažená paneláky nesmysln? umíst?nými na vrchol kopce). 

Stá?íme to doprava a sbíháme z kopce sm?rem do údolí, abychom vzáp?tí za?ali stoupat do nep?íjemného kopce sm?r paneláky. Pokud nám již došly ionty, u silnice je krásná zahrádka U Šimá?k?.

Ostatní obíhají sídlišt? zleva (zde je možné ob?as potkat Radka, kterak si zkouší zab?hnout osobák na 10km na 250m školním okruhu . Za chvíli nás pohltí he?mánkový porost, ten ale brzy st?ídají plantáže polních jahod. No a jsme v cíli, v nohách máme 18 km, na tvá?i p?iblblý úsm?v a na srdci zatracen? p?íjemný pocit.

A? se Vám moje domovská tréninková trasa líbí. Je t?žká, prost?ídá všechny povrchy a terény, ale rozhodn? se nebudete nudit.

Plán trasy je zde.