YES!enický maraton (a od loňska i půlmaraton) si za pět let své existence vybudoval mezi tuzemskými běžeckými závody silnou pozici. Přestože startovní pole tohoto opravdu velmi náročného horského běhu nemůže být vcelku logicky tak početné jako u masových silničních závodů na rovině, na trať se letos vydalo hned 159 maratonců a 207 půlmaratonců. Kvůli zranění mezi nimi bohužel chyběl šumperský Marek Procházka, vítěz všech čtyř předchozích maratonských ročníků. Možná také proto byl vítězný čas i přes téměř ideální počasí během závodu o téměř šest minut pomalejší než vloni. Zato do cílové rovinky vběhli společně hned dva borci, Karel Axmann a Václav Král.

„Jsme kamarádi z jednoho oddílu a běželi jsme společně už od Keprníku,“ popsal pouť vedoucí skupinky, do níž patřili ještě Václavův bratr Vojtěch, Daniel Tománek a Radek Davídek, Karel Axmann. „Pouze Vojtěch Král je jako reprezentant v orientačním běhu běžecky o třídu výš, takže byl celou dobu o nějakých dvě stě metrů před námi. Zároveň jsme ale věděli, že nemá zkušenosti s takto dlouhými tratěmi, což se nakonec potvrdilo, takže jsme si to rozdali s Danem Tománkem o stupně vítězů. YES/enický maraton je jedním z mých nejoblíbenějších závodů, beru ho jako vrchol sezony,“ vyznal se Axmann. O vyrovnanosti závodu svědčí i fakt, že třetí Tománek zaostal za nejrychlejší dvojicí o pouhých pět vteřin.

Také loňská vítězka YES!enického maratonu Štefánia Šrámková tentokrát na startu chyběla, a tak se v konkurenci pouhých devíti odvážných dívek a dam radovala ze suverénního prvenství ve výborném čase 4:12:35 Kateřina Kriegelová.

„Bylo to výborné, počasí nám vyšlo, jen ty seběhy v závěru mi vůbec nešly, vzali mě tam asi tři chlapi, jak už mě braly křeče do nohou. Tohle je opravdový horský maraton, já pravidelně běhám Silva Nortica Run a to je ale oproti Jeseníkám pohodička. Tam by mi nevadilo otočit se a běžet zpátky, kdežto tady by mě taková představa asi zabila,“ smála se v cíli spokojená Kriegelová. Za ní se v absolutním ženském pořadí seřadily dvě veteránky, druhá Milada Barešová (ASK Blansko) a třetí Renata Šedová (Orlické cyklo&online království).

Vzhledem k náročnosti celé trati horského maratonu si od loňska v počtu účastníků hlavně v ženské kategorii výrazně polepšil vložený půlmaratonský závod. Ačkoliv oba jeho vítězové Petr Losman (Kerteam) i litovelská Lenka Planičková po jeho absolvování potvrdili, že by je za rok lákala i „plnotučná“ verze putování po hřebenech nejvyšších moravskoslezských hor.

„Na začátku jsem běžel s Kubou Halamou a Víťou Novotným, ale ve stoupání na Švýcárnu jsem jim poodskočil a pak už jsem náskok zvyšoval. Trať je až na závěrečný seběh nádherná, hlavně pasáž za Ovčárnou. Pokud bych příští rok natrénoval, tak bych zkusil maraton, jinak rád přijedu na půlmaraton,“ slíbil Losman po vítězném běhu v kvalitním čase 1:34:43.

„Mám ráda běhy v terénu, moc se mi to líbilo a jsem spokojená. Přitom mi to moc nešlo, do kopců jsem se hodně trápila a jsem dost unavená. První kopec jsem trochu přepálila, mohla jsem to jít vlažněji. Pak jsem do dalších stoupání musela chodit. Přesto jsem pořád vedla a nakonec první místo i udržela,“ okomentovala svůj vítězný čas 1:55:51 Planičková a na možnost své maratonské premiéry za rok se jen šibalsky usmála: „Kdo ví, možná jo.“

Přestože se mezi běžci před i po závodě šířily „zaručené“ informace, že letošní ročník obou jesenických běhů byl zároveň tím posledním, nikdo z pořadatelů tyto fámy nepotvrdil. A věřme, že spokojenost všech účastníků, z nichž se do cíle ve vymezeném limitu nedostalo jen šest, pro ně bude tou nejlepší motivací pro rozhodnutí v náročné, ale navýsost záslužné práci pokračovat.