V posledních cca 3 měsících jsem se setkal s docela zajímavým, a současně ne úplně příjemným jevem. V případě, že do tréninku zařadím 2 až 3 dny volna (objemově se pohybuji zhruba an 30 h měsíčně, 2/3 z toho je běh, zbytek pilates, bazén, když je počasí tak kolo), tak místo toho, aby si tělo odpočalo a načerpalo energii, tak jsou zhruba první dva tréninky po dvoudenní pauze utrpení. Nohy jak z olova, pocitově jsem úplně bez síly, tepově se nejsem schopný vytočit. Po dvou dnech se to obvykle spraví. Jednodenní pauzy se takto neprojevují.

Z tréninku nijak zvlášť unavený nejsem, resp. podobné pocity jako po několikadenní pauze při soustavném tréninku (pokud se teda zrovna extrémně nezničím) nemám.

Pokud se někdo s něčím podobným setkal taky, budu rád za jakékoli postřehy. Pokud na to má někdo nějaké vědecké vysvětlení, budu za něj rád. Já svoji teorii mám, ale nechci jejím publikováním předem ovlivňovat Vaše názory :).

moznych uhlov pohladu a roznych vysvetleni je plno, ale snad treba zacat tymto :

ak sa telo nehybe dlhsie ako 4H – neprudi krv vsetkymi koncatinami a neohybaju sa vsetky klby svalych slachy atd,

tak nastane vnutrotelovy stav ktory sa popisuje asi takto :

telo v pravidelnom pohybe je ako cisty horsky potok kde vioda prudi, je prekysklicena a vsetko je tam zive a cesrtve

ked sa telo negybe neikolko hodin tak to zavne byt ako stojaci mociar kde vsetko hnije zapacha a rozjklada sa a nastava vnutromociarna toxicita kedze nie je pritok cerstvej vody a nie je odtok a cim dlhsie tak mociar stoji tym je to horsie

ked 4H necinnosti sa predklzia ba 2–3 dni mociar uz je toxicky a chce to asi tie 2 dni tazkeho rozhybavania kym sa to vsetko ako tak zase porecisti

spickovy atketi ked maju nebehacie dni tak sa stale hybu inak

robit niekolko krat za den dosledny kompletny strecing a este lepsie jogu je to najlepsie donuti to hybat tekutiny v celom tele

stretol som sa aj s informnciami ze noicny spoanok je prisle dlhy a nastava v trele stav mociaru a ze treba v noci vstat a rozhybat sa rozdelitnoc na 2×4H a kto nema cas tak 2×3H spoanku a medzitym sa dobre ponatahovat pripadne preklusat

>> Luckyboy, 27. 03. 2013 19:27:52

Tak já mám podobné pocity i po jednodenní pauze, kterých bylo za posledních 14 dnů již několik. Ale to je asi dané tím, že jsem se ještě psychicky nevyrovnal s těmi 136km naběhanými při 24h v Plzni. Takže ačkoliv nejsem špičkový atlet, tak souhlasím s tím, co píše Rudo: Běhat (hýbat se) každý den! 

Tělo přepne do relaxu (parasympatiku), ubude kortizolu a tím i pocitů energie, sníží se práh bolesti. Hýbat se stále je rozumné, ale v relaxu maximálně pasívně či nestresově (masáž, lehký bazén,…).

Je zřejmé, že běhání samotné nezajistí rovnováhu autonomní nervové soustavy. I běháním si lze vybudovat závislost na stresu (obdoba workoholismu). Po pětadvacátém roce ubývá pohlavních hormonů a jejich prekurzorů a snášet to je postupně těžší a těžší.

Těším se na shledání na jednom z hypochondřích vláknen (hypertenze atd.  ).

O třech dnech to platí určitě. Dal bych na tu paralelu s horským potokom.