Fantastické ženy

Po dlouhých šestnácti letech získala štafeta českých žen medaili na mistrovství světa v orientačním běhu. Po sérii pátých a šestých míst z posledních let prolomilo trio Martina Zvěřinová, Eva Juřeníková a Dana Brožková smůlu a v Savojských Alpách si doběhlo pro stříbro. Dana Brožková navíc přidala cenný kov stejné hodnoty také v závodě na klasické trati.

„Je to naprosto super. Vždycky jsem si přála mít dvě medaile z jednoho mistrovství světa,“ komentovala své výsledky závodnice SC Jičín, která si už ze třech šampionátů přivezla po jedné medaili (bronz z klasické trati v roce 2006 v Dánsku, zlato ze stejné disciplíny z MS na domácí půdě v Olomouci v roce 2008 a další zlato z krátké trati na MS 2009 v Maďarsku).

Z druhého místa ve štafetách se radovaly i její spoluběžkyně. „Jsme šťastné jak blechy,“ shrnula pocity našich děvčat v cíli Eva Juřeníková. Při její deváté účasti na mistrovství světa je to její první cenný kov. Stejně tak pro Zvěřinovou. Do poslední chvíle přitom nebylo jasné, zda drama odehrávající se trati bude mít pro český tým medailový konec.

Z prvního úseku sice Zvěřinová doběhla první, ale rozhodnuto nebylo. Juřeníková na druhém úseku udělala menší chybu a předávala finišmance Brožkové sedmá s minimální ztrátou 39 sekund na v tu dobu vedoucí Ukrajinky.

„Věděla jsem, že se to bude na posledním úseku ještě hodně přesýpat, takže ta ztráta opravdu nerozhodovala,“ vytušila Juřeníková nadcházející drama.

Poslední úsek připravil skutečně plno zvratů. Žádná ze závodnic se nevyhnula chybám, pořadí na čele se neustále měnilo. „Na druhé kontrole jsem nemohla pochopit mapu a vracela se, abych se znovu odrazila z místa, kde jsem ještě věděla, kde jsem,“ popisuje Brožková první větší zásek.

„Před diváckou kontrolu však za mnou najednou byla Švédka. Diváci mě hodně povzbuzovali a já tušila, že na tom nejsme špatně,“ líčí Brožková, jež při průběhu arénou nevěděla, že běží na čele. Následovala série těžkých kontrol a Brožková se opět nevyhnula chybě, ale s ní chybovala i Švédka a další závodnice. Až na předposlední kontrole tak vykrystalizovalo trio běžkyň, které si to rozdalo o medaile – a Brožková byla mezi nimi!

„Na poslední kontrole jsem se trochu zdržela ražením, chtěla jsem si být jistá, že kontrola opravdu pípla,“ líčí česká závodnice jeden z rozhodujících okamžiků. Finská finišmanka Minna Kauppiová tím získala pár vteřin náskok, který už se Brožkové i přes urputný finiš nepodařilo stáhnout. Finské trio vyhrálo o sekundu před štafetou České republiky.

O další vteřinu zpět doběhla švédská finišmanka Annika Billstamová. „Ke zlatu to byl kousek, ale stříbro nepovažuji za neúspěch. Jsem nadšená z toho, že máme medaili,“ radovala se po doběhu Brožková.

Ve středu na 10,3 kilometru dlouhé trati s 445 metry převýšení doběhla také druhá, čtyři a půl minuty za vítěznou Billstamovou. „Udělala jsem dvě menší chybky. Jinak jsem šla dobře, ale připadalo mi, že běžím pomalu. Asi to bylo tím vedrem,“ poznamenala česká jednička. V Savojských Alpách se teplota šplhala ke 30°C. „Ke konci mě dokonce chytly křeče, to se mi ještě nikdy nestalo,“ přiznala mistryně světa v této disciplíně z roku 2008.

Další tři umístění v TOP 3

Kromě dvou cenných kovů se mohou čeští reprezentanti pyšnit i dalšími třemi umístěními v první desítce. Eva Juřeníková doběhla čtvrtá na klasické trati a desátá ve sprintu. Na „klasice“ přitom byla jen minutu a tři sekundy od medaile. „Závěr trati jsem neustála. Na posledních dvou těžkých kontrolách jsem ztratila minutu a půl, dvě minuty,“ smutnila Juřeníková.

„Mrzí mě to. Pravděpodobně to byla moje poslední možnost získat individuální medaili z mistrovství světa. Nevím, jak to bude s mým elitním závoděním příští rok,“ řekla dvaatřicetiletá závodnice dlouhodobě žijící ve švédském Borlänge.

Z mužů si nejlépe na šampionátu vedl Jan Procházka. Při sprintu v historickém centru města Chambéry doběhl osmý. Na suverénního vítěze Daniela Hubmanna ze Švýcarska ztratil český běžec 1:02 minuty, pro medaili by musel běžet 2,5 kilometru dlouhou trať o 32 vteřin rychleji. „Šel jsem dobře, nedělal jsem zbytečné chyby. Chtěl jsem být mezi šesti nejlepšími, ale k tomu, aby to vyšlo, mi chybělo trochu štěstí,“ povzdechl Procházka, kterého od kýženého pódiového umístění dělilo šest sekund.

Ne vždy se daří…

Někteří čeští reprezentanti však budou mít na francouzský šampionát i horší vzpomínky. Například Martina Zvěřinová doběhla ve finále závodu na klasické trati v jedenáctém nejlepším čase, ale po závodě byla diskvalifikována kvůli tomu, že běžela s hodinkami s GPS.

„Ač jí tyto hodinky v nejmenším nepomohly k lepšímu výsledku, na světových akcích je zakázané používat jakékoliv telekomunikační zařízení v průběhu závodu. Český tým proti diskvalifikaci protestoval, ale bohužel neuspěl,“ uvedl generální sekretář Českého svazu orientačních sportů Jiří Šubrt.

„Byrokracie. Kontroloři Mezinárodního svazu orientačního běhu to s námi ani neřešili. Navíc mě jeden z nich kontroloval na startu a do lesa mě pustil. Pak zavolal do cíle, že mě mají zkontrolovat. Takže smíšené pocity – dobrý závod, žádný výsledek,“ smutnila Zvěřinová, pro niž by jedenácté místo znamenalo nejlepší individuální výsledek na mistrovství světa v kariéře.

Také muži čekali před šampionátem lepší výsledky. Kromě osmého Procházky se do dvacítky nejlepších vešel v individuálních závodech jen osmnáctý Štěpán Kodeda ve sprintu. A víc se čekalo i od mužské štafety. Loni byla pátá, letos až dvanáctá. Po chybách svých spoluběžců Tomáše Dlabaji a Adama Chromého na jedné a té samé kontrole kousek před cílem startoval Jan Procházka na poslední úsek ze třinácté pozice s osmi a půl minutovou ztrátou.

„Bohužel jsem vybíhal zezadu. Na začátku se mi podařilo pár týmů stáhnout, ale pak jsem udělal chybu a byl jsem tam sám. Už nebyla šance se posunout dopředu,“ komentoval konečné dvanácté místo českého týmu evidentně zklamaný Procházka. Na vítězné Francouze ztratila štafeta ČR více než 17 minut.

Hvězdy šampionátu

Jednoznačnou hvězdou šampionátu byl domácí závodník Thierry Gueorgiou. Tři starty proměnil ve tři zlata. Na krátké trati vyhrál v posledních devíti letech již posedmé a je proto právem titulován „králem krátkých tratí“. Poprvé však Gueorgiou vyhrál závod na klasické trati a poprvé doběhl francouzskému týmu pro zlato ve štafetách. Konečně tak prolomil smůlu posledních tří let (v roce 2008 ho píchla vosa, dostal šok a vrtulník ho převážel do nemocnice, v roce 2009 pomáhal zraněnému švédskému závodníkovi a v roce 2010 udělal neuvěřitelnou mapovou chybu, všechny tři závody měl přitom rozběhnuté na zlato) a dotáhl snažení francouzského týmu do vítězného konce.

Suverénně nejvíce medailí pak získali švédští závodníci. Reprezentantky země tří korunek vyhrály všechny tři individuální závody (Gustafssonová sprint, Billstamová klasiku a Janssonová krátkou trať), při sprintu braly i druhé a třetí místo a na klasice se mezi dvě Švédky dokázala vklínit jen naše Dana Brožková. Jen ve štafetách Švédky nestačily na suverénní Finky (vyhrály popáté za posledních šest let) a na české trio a doběhly třetí.

České výpravě se dvěma stříbrnými cennými kovy patří páté místo v medailovém hodnocení národů. Suverénně nejlepší jsou Švédové s deseti cennými kovy (3 zlaté, 3 stříbrné, 4 bronzové), následuje Francie (3–0–1), Finsko (1–1–0), Švýcarsko (1–0–2), Česká republika (0–2–0), Norsko (0–1–1) a Dánsko (0–1–0). Šampionátu se zúčastnili reprezentanti z 52 zemí.

„Máme skvělé ženy – Eva Juřeníková a Dana Brožková potvrdily, že patří do světové extratřídy, na ně se výkonnostně téměř dotáhly Martina Zvěřinová a Iveta Duchová. Výrazně se projevilo jejich zlepšení běžecké výkonnosti. Muži bohužel zaostávali fyzicky a z toho pramenily i mapové chyby. Světová špička se rozšiřuje. Třeba ve finále sprintu běželi závodníci z 27 zemí. Musíme se zamyslet, jak dál, aby nám světová špička v mužích neujela ještě více,“ hodnotil na závěr šampionát místopředseda Českého svazu orientačních sportů Petr Klimpl.

Autorkou textu je Lenka Klimplová

WEB MS V ORIENTAČNÍM BĚHU

WEB ČESKÉHO SVAZU ORIENTAČNÍCH SPORTŮ

SEKCE REPREZENTACE