Jak se zrodila myšlenka absolvovat tento přetěžký závod? „Před třemi lety mi můj syn Honza poslal odkaz na úžasnou akci se slovy, že by to bylo něco pro mne. Od té doby mi B7 ležela v hlavě. Odrazovým můstkem pro realizaci nápadu byl loňský přechod GR 20 na Korsice, kde jsem zjistila, že na tom nejsem s pochodováním přes hory zas až tak špatně. Také jsem tam potkala Antonínu Pirochtovou, prima holku, která řekla, že do toho jde se mnou. Tak vznikl náš team Korsický případ,“ vzpomíná sympatická sportovkyně.

O tom, jak objevila kouzlo běhání, a o jejím prvním maratonu jsme s Blankou před časem hovořili zde.

Nápad postupně uzrával a nabíral reálné kontury v podobě přípravy v ženské partě běžkyň Women´s challenge pod taktovkou Miloše Škorpila. Maraton se podařil, zranění se vyhýbala a den D beskydského dobrodružství se neomylně blížil.

„Sedmého srpna 2012 ve 22:30 hodin stojíme ve společnosti tří tisícovek úžasných sportovců na náměstí v Třinci. Zní česká hymna a dostáváme požehnání k naší zkušební misi,“ líčí Blanka emotivní chvíle před startem. Když viděla ty nadšené, namotivované a respektováníhodné lidi, probíhala jí hlavou jediná otázka: Co tady vlastně dělám?

Nicméně z boje se neutíká, a tak s Antonií vyrazily na štreku dlouhou 83 kilometrů po sedmi vrcholcích hor. Součet nastoupaných metrů v závodě je téměř shodný s převýšením, které překonávají horolezci při výstupu na druhou nejvyšší horu světa K2 (8611 m) z poslední vesnice Askole.

„Na Lysé hoře se dostavila euforie, když jsme zjistily, že máme něco přes osm hodin limitní rezervu. Dařilo se nám do kopců jít opravdu rychle a všechny kopce dolů jsme běžely. Další euforie přišla z toho, že po pádu do šutroviště nemám zlomenou žádnou kost a že budeme moci pokračovat v závodě. Postupně se ale sem tam vkrádaly pocity slabosti, bolesti a strachu z dalších hodin,“ popisuje průběh akce Blanka.

B7 je drsný závod, který člověku nic nedaruje. Krize přicházejí, psychické i fyzické. „Psychickým krizím jsme se bránily tím, že jsme si vždycky daly jako další dílčí cíl nejbližší horu a na celou trasu jsme se snažily nemyslet,“ prozrazuje osvědčenou strategii.

Cílem dvojice bylo absolvovat celý závod a pokud možno do limitu třiceti hodin. Ručička hodin výsledného času se zastavila na číslech 24:58:10. „Chvíli před půlnocí jsme dorazily do cíle na frenštátské náměstí, kde nás i v tuto dobu přivítal potlesk diváků. Vždycky jsem si představovala, jak emotivní zážitek to bude, ale nakonec jsem cítila jen úlevu, že už nemusím dál pohybovat nohama,“ vzpomíná na závěr závodu.

V ženské kategorii hobby nad 50 let to znamenalo krásnou bramborovou medaili. „Pro příští ročník ještě trochu máknem a zkusíme bednu. Organizace celého podniku byla excelentní a nadšené povzbuzování dobrovolníků na občerstvovacích stanicích bylo parádní,“ nešetří chválou Blanka.

Zdolání takto náročného závodu po operaci fraktury páteře může být povzbuzením pro mnoho lidí v podobné situaci. Síla lidské vůle nezná hranic.

Beskydská sedmička