Neznám sportovce, který by v životě nevzdal žádný závod, teď nemluvím ani tak o běhu, ale všeobecně. Když jsem ještě vesloval, tak to, že někdo vzdal závod bylo docela normální. Zvlášť při náročných závodech na trenažerech. Já nikdy nezapomenu na to jak jsem při jednom závodě jednoduše nevydržel tu bolest, psychicky to nevydržel, vzdal to a pak lhal že jsem měl křeče apod. Nebylo to ani tak díky připravenosti. Nicméně jsem měl tak špatné svědomí, že jsem to nechtěl znovu zažít a v závěru mě to posílilo si myslím. A na to přesně by si měla myslet ty, nemysli na to že to vzdáš dopředu, to je špatný přístup.

Nicméně nevím jaký je tvůj trenér, ale osoba s kterou by sis o tom měla promluvit by měl být jednoznačně on. Trenér není jen na výkonnost.

ano aj taketo situacie nastavaju pod vedenim „profesionalneho“ trenera.

Odporucal by som ti na zavode odklusat treninkovo maraton, nezavodit len ist treninkove tempo. Potom sa ti bude vsetko zdat kratke.

Inak mas typicku psychiku divecenskej atletky, kde zena+decko ma pristup ku zavodom ze je to len boj o vitazstvo alebo umiestnenie ze ide o kazde miesto – napriklad body pre druzstvo .

Vidim to aj tu v AUS aj medzi chodcami – od deti dorastencov a junirov a su to najme dievcata – vsetky vyrazia zo startu ako keby mali na svetovy rekord a je to potom len otazka kto kedy alebo kde umrie a ako bude reagovat – od spomalenia dokoncenia az po hadzanie sa o zem s velkym revom alebo simulaovanie nevolnosti, alebo skutocne nevolnosti z abnormalnej hladiny laktatu. Je to zaujimave porovnanie s tym ako zavodia veterani – mame spolocny start a postupne tie prepalene deti pocas zavodu predbiehame, ale im ide ako keby o to kto je v predu v prvok okruhu, nie v poslednom.

preto organizjueme aj zavody kde aj deti navadzame na vyber najdlhsej trate a pekne systematicke udrzatelne rovnomerne tempo.

Vzdy sa ti stane ze prides na zavody kde nebudes mat natrenovane na vitazstvo alebo na bednu, vzdy pretoze aj ked sa stnes ceskou kralovnou a pojdes za hranice vsedncyh dni najdes superky ci budu rychlejsie.

To co hovoris – natrenovane nba trat to nie je pravda, kazdy vzdialenost dopkazes odbehnut ty len nedokazes to odbehnut tak rychlo ako vitazka ale napriek tomu zacnes bezat tym tempom.

Prestan chodit na oddielove preteky na kratkych vzdialenostiach pod vedenim profesioanlneho trenera a zacni chodit na preteky pre verejnost a s hobikmi si to pekne odklusaj, nezavod.

skodliva propaganda – first is first second is nobody, bola najlepsia zhodnetena klasikom ceskej literatury :

Veskere kvaltovani, tolika pro hovado dobre jest

>> Baruš, 15. 10. 2012 22:17:22

ak je ti 5km prislis dlhe, znamena to ze mas absolutne nespravnu skladbu treninku, podla zastareneho modelu na 800m.

V zavode ides prvych 400m na laktat a to sa neda dlho vydrazat

problem je v tom ze taky system treninku a zavodenia sa da vydrzat niekolko tyzdnov a potom sa organizmus zlomi a vykonnost nutne zacne klesat, pri neexistujecej kvalite aerobnej vykonnosti, telao prestava tolerovat aj koncentraciu laktatu a tempo na medzicas na 400m ktore si predtym zvladala je uz neskor za hranicou fyziologickej udrzatelnosti.

Ja osobne by som v detskych a dorasteneckcyh kategoriach zakazal behy na 400 – 800 – 1500 m

pokial ti to sutazny poriadok inak nedovoli, vrat sa k zavodeniu v sprintoch, naj;lepsie 200m a zacni popri tom trenovat aj akoby si planovala bezat maraton – pekne pomaly aerobne na tukovy metabolizmus

>> Baruš, 15. 10. 2012 22:17:22

Nikde není přece psáno, že musíš běhat půlku. Možná jsi opravdu spíš sprinterka a měla bys momentálně v závodech běhat kratší tratě. Na 800 m nemáš zřejmě ani vyběhané tempo, když se obáváš, jestli vydržíš i druhé kolo. Přečetl jsem si tvou výzvu „do 18 let uběhnout půlmataron“ a nevím proč. Připomíná mi to trochu vlákno Maratona3r, který chtěl za rok uběhnout maraton pod 3 hodiny. Dočkëj času, běhej tratě, z kterých máš dobrý pocit a věříš si na ně. Jak si vytvoříš psychický blok, už se ho těžko budeš zbavovat a nakonec místo výzev přestaneš běhat úplně

>> Baruš, 15. 10. 2012 22:17:22

Jaké máš aktuální osobáky na všech vzdálenostech, ale zejména na 200m, 400m, 800m a 1500m? Kolik měsíčně naběháš a jaká je skladba tréninku. Běháš v tréninku kratší úseky závodním tempem. Když rozbíháš tu obávanou osmistovku, držíš se za každou cenu čela závodu nebo běžíš natrénovaným tempem?

