Maraton Des Sables: Příprava u Balatonu

Už když jsem plánovala účast na závodě, mě napadlo "závěrečné soustředění“, ne však na Floridě, jak radili kolegové (tam je zaručené teplo), ale v Maďarsku. Necelý týden před mým odjezdem se totiž obíhá jezero Balaton ve čtyřech etapách – celkem 195 km. Je to trochu risk, co když si něco udělám, co když budu před tím hlavním závodem unavená?  No, co se týče únavy, pokud moje tělo nezregeneruje do 5 dní, co pak chci dělat v Maroku… Tak tedy jedu.

Závod je organizován jako "příjemný podnik“. Kromě toho, že se musí běhat, a to v časových limitech, o které mám dost obavu, jinak není třeba se o nic starat. Velkým plusem je, že každý běžec si může sebou vzít svého cyklistu, který může jet celou dobu s ním přímo po trati. Beru svoji osvědčenou skvělou podporu, svého manžela Libora. Podpora má na tomto závodu úlohu spíše společenskou (prohodí občas pár slov – jinak bych celou dobu češtinu nezaslechla), zásobování prakticky není třeba, občerstvovačky jsou dobře zásobené, mimo jiné i pivem.

Na startu se schází 123 individuálních závodníků s ambicí uběhnout to celé a přibližně 70 dvou či čtyřčlenných štafet. První den se běží 48 km absolutní rovinou často přímo kolem jezera. Tempo je rychlé (první den jsou všichni čerství), jsem ráda, že nejsem úplně vzadu. Pohoda, jsem zvědavá na druhý den, další si raději ani nepředstavuji.

Kupodivu se ráno opět rozbíhám do druhé 53 km dlouhé etapy, už znám značení (každých 5 km je cedule, pro mě je tam ještě připojena česká vlajka, abych značení náhodou nepřehlédla), už znám i soupeře (vydržíme v přibližně stejném tempu celé čtyři dny). Závěr etapy je překvapivý, v mžiku přichází sněhová bouře – chybí mi asi 3 km, všude leží čerstvý sníh, rychlá proměna. Na druhou stranu – kdo z Čechů viděl zasněžený Balaton? Cíl je na hradě – docela slušný kopec těsně před cílem. Vypadá to jak v cíli běžkařského závodu. Ale počasí i terén jsou součástí hry, proto běhám venku, abych něco viděla a něco zažila. Půlka závodu je za mnou, zatím se cítím dobře, ve své kategorii jsem druhá s patnáctiminutovým náskokem na třetí. S nadšením zjišťuji, že limity pro mě nejsou problémem.

Třetí den vnímám jako odpočinkový, běžíme jen o 1 km dále než je maratonská trať. Na startu se připojují individuální maratonci – běží jen tento den. Trať se vlní, jsem překvapená, Balaton mám v mysli spojený s rovinou, ale vůbec to tak není. Nakonec to takový odpočinek nebyl, jsem ráda, že mohu na 43. km skončit. Pořád čekám, že se ostatní běžci unaví a začne se chodit (dobrá záminka proto, abych se taky mohla kousek projít). Tak možná zítra, to bude poslední den, všichni toho jistě mají dost, zítra určitě něco nachodíme.

Čtvrtou závěrečnou 52 km dlouhou etapu startujeme do sluníčka, stále ale fouká a jak to známe z kola – vždycky proti. Tato etapa zatáčí – postupně běžíme okolo jezera do protisměru. Těším se, jak se změní vítr a bude foukat do zad. Chvíli to tak opravdu je a hned je to znát na rychlejším tempu. Konec je docela trápením, chůze se nekoná (přece tady nebudu chodit jako jediná) a poslední kilometry se táhnou. Zbývá 18 kilometrů. Co s tím?

To není únava těla, ale ducha, prostě se mi nechce a moc mě to nebaví. Kdyby to bylo alespoň dvanáct – to je moje základní běžecká jednotka, to už by šlo. Připomíná mi to dvanáctihlavou saň – každý kilometr jedna hlava dolů, za chvíli je po drakovi  a já jsem v cíli. Ale dvanáct ještě není. Vzpomínám, zda v nějaké pohádce nebyla osmnáctihlavá saň. Asi nebyla, ale představuji si výraz prince, na kterého vykoukne o šest hlav víc. Jestlipak by princové těch 18 hlav zdolali? Já musím, vlastně nemusím, už zase chci, navíc – už je těch kilometrů jen 16. Závěr se běží po náplavce. Ve chvíli jsem mokrá od cákajících vln, ale bílá brána se přibližuje a už jsem tam. Nakonec to tak těžké nebylo, to by si řekl i ten princ z pohádky, sbalil by meč a šel by se poohlédnout po další sani.

Já balím pohár za druhé místo a vůbec nelituji, že jsem tuhle trochu riskantní bitvu podstoupila. Prověřila jsem si nejen fyzickou, ale i psychickou kondici. Obojí budu moc a moc potřebovat. Teď už ale spěchám, zítra odjíždím do Maroka a ještě nemám sbaleno.

Ivana je právě na cestě do místa pouštního závodu Marathon Des Sables. Chcete-li ji povzbudit, můžete jí v době od 28.3. do 4.4. posílat vzkazy. K posílání vzkazů slouží webové stránky http://www.darbaroud.com, ze kterých vstoupíte do sekce  ecrire aux concurrents/write to competitors. Pak už se jen stačí držet instrukcí. Důležité je vědět dva údaje, jméno IVANA PILAROVA a číslo 152. Ivana vám sice nebude moci odpovědět, ale vaše vzkazy ji povzbudí po každé etapě.  

28.3.

Na letošním ročníku Marathonu Des Sables byl kvůli nepřízni počasí posunutý start na 30. března. Jak organizátoři na svých stránkách sdělují, celý bivakový tábor plave a celé úseky trati nedovolují závodníkům vydat se na závod. Prozatím byli závodníci a organizátoři přesunuti do hotelu.