[quote=Oslík]Já tedy při běhu moc nepadám, sám nevím, čím to je. Na kole jsem si ale jednou rozbil koleno, když jsem jel moc rychle v zatáčce na mokrém listí… Teď si jen vzpomínám na nádhernou „holubičku“ (taková ta póza, kdy stojím na jedné noze a druhou mám výše než hlavu :) ) loni v zimě, ale jinak nic…[/quote] Popsaný pohyb není holubička, ale tzv. planché, předpokládám, že to vypadalo takto http://archiv.narodni-divadlo.cz/…ografie.aspx?… (mám na mysli pózu té dámy). Neuvažoval jsi o dráhu profesionální baletky???? 

Padám jenom z biku. Zato často a bolestivě. Jeden pád mám i na kameře, to jsem se totiž předváděla, jak krásně umím přejet přes hupík Ale v běhu snad ani ne, to jsem si dřív spíš zvrtla trochu kotník, bo se nemůžu zbavit běhání po vnější straně chodidla…:-(

Naposledy minulý rok – jednou jsem se zabořil nohou do takové menší „bažiny“ a jednou mě v lese smetl můj pes když mě předbíhal. Vůbec nic se mi nestalo.

Jo, když jsem si to před 2 ma roky, kdy toto vlákno bylo založeno, četla, připadalo mi to směšný … od té doby jsem 1 krát " hodila masku" na naprosto rovné cestě na závodech ( rozesmál mne spoluběžec vtipnými komentáři k předvolebním billboardům okolo trasy a asi jsem se přestala soustředit ..Letos mám už 2 " záseky" – jednou na kole na 24 hodinovce – uklouzla galuska na mokrých kolejích, důsledkem byla ukázkově odřená kolena a natažený sval, odstoupení ze závodu … a jakmile se to zahojilo ( cca za 6 týdnů) , tak znovu při běhu v lese ve známém terénu ( nechápu doteď jak a proč)- výsledkem byla nejen rozbitá kolena, ale i naražená pravá ruka, a to těsně před odjezdem na cyklodovolenou … ( následkem toho jsem měla problémy s bržděním na zadní kolo - naštěstí tentokrát bez úrazu…)

A v zimě tu nikdo nepadá? To se mi nechce věřit Letos asi dva pády ve Stromovce, jinak běžně jeden až dva pády ročně…silniční boty si se sněhem ne a ne poradit 

Jednou na závodech mi poradila kamarádka, že se mám trohu naklonit, že se hrudník (u žen:D) počítá, bohužel jsem to naklonila tak moc, že cílovou čáru jsem přejela po břichu tak, že všichni ztichli a pohledy směřovaly mým směrem:D .. Dost to schytaly pánevní kosti a kolena, ale párkrát se to zaprášilo Framikoinem a bylo po bolesti:)

Ještě jsem si vzpomněl na jeden nádhernej pád. Kdysi se běhala Vavřínová podkova – po trati Velké Pardubické i se všema překážkama, včetně ještě neupraveného Taxisu. Náběhy byly z lešení a kdo si netroufal, mohl seběhnout po lávce. A u příkopů byly taky lávky. Jako mladej frajer jsem vše skákal (třeba Taxis byl skok dolů do čtyř metrů – lešení bylo ještě metr nad křovím). A přišel Hadí příkop (vodní). Doskok asi o metr níž, šířka 4 metry (už si moc nepamatuju, není podstatné). A odskoková hrana kvůli koním zpevněná kládama. A jak bylo bahno, tak jsem při odrazu podklouzl, podrážkou škrtl o kládu a šel přesně po hubě na protilehlou stranu příkopu (naštěstí šikmou a taky bahnitou, takže nebyl tvrdý dopad). Dokonce to natočila televize a řadu let prý můj pád při různých příležitostech dávali (bohužel jsem ho nikdy neviděl).

Nevím jak ty, ale když mám více vypito tak to považuji za normální jev !!!

Za dva roky žádný pád. Nepočítám uklouznutí, kdy při seběhu po ledu mi občas nějaká noha ulítal více než bych si přál. Ale zatím to nikdy neskončilo rozplácnutím se o zem. V zimě, když to klouže, tak raději běhám o dost pomaleji, takže je čas na „korekce“…

Pokud člověk běží sám, tak to jde většinou vybrat, to nepadám. Mě se ale jednou stalo, že jsem běžel se psy uvázanými vodítkem kolem pasu a zakopl přesně ve chvíli, kdy se ti dva pitomci rozeběhli nějak rychleji kupředu. To vybrat fakt nešlo, i když se naštěstí hned zastavili (přeci jen TAK silné psy nemám), tak jsem za nimi stihl udělat dva kotrmelce, jak to mělo setrvačnost … moc prima. Pak je také dobré, pokud jdou psi na volno a jeden z nich přiběhne těsně za mě a připlete se pod nohy, krásné podkopnutí. To už mi udělali také asi 2×, z toho jednou zakončeno regulérní „tlamou“. Jj, pejsci to je radost.

Dneska parádní pád po došlápnutí na „neviditelný“ led v asfaltové díře. Způsobený mojí hloupostí, když jsem si zkracoval cestu okolo staré požární zbrojnice v Cholupicích. V pravoúhlé zatáčce mně podjela noha tak důkladně, že jsem spadl přímo na levé koleno. Ale lidské tