Nultý ročník má hned několik zajímavostí, z nichž jmenujme bezplatný start a na 78 km dlouhý ultramaraton nebývalou četnost občerstvovacích stanic. Součástí akce jsou i tratě maratonské a půlmaratonské. Více již v rozhovoru s pořadatelkou:

Silva Nortica Run. Co si máme pod tímto názvem představit?

Silva Nortica je historický název území, na kterém vedou trasy všech tří tratí našeho závodu. Překlad tohoto slova je Severní les. Silva Nortica je také název sdružení obcí, u kterého jsme našli podporu a pomoc. Ultra běh je uzavřený okruh, téměř přesně na poloviny rozdělený státní hranicí. Maraton a půlka startují z Rakouska (z registračního místa na celnici tam je zajištěna doprava do místa startu) a končí v Čechách na hranicích. Asi jsme cvoci, ale ten kraj, k zbláznění nádherný, si zaslouží návštěvu. Pro mě je to místo, které pohladí na duši, kdykoliv ho navštívím.

Poběží se přes místa, kde kdysi dávno bývaly vesnice. Nejprve odtud vysídlili Němce a pak i Čechy. Není zvláštností potkat v lesích zplanělé ovocné stromy, připomínku, že před mnoha lety tady bydlel někdo, kdo se staral o ovocný sad. Jsou tady i místa, kde uprostřed lesů stojí náhrobky starých hřbitovů, osamělé kaple a základy zaniklých statků. Tenhle kraj zažil desetiletí krutých lidských tragédií. A neztratil nic ze svého mimořádného půvabu. Všichni, kdo ho navštíví, se sklánějí v úžasu nad tím, jaká nádhera se v tom zapomenutém koutě Čech skrývá.

Kdy vás napadlo uspořádat těžký ultrazávod v České republice?

První myšlenka na běh v Novohradských horách nás přepadla před třemi lety, v době přípravy na Laugavegur ultramaraton na Islandu. Běhali jsme v Novohradkách část tréninkových tratí. Je to naprosto mimořádný kraj. Čistý, kouzelný a také bohem zapomenutý. Nikde žádný průmysl, jenom kopce, hluboké lesy a všude plno dobré čisté vody. Pastva pro oči a útěcha pro běžce, kteří nemají rádi dav.

Chtěli jsme pro sebe i jiné vyplnit mezeru na běžeckém trhu. Pokud chcete běžet trať podobné náročnosti, musíte do Německa, Rakouska, Švýcarska… prostě do cizích kopců. Kopce máme i doma. A jaké kopce!

Jaký máš ty sama vztah k jižním Čechám?

Získali jsme postupně náklonnost několika místních lidí. Pocházím z tohoto kraje a to nám velmi pomohlo. Jedním z hlavních tahounů projektu je můj otec. Ovšem zbláznili jsme do projektu představitele města Nové Hrady, některé ze svých přátel i rakouské starosty obcí, přes které trať vede. A výsledkem toho všeho snažení je projekt, který je podporován z evropských fondů malých projektů.

Popíšeš nám prostředí závodu?

Na české straně se jedná o trať vesměs přírodní a kopcovitou. Po cestě běžci spatří některé z výrazných pamětihodností kraje. Jedna z občerstvovacích stanic je na kozí farmě, to je trochu atrakce a zpestření pro ultramaratonce. Na rakouské straně zase běžce čeká krásná atmosféra podhorských vesnic v kombinaci s kapitálními lesy.

Charakter všech tratí je smíšený, běžci vystřídají povrchy počínaje asfaltem konče během po louce přes zpevněné cesty a lesní pěšiny. Neběží se snad jen po vodě… (smích) I když je možno očekávat teplo, tratě vedou vesměs hlubokými lesy. Takže běžci nemusí mít obavy z celodenního vejpeku. Občerstvení je každých pět kilometrů na všech tratích.

Komu bys závod doporučila?

Závod doporučuji každému, kdo si chce zazávodit v navýsost přátelské atmosféře a užít si pohodový víkend. Vzhledem k tomu, že se jedná o nultý ročník, je celá akce pojímána zejména jako přátelské setkání běžecké obce. Příští rok si nadělím první řádný ročník a vyhraji si ho k narozeninám (smích). Závod je určen běžcům, kteří mají již jisté zkušenosti a sami sobě důvěřují. Není vhodný pro začátečníky jako první závod a už vůbec ne pro ty, kteří nenávidí kopce. I když i já jsem dříve mezi takovéto „rovinné běhavce“ patřila. Profily tratí se mohou směle rovnat s vysokohorskými běhy, tedy až na tu nadmořskou výšku.

Trochu kuriozní je místo startu a cíle, že?

Start a cíl je v objektu bývalé celnice na hraničním přechodu Nové Hrady. V témže areálu bude i večírek po závodě. Je to poněkud symbolické, že perfektní závod, který má za účel spojit kraje násilně rozdělené, bude mít zázemí právě na takovémto místě. Ale je to perfektní objekt, start a cíl je pod střechou, v objektu sprchy, toalety, krásné šatny, prostě všechno.

Termínově soutěžíte s jinými ultra závody. Jakou odhaduješ účast?

Hlavní distance je ultra, je to naše „vlajková loď“ a charakterově nejtěžší a nejkrásnější trať. Mým přáním a cílem je dosáhnout účasti srovnatelné na podobných zahraničních akcích. I když – asi bych teď křivdila druhým tratím a mluví ze mě trochu i vlastní běžecké inklinace. Maraton je přímo nádherný, ňam ňam, vede přes lesy, které snad musí okouzlit každého, a traťový profil je „poctivá běžecká porce“. Půlka taky. Jsou to těžší tratě… Letošní ročník je nultý. Na ultra bude účast několik desítek běžců, na maratonu a půlmaratonu to neumím zatím odhadnout, čekáme tak trochu, co do konce měsíce přijde z rakouské strany.

Jaké máte ambice s vaším závodem?

Doufáme, že příští rok bude tento závod již začleněn do seriálu ECU (Europa Cup Ultramarathon). Náš cíl je založit novou tradici trailového běhu pro evropské běžce.

PODROBNOSTI O ZÁVODU V TERMÍNOVCE

WEB ZÁVODU