Stačí došlápnutí na menší nerovnost, chvíle nepozornosti a noha už podklesává. Vzhledem k tomu, že je na to takový člověk už zvyklý, léčbu postupně zanedbává. To vede ale k tomu, že se kotník stává nestabilním a náchylným k dalšímu zranění.

Pojďme se na problém podívat trochu podrobněji. Co se vlastně při tomto zranění děje? Nejčastěji se jedná o nadměrné vybočení zevního kotníku ven. Tímto nadměrným pohybem za fyziologické hranice dojde k určitému poranění vazů zevní strany nohy. Toto zranění lze rozdělit dle tíže do tří stupňů:

1. stupeň – minimální natažení vazů – vazy se protáhly více, než je fyziologické, ale nedošlo k jejich potrhání, v tomto případě kotník mírně oteče, otok mizí za dva až tři dny
2. stupeň – natažení většího počtu vláken až jejich drobné ruptury – zde došlo už i k potrhání menšího počtu vláken, otok přetrvává déle a je částečně omezená hybnost nohy
3. stupeň – úplná ruptura – vaz je z velké části přetržený, noha je výrazně oteklá, hlezno je nestabilní

Jak výron léčit?

Vhodné je okamžitě nohu ledovat, znehybnět ji obvazovou fixací a uložit do zvýšené polohy. Nohu je nutné odlehčovat. Výrazně může pomoci zásah fyzioterapeuta, který provede šetrnou trakci hlezna.

V případě 1. stupně zranění stačí hlezno fixovat tapem (náplasťovou fixací) a nohu můžete plně zatěžovat po dvou dnech. V případě 2. stupně je nutné nohu odlehčovat déle, fixovat ji ortézou nebo tapem a cvičit propínání a přitahování špičky. Plná zátěž se doporučuje už po pěti dnech až třech týdnech, záleží na tíži postižení vazů. Je třeba okamžitě začít se cvičením na balančních plochách, dále je dobré chodit do svahu a v písku. Běhat je možné za dva týdny po sundání fixace. V případě 3. stupně je doba znehybnění ortézou nebo někdy sádrou delší, a to okolo šesti týdnů. Rekonvalescence z takového zranění je dlouhá, řádově několik měsíců.

Velmi často dochází k tomu, že se doba znehybnění a odlehčování zkracuje a poté se jedinec velmi rychle vrátí k původní zátěži. Toto je zásadní chyba, která se vám z dlouhodobého hlediska určitě nemusí vyplatit! Kotník se totiž stává chronicky nestabilním a je náchylnější k dalšímu zranění. Významně se mění práce svalů v oblasti nohy, což se velmi výrazně odráží na jiných oblastech těla.

Proč tomu tak je?

Za prvé, rupturou části vazů se snížila mechanická pevnost hlezna. Za druhé, vazy hlezna obsahují velké množství receptorů, které informují mozek, a ten díky těmto informacím řídí zapojování svalů nohy. Rupturou vazů jednak došlo k snížení množství receptorů, fixací hlezna došlo také k snížení aktivity funkčních receptorů, takže se celkově omezilo a zpomalilo informování mozku. Proto se změnila aktivita svalů, svaly jsou méně pohotové a při došlápnutí na nerovnost nejsou schopny rychle reagovat a udržet nohu zpevněnou. A do třetice, zraněním, otokem a drážděním bolestivých receptorů nohy došlo k utlumení aktivity svalů. Noha se stává pasivnější. Toto vše jsou důsledky distorze hlezna, které zcela logicky vedou ke snížení jak mechanické pevnosti nohy, tak ke snížení funkčního zpevnění prací svalů.

Dalším následkem zranění nohy je i vznik blokád kloubů nohy. Tyto blokády velmi významně omezují funkci nohy, omezují její dynamiku a pružnost, která musí být nahrazována jinde.

Proto nejdůležitější fází v terapii distorzí je co nejlepší obnovení funkce nohy. Je to v době, kdy se sundá fixace a noha se začíná plně zatěžovat. Dejte si tedy po sundání fixace ještě pauzu od běhání minimálně dva týdny (v případě lehčích distorzí), kdy budete trénovat a zlepšovat práci svalů, než znovu vyběhnete. Doporučujeme v této době návštěvu fyzioterapeuta, který odstraní blokády a naučí vás, jak správně cvičit.

Jak cvičit?

Trénujte stabilitu hlezna! Stoupněte si na špičky, můžete se přidržovat třeba stolu a udržte se ve výponu, pozor, aby kotníky nevybočovaly ven! Pokud toto už zvládáte dobře, zkuste se pustit rukou a dále můžete pokračovat do mírného podřepu, stále ve výponu. Kotníky by se neměly komíhat do stran. Ze začátku však pravděpodobně bu­dou.

Nezbytné je cvičit stabilitu nohy na nějaké balanční ploše. Doporučujeme k tomu pevnou desku, která je na polokouli, ne měkké čočky – na nich si totiž neuhlídáte postavení nohou. Pokud stojíte na tzv. úseči, zkontrolujte si, jak máte postavené nohy. Rýsuje se podélná klenba? Nejsou kotníky ani kolena vbočená dovnitř nebo ven? Rozhodně nedoporučujeme cvičit na balanční ploše bez odborné instruktáže fyzioterapeutem. Nohu je potřeba zpevnit ve fyziologickém postavení, proto nejde o to co nejdéle balancovat na úseči, ale o to, jak na ní stojíte a jak dobře se dokážete udržet a přitom minimálně kolísat.

Tato balanční cvičení mají obrovský efekt pro prevenci úrazů nejen hlezenních kloubů, ale i kolen. Proto pokud se vám čas od času kotník vyvrkne, pořiďte si úseč a zjistěte si u odborníků, jak na ní cvičit!

Mgr. Dagmar Mostecká, tel.: 607 225 006, email: info@bebalanced.cz.