Román je to vskutku zvláštní. Už jen svým rozsahem necelé stovky stran. Opravdu jde vměstnat rozporuplnost osudu Emila Zátopka, hlavní dějové postavy, na tak málo prostoru? Nebude to jen učesaná a dobového nánosu zbavená biografie naší nedotknutelné legendy?

Přestože autor i vydavatel českého překladu zdůrazňují, že nejde o přesné zmapování doby, sportovních výkonů ani života Emila, u paní Dany nepochodili. Omluvně vysvětlující doslov nezmiňuje, že ochránkyně Emilova dědictví po přečtení překladu odmítla přijít na křest knihy. Dokonce doporučila, aby kniha vůbec v češtině nevyšla. Nedivím se jí, byť možná z jiných než jejích důvodů.

Je symbolické, že jsem román četl za podzimně-šedivého počasí, které ještě umocnilo pocit tuctovosti celého díla. Pan autor a davy jeho obdivovatelů prominou, ale jiná slova mne nenapadají. Není na závadu občasné románové přikrášlení skutečného osudu, člověk by se snad až těšil na odvážnější dějové odbočení. To ale pohříchu nepřichází. Kniha se jen „veze“ na Emilově příběhu.

Retrostyl vyprávění připomíná oslavnou literaturu naší neslavné historie, ve které Emilova hvězda musela prosvěcovat mračna lidské špíny. Naštěstí chybí onen tón biografických týdeníků s umečeným budovatelským vypravěčem. Stejně dobře je dát si do časové souvislosti úspěchy Emila s fakty o pracovních lágrech a politických monstr procesech. Běhá z toho mráz po zádech, ale chvála zahraničnímu autorovi za to!!!

Emilovou největší „chybou“ bylo patrně to, že v českém (československém) prostředí nenašel sobě rovného, který by mu pomohl rozprostřít propagandistické břemeno na více beder a nechat ho normálně žít. Člověku je smutno, když si uvědomí, že Emilovým manažerem byla strana, která mu diktovala kam a kdy má jet závodit a kde má vítězit…

Za tohle všechno patří Echenozovi velký dík. Možná ani nezamýšlel velké dílo, možná jen chtěl šedivě popsat onu smutně šedivou dobu Emilovy zlaté éry. Je-li tomu tak, pak smekám, povedlo se to do puntíku.