Taky občas zkusím osmistovku nebo patnáctistovku a taky z nich mám strach, protože sám tak rychle nikdy neběhám. Před závodem si dám dvě, tři stovky závodním tempem, pocitově je to téměř plný sprint a pak mi dojde, že jich budu muset dát 8 v řadě. V té chvíli mám chuť to předem vzdát. Pomáhá mi, když si uvědomím, že jsem to zvládnul minule, když jsem neměl ještě tolik naběháno a od té doby jsem se přece musel zlepšit.

Určitě v tom nejsi sama, podobné pocity zná asi každý kdo zkouší závodit. Leda snad ti co se jdou na veřejný závod jen tak na pohodu proběhnout a výkony vůbec neřeší. Taky mně frustruje když vidím kolik lidí je na tom líp než já a to i takoví co by teoreticky měli být slabší. Taky mám určité ambice na výkon a obavy že na to co bych chtěl nemám dost natrénováno a nemůžu zvládnout. To je třeba jeden z hlavních důvodů proč jsem se zatím neodvážil zaběhnout desítku. Jistěže bych to v pohodě uběhnul, ale jde o čas, mám pochyby o solidní výkon. Tak jsem tuto zkoušku zatím odkládal až budu mít dostatečně natrénováno. Že je pětka (natož desítka) dlouhá, to mám stejný pocit. Zatímco kratší tratě se ještě nějak přetrpí, tak s prodlužováním doby závodu se to stává neúnosné a zvětšuje se význam správného tempa a rozložení sil. Což mi vzhledem k nedostatku zkušeností dělá potíže. Tím spíš že mám zatím značný prostor mezi tím jak rychle dokážu krátkodobě běžet a jaké tempo zvládám udržet po delší dobu. Což je rozhodně frustrující.

Takže nějaké neuspokojivé pocity u mně určitě jsou, ale nechci se tím nechat otrávit. Přestože mně nyní sportování dost baví, tak závodění není středobod života a svět se kvůli nějakým výsledkům nezboří. Mám i řadu jiných zájmů a aktivit a na sportování je nejpřednější dlouhodobý zdravotní a kondiční přínos. Stresy před závody mívám, ale jak běžím tak už moc nezvládám přemýšlet. Nesnažím se závodit za každou cenu a když mně třeba někdo předbíhá tak se nenechávám hloupě vyprovokovat ale raději držím svoje tempo. Bojovat o přední pozice pro mně není reálné tak bojuju hlavně sám se sebou o vylepšení osobního maxima. Vícekrát jsem se vytrápil, ale nikdy nejdu úplně na krev, to mi za to prostě nestojí.

S tréninkem má zřejmě rudo pravdu. Nejsem odborník ale z toho co jsem ohledně tréninku vytrvalostních sportů pochytil, tak se všeobecně zdůrazňuje důležitost aerobního základu (tedy objemy v nízké intenzitě). Zatímco když se to neustále přehání s anaerobním tréninkem, tak se člověk leda zataví a přetrénuje a výkonnost jde do háje.

Když o něco člověk příliš usiluje tak to často nejde, zatímco když se přestane přehnaně stresovat tak se úspěch dostaví. Řada sportovců dosáhla největších úspěchů nikoli tehdy když nejvíc dřeli, ale naopak když trénovali méně a více odpočívali, když si srovnali životní hodnoty a nebrali sportovní úspěch nade vše.

Jsi mladá, máš vše před sebou a spoustu času k vytrénování nejvyšší výkonnosti. Ve vytrvalostních sportech přichází vrchol později. Tak nevěš hlavu, chce to víc vyrovnanosti, pohody a trpělivosti, však ono to půjde.

>> Baruš, 15. 10. 2012 22:17:22

Danour, Rudo i ostatni ti radi dobre, co se treningu tyka i to, ze k tomu dospejes. Myslim, ze jsi ve veku, kdy ti kratsi trate budou dostatecne pomahat rozvijet rychlost. Pulmaraton i maraton … muzes zkusit, ale rozhodne ne zavodne – na to budes mit cas za 10 let a hlavne za tech 10 let si vypilujes techniku a rychlost. Na to se zamer.

Pokud mas jen problem psychicky dat tech 800 … zkus zacit zarazovat treningy svice bezcema podobne vykonnosti a jednou za cas dat cvicny zavod. Kdyz budes vedet, ze „o nic nejde“, nebudes mit takovy stres z nedokonceni a uvidis sama, jake tempo je idealni v ktere casti trate. Ziskas jistotu a duveru v sebe na zavody. Nez ziskas tuhle jistotu, zkusil bych vsadit na jistotu – kratke trate, jak tu ostatni psali.

>> Baruš, 16. 10. 2012 22:15:43

Myslím že to teď máš naplánované dobře, tak ať se přes zimu i po ní daří.

Připojím se se stejnou zkušeností…prvních 7–8 let jsem nikdy ani nepomyslel na to, abych vzdal závod. I když jsem často dobíhal úplně poslední, tak jsem dřel do posledního metru. Pak jsem jeden čas běhával vždycky na špici, tam odsud to vzdát snad ani nešlo. Pak přišel útlum, špička mi vždycky po několika km utekla a já si řekl, proč se snažit dál, tak jsem závod zabalil a doklusal. A od té doby takhle dopadlo 90 procent mých závodů. Člověk to udělal jednou a pak už je to strašně lehké. Takže já žádnou radu nemám, neboť jsem ztracený případ Jen na rozdíl od slečny z úvodu tohoto vlákna jsem si nikdy neříkal, že na takové tempo nemám natrénováno. Neboť já vím, že mám. A většinou víc než spousta ostatních ve startovním poli. Prostě hlava je i v tomhle sportu bohužel to naprosto rozhodující