Naši čtenáři jsou převážně běžci. Můžeš jim blíže popsat, co si mají představit pod pojmem extrémní mtb ultramaraton?

Jo, to je široký pojem. Já jezdím nejradši ultramaratony převážně transkontinen­tálního charakteru, které jsou často non-stop a bez zabezpečení. To znamená, že s čím přijdete na start, to máte. Se vším si musíte poradit sami a dokázat přežít v divočině. Závody trvají i několik týdnů, nejdelší měřil 4 000 kilometrů. Jsou ale i lehčí verze těchto extrémů, které se jezdí ve stylu závodu Paříž – Dakar, tedy etapy a primitivní campy.

Které jsou nejznámější mtb ultramaratony ve světě?

Nevím, který je nejznámější. Spíš řeknu, které jsou nejunikátnější: Iditarod Trail Invitational – v zimě napříč Aljaškou po stezkách psích spřežení. Závod Great Divide Race vede z Kanady do Mexika Skalistými horami – 4 000 km. Mezi dalšími bych jmenoval závod přes Kostariku tropickými pralesy Cestou dobyvatelů, Titan Desert v Maroku nebo Bike Challenge v Mongolsku a plno dalších. Nejznámější ale dnes asi přece jen bude Crocodile Trophy v Austrálii.

Čím tě zaujal právě tento typ závodů?

Je to směs cyklistiky, outdooru, čisté přírody a dobrodružství. To vše mám rád a každý z těch závodů mě hrozně moc obohatí a zvětší můj rozhled.

Který ze závodů, které jsi sám jel, je tvůj nejoblíbenější?

Každý je svým způsobem jedinečný. Ale nejvíc mě zasáhl Iditarod – napříč Aljaškou bez zabezpečení, bez spojení, uprostřed zimy. Tam se nesmí dělat chyby, jinak nepřežijete. To změní každého. Ten závod je úplně jinde, než všechny ostatní a je právem označován jako poslední opravdové dobrodružství planety.

Není na podobné akce v našich končinách těsno? Jsme přece jen země, ve které narážíme na civilizaci za každým rohem.

Určitě tady nejsou tak rozlehlé prostory jako v jiných koutech světa, kde se podobné akce odehrávají. Tím je i riziko během závodu snížené na minimum a to je dobře. To, co chci našim bikerům zprostředkovat, je hlavně ultramaraton na dlouhou vzdálenost, kde budou muset fungovat dny až týdny bez podpory a o vše se postarat sami. Kde budou jíst a spát, je jen na nich. Hlavně by ale měli zažít dobrodružství a posunout se dál v poznání i sebepoznání. Přestože je to závod, měli by zjistit, že to, co zažili na cestě, je daleko víc než zápis ve výsledkové listině.

Závod má v podtitulu 1000 mil napříč Česko – Slovenskem.

Narodil jsem se ještě v Československu a srdcem jsem stále Čechoslovák. Věřím, že společné zážitky nás opět aspoň na chvíli zase spojí. Navíc Slovensko nabízí stále ještě dost opravdové přírody a s Českem dohromady dostatečně dlouhou vzdálenost na takový závod.

Když se biker začátečník teď rozhodne, že si chce závod vyzkoušet, stihne se připravit? Pomůže mu nějak běžecká průprava?

Pokud bude v zimě běhat vytrvalost a třeba i kopce na sílu, získá dobrý základ obecně na sezónu. Já sám jsem to tak dělával. Pro závod ale bude muset od jara polykat kilometry už na kole, klidně i dvoustovky, a rozvíjet dál sílu i vytrvalost. A pokud se ještě někdo nezačal připravovat, pořád to ještě může stihnout. Mluvíme ale stále jen o bikerech, závod má podtitul vlastní silou, je tedy otevřen i pro běžce, chodce, nebo například koloběžkáře. Těch se zatím bohužel moc nehlásí.

Co všechno musí mít a co bude muset na trati zvládnout?

Bude muset mít vše, aby si na trati poradil s čímkoli. Základní nářadí, věci na přespání kdekoli, být připraven na jakékoli počasí, jídlo na nějakou dobu, než zas bude moci doplnit. Přeci jen se snažíme, abytrasa vedla co nejvíc přírodou a horami, i když možnosti jsou omezené.

Kde naleznou zájemci podrobné informace o závodě?

Nejúplnější informace naleznou na webové stránce závodu.

Do kdy je možné se přihlásit?

Do doby, než se naplní limit pro tento závod. Plná kapacita je sedmdesát lidí. Jste ale běžecký časopis, proto bych běžcům chtěl vzkázat, že se je budeme snažit přihlásit i po limitu, abychom závod oživili i jinou disciplínou.

Co bys vzkázal těm doposud váhajícím, abys je přesvědčil?

Pokud si někdo nevěří, ať průběh sleduje na stránkách závodu, třeba mu to dodá odvahy na další ročník. Jinak vážní zájemci ať neváhají, startovka se plní rychleji, než jsme čekali.

Jan Kopka, narozen 2.9.1963, extrémní biker z Jablonce nad Nisou.

Tradiční účastník bikemaratonů a veteránský silničář. Autor knih Cesta peklem a sněhem a Ve spárech Aljašky

Mezi jeho největší sportovní úspěchy patří:

Iditarod Trail Invitational 2007 – zimní bikový non-stop závod 1 800 km napříč zmrzlou Aljaškou absolutně bez podpory, po stezkách psích spřežení, nejdrsnější bikový závod planety. Jan Kopka zvítězil a zaostal za rekordem trasy o jediný den.

Great Divide Race 2004 – non-stop závod na horských kolech absolutně bez podpory z Kanady do Mexika divočinou Skalistých hor po hranici úmoří Atlantického a Tichého oceánu. Délka závodu je 4 000 km, převýšení 70 km. Jan Kopka obsadil třetí místo.

Crocodile Trophy 2000 – etapový mountainbikový závod přes australský kontinent od jihu k severu, 2 120 kilometrů pouštěmi, bušem a pralesy ve čtrnácti etapách. Jan Kopka na 4. místě.

Mongolia Bike Challenge 2010 – premiéra deseti etapového mtb závodu drsným mongolským vnitrozemím. Délka 1 400 km, převýšení 14 000 metrů, trať – pouště, stepi, hory. Jan Kopka obsadil 4. místo celkově, 1. místo v kategorii.

WEBOVÉ STRÁNKY ZÁVODU

WEBOVÉ STRÁNKY JANA KOPKY