Jihočeský Silva Nortica Run nabízí i letos ultratratě 90 a 103 km. Ti, kteří letos míří na start některé z nich, už svou cestu k ultra našli. Ti ostatní se sice za těch pár týdnů do závodu připravit nestihnou, ale co příští rok? Mám pro vás pár tipů jak na to. A rozhodně bude užitečné vyvrátit i několik zbytečných předsudků.
Odkaz na článek

tak to je výzva Tento rok maraton a příští ultra Kdo se přidá ? 

Některé zmíněné věci v článku jsou fajn. Také jsem zjistil, že zbytečné měření a sledováni času, km, převýšení mému běhu spíš škodí.

Jen ultra není jen silva. :)

Jakub je přesně ten kompetentní autor, který má vše opakovaně ověřeno vlastní praxí. Jeho výsledky hovoří za něj.

dnes se cítím tak akorát na ultra

Ta poslední položka je asi fakt zásadní. Při mém jediném ultra (ŠUTR 54) jsem se celou dobu snažil běžet, ale v posledním kole jsem viděl, že mě v kopci borec „předbíhá“ chůzí, tak jsem do té chůze přešel taky. Což o to, bylo to rychlejší, ale pak už jsem měl problém, aby hlava přemluvila nohy k běhu alespoň na rovině. Ve chvíli, kdy jsem si ulevil, už se mi do té bolesti prostě znovu nechtělo… ale časem mi otrnulo a určitě něco takového zase zkusím 

Petře, četl jsi pozorně …?

Nádherný a inspirativní článek. Už se těším na další díl!

Perfektní článek.Že je ultra hlavně o hlavě je svatá pravda. Tělo a nohy vydrží pokud se člověk nezlomí ve své mysli. A vydržet a překonávat krize je super i pro život. Takže vzhůru na Krakonošovu 100 

>> mskolak, 16. 05. 2013 20:10:58

Četl, ale stále se mi do toho nechce, protože se bojím možných problémů (např. zranění) a chybí mi dostatečná motivace, nehledě na to, že jíst jakési gely se mi též nechce. Navíc, už i maraton se mi zdá poměrně časově dlouhý a není pro mě snadné udržet soustředění a motivaci po celou tříhodinovou dobu závodu.

Pokud do ultra půjdu, tak to zpočátku musejí být akce s hlubším smyslem (ideálně duchovním), jako by byla například běžecká pouť na Velehrad, nikoliv závod.

Běhání je pro mě životním stylem, avšak právě proto se snažím běhat i závodit jen tak, aby mě to bavilo, abych zůstal zdravý a abych mohl bez problémů běhat i další dny. Dalo mi velkou práci přesvědčit sebe i své příbuzné, že běhání je bezpečným sportem, který prospívá mému zdraví, a nechci si toto pokazit.

„Ještě jsem neviděl, že by někdo běžel, vyčerpáním padl, zcepeněl, už se nezvedl a zdravotníci jej někam odnesli.“

Opravdu se to nestává? Když čtu o různých masových závodech, píše se o takových případech, ne? Je to tak, že na ultra se vypraví jen ten, kdo má dost zkušeností na to, aby nezkolaboval? Nevyskytují se tam prostě lidi, kterým by se to mohlo stát? Nebo je to jen nadsázka?

„Ještě jsem neviděl, že by někdo běžel, vyčerpáním padl, zcepeněl, už se nezvedl a zdravotníci jej někam odnesli.“

První ročník 10 km Nike run Prague byl v tomto specialista. Omdlelo snad až na 40 běžců, museli zavolat i posily ze Středočeského kraje a golema.

Ale jinak je to článek přesně pro mě. Zkusit jakýkoliv ultra mě lákalo a lákat bude i přes moji nevelikou měsíční kilometráž. Rozhodně bych musel začít s tím.

>> MartiNo, 16. 05. 2013 21:55:49

Kuba je totiž vždycky vpředu, takže pak nevidí ty hrůzy z konce závodního pole jako my ostatní..:))

A teď vážně – stát se to může, ale u ultra to většinou nerveš až na doraz, vždycky si necháváš nějaké rezervy pro další dlouhé kilometry. Právě proto, že je to tak dlouhé, tak lidi spíš pohodově vyklusávají a nesahají až na dno zásob, takže kolabování se nestává moc často.

>> jans, 16. 05. 2013 22:16:56

Jooo jo jo, to vypadá logicky (obojí ), díky za vysvětlení.

To jsem rád za tenhle článek. Takhle nějak jsem si myslel, že to je. Já začal letos běhat několikrát týdně do práce a z práce (10km), abych nějak důstojně přežil Beskydskou sedmičku. V dubnu jsem běžel 1/2 maraton a jako přišlo mi to zajímavý, teď v neděli jsem běžel 10km štafetu na maratonu a to mi přišlo vyloženě krátký.

>> MartiNo, 16. 05. 2013 21:55:49

jak je v článku napsáno, je to o hlavě, tedy kdo se rozhodne jít většinou tuší, co ho čeká, a i ten kdo ví do čeho jde, tak s nějakou rezervou počítá, zatím si myslím, že tuto kategorii nepostihla díky předpokládané náročnosti masovost,

PS: myslel jsem, že už v té kategorii máš zkušenosti,

právě dnes se cítím na ULTRA, zítra se tak budu cítit taky, pozítří si jedno střihnu!

nemůžu se dočkat!

>> Láďa S., 16. 05. 2013 22:50:05

a popozítří tady napíšeš?

>> Desert, 16. 05. 2013 22:53:58

napíšu už pozítří

Budu mít pár připomínek. Vyplývají i z toho, že Jakub je o pár týdnů (asi 1000) mladší. A pak, pokud bych psal článek pro budoucí ultramaratonce, tak bych ho napsal asi podobně. V diskuzi už můžu povídat i ty „horší“ stránky.

Na ultra může opravdu zvládnout každý víc než si myslí. Dávám jako příklad jednu kamarádku, ktará šla na 12 hodinovku s maximem půlmaraton (pro neznalé, to je 21 km a uběhla 91,5 km.

Já bych tedy ultra na gely nikdy neběžel. Ale to je ryze individuální. Jen aby někdo netvrdil, že J.Ř. běhá na gely a on tedy musí taky. Pokud budete na všech občerstvovačkách „žrát“ to co já – naprosto všechno a ve velikém množství – tak se polovička z vás po… Nedoporučuji !!! Prostě jet podle sebe.

Zapojil bych dvě jeho rady do jedné. Chcete vyzkoušet, zda ultra vydržíte? V pátek večer po práci vyražte na vaši aktivitu. Chůze, kolo, voda. Držte činnost „nějakou“, nespat, pouze s přestávkami jít, jet na kole, jet na vodě. Pokud to zabalíte časně ráno, tak nic moc. Pokud vydržíte do sobotního oběda, je to dobrý. Pokud skončíte v sobotu večer a doma dáte ještě pivo na oslavu a celou dobu budete v pohybu (přestávky max. do 15 minut), tak zvládnete všechno.

A k těm padlým. Po 12–24 hodinovce přezutí a výměna ponožek trvá klidně i deset minut. A problémy z vyčerpání má kde kdo. Můžu na požádání poslat článek, který jsem napsal po „Everestu“ před asi 4 roky (130 km a přes 8000 metrů převýšení). A kamarádka po 6 hodinovce došla do cíle (400 metrů) asi za 15 minut a hodinu měla zimnici. V červnu a teplém dni. A ultra na kole není o nic lepší. To jen, že ultra zase taková sranda není. 

Ale i Sára, která na ultra kouká buď z batohu nebo od občerstvení s Jakubem na 99% souhlasí. 

OK, minuskari sem povazujem clanok dokonca za nebezpecny navod, nabadat ludi aby prezili cely den na geloch je o zdravie bezohladu na to ci pri tom maju bezat cely den alebo lezat na gauci, dost male % populcie dokaze bez nasledkov ( v ten samy den) prezit na cukrovej – gelovej strave a ti co to dokazu a dlhodobe nasledky ich nezaujimaju, by nemali presviedcit zvysok populacie ze sa to da ze je to OK.

Kazdy rok vidim na drahovej 24H ze kto ma riadnu stravu a kto ide iba na cukroch – gely alebo cukrove roztoky ako gatorade a ine sracky, a co to s tymi cukrikarmi urobi. hypoglykemicka koma (to je moj osobny vyraz pre ten stav) je k videniu dost bezne, ale aj totalne vycerpanie zakladnych mieralov a stav ked cele telo je v nekontrolova­telnych krcoch, takze vidno niekedy aj sanitku priamo na drahe a odvoz na pohotovost,

ak chceme argumentovat ze neskuseni nevedia co robia, tak sanitkou v nekontrolova­telnych krcoch bol po 8 hodinach z 24H odvezeny aj ultra borec co vyhral predtym MS 48H v Surgeres a je v hisotrickcyh tabulkach druhy za Kourosom a povyhraval vselijake ine preteky trvajuce cez 24H.

>> rudo, 17. 05. 2013 00:43:21

Já bych Kubu, co se týče těch gelů nebral až tak vážně. Pokud jsem si stačil všimnout, cpe se na ultra závodech na občerstvovačkách normálním jídlem jako všichni ostatní.

Možná že na gely zvládne zde propagovanou rychlou a asfaltovou Silvu Norticu. Ta v Jakubově podání trvá vážně pouze pár hodin a tak to na gelech možná opravdu vydrží. Na všech ostatních horských ultra co trvají třeba i přes dvacet hodin „Jakub Řídel“ normální jí. Viděl jsem ho! 

Co se týká toho omdlívání na trati. Je třeba si konečně uvědomit že není ultra jako ultra!

Něco jiného je ultra na okruhu, které ale podle předchozího článku Kubu vůbec nepřitahují. Nemá rád kroužení. Tam je k dispozici zdravotnická pomoc, někde i sanitka a můžete si dovolit omdlívat.

Jakub se však věnuje převážně terénním a horským Ultra Trailům. A to je v podstatě oproti kroužení úplně jiný sport!

Pohybujete se přírodou někdy i desítky kilometrů od nejbližší pomoci! Tam na takovéto věci není prostě prostor. Každý je odkázaný pouze sám na sebe. Neříkám že nikdy neudělalo nikomu špatně. Mě se to třeba stává docela často. Ale pomoc si musíte vždy sami. Úplně v nejhorším případně mohou pomohou ostatní závodníci. Žádná sanitka pro vás někam do skal nepřijede.

Pokud se vám v terénu už udělá zle, důvody můžou být různé od úpalu přes dehydrataci až po podcenění kondice, řešení problému musíte najít sami. Pokud to už fakt nejde, je nutné se i zastavit a na chvíli odpočinout. Pokud ani to nepomůže, tak se stejně ještě musíte dobelhat několik kilometrů do civilizace. Ano je to možná i nebezpečný sport. Ale to že člověk odkázanej sám na sebe je na tom právě to krásné.

Jakub patří k absolutní české Utra Trailové špičce. Letos v srpnu jede na UTMB, kde budou mimo mnohých dalších společně se Zbyňkem Cyprou naše hlavní želíska v ohni.

pokud nejsem vyloženě profesionál, který většinou ani neví, že ty gely do sebe cpe, aby odlehčil somatiku a většinou to má odladěné, tak bych měl vystačit na běžné stravě, kterou rozumně dám před zátěží a doplňuji dle potřeby, ani aminopreparáty nejsou nutné, cukr většinou působí hypertonicky,

nicméně v diskusi je to naznačeno, ale v samotném článku se to nenachází, tedy jako daleko důležitější vidím podcenění HYPONATREMIE, tzn. že při této zátěži je nutné dodávat organismu sůl ( na tekutiny většinou nezapomenu), kterou vypotím, jinak mě křeče a zimnice ( hlavně ve velkém vedru) většinou nemine, extrémní nebezpečí by byla tachyfibrilace, takže buď si beru solné, minerální tablety, nebo kostku magi,

PS: gely si beru jako rezervu, u něj se s minerály počítá,

Myslím co se týče stravování a pitného režimu na ultra musí si každý vychytat co mu vyhovuje a sedí. Někdo gely třeba vůbec nesnese.Já do sebe dostanu při 100 maximálně dva gely, při třech už bych lítal neustále do křoví Minimálně chvilkové problémy s žaludkem, ale podle mě má při těhle vzdálenostech skoro každý.Pro tyhle případe mám u sebe vždy půl litr coly, kterou jinak vůbec nepiju.

Beru článek jako heslovité shrnutí autorových zkušeností a proto některé pasáže mohou vzbudit až vzrušené emoce a radikální prohlášení. 

SNR je dost specifický ultratrail minimálně ze dvou důvodů:

• jedná se o velmi rychlou stovku, vloni DaO 8:31 h a dalších 6 pod 10 hodin. Trať je velmi plochá (1330 m převýšení) převážně po asfaltových a zpevněných cestách). To je zhruba třetina ve srovnání např. s další velmi rychlou K100 (3900 m). Proto je i časový limit pouhých 14,5 h, u stovek je běžně 24 h. Startuje se ráno a do tmy jsou všichni v cíli.
• 19! občerstvovaček na trati je unikát se kterým se nikde jinde nesetkáte. Dá se to v podstatě absolvovat jako přesun od jedné stanice ke druhé, aniž musí mít běžec cokoliv svého. Zase pro srovnání jinými 100 km závody kde je běžná vzdálenost 15 – 25 kilometrů.

Silva Nortica Run je svým způsobem v ČR unikát, ať už máme názor na tento typ akcí jakýkoliv.

>> houseelf, 17. 05. 2013 07:06:19

ano coke je casto zachrana a je otazne nakolko v tom hra ulohu ta kyselina fosforecna ci ako sa ta chemikalia s fosforom nazyva spravne, su nazory ze je to prave ten fosfor co nastoli poriadok

>> rudo, 17. 05. 2013 08:02:20

že by přísun nového ATP???

>> Desert, 17. 05. 2013 08:15:14

ja neviem ale aj moja osobna skusenost je ze ked si dam 2–3 x do roka coke v krizovej situacii tak to pomoze aj prebere netraviaci zaludok a ako som uz pisal inde ked nariklad elitnych chodci na 50km si pokazia zaludky a creva gatarade stylom pitim a gelmi, tak potom dojdu uz zavod len na coke, preco to vsak nezacnu uz od zaciatku a nevyhnu sa pokazeniu to uz neviem, nevedia na tu otazku odpovedat

>> Desert, 16. 05. 2013 22:49:26

Nene, v ultra zkušenost nemám (to si mě asi pleteš s někým), běžela jsem maximálně snad necelý 4 hodiny v horách, ani maraton jsem neuběhla. Nějaké zkušenosti mám z chození po horách, kdy by to délkou pohybu (od rána do noci, i přes půlnoc) odpovídalo, ale to zřejmě není zdaleka ta zkušenost, co ultra…

Že je to v hlavě jsem pochopila ve vztahu k „nevzdat“, nikoli k „mít rozum se na to vydat“. Jde o to, že jsou lidi, kteří se dokážou hodně zmáčknout, a tam bych viděla v takovémhle „přesvědčování“, že se nemůže vlatně nic stát, jisté nebezpečí. Ale to vysvětlení, že člověk stále má na paměti ještě iks hodin pohybu před sebou a proto zřejmě i podvědomě nejde do krajního vyčerpání, to beru.

>> rudo, 17. 05. 2013 08:30:34

nevím přesně co gatorade obsahuje, ale vždy jsem měl pocit jako když piji arabskou gumu, jinak by měl být hypotonický, ale jaký poměr tvoří minerály proti cukrům, to nevím, nakonec černý čaj by měl také tyto problémy stabilizovat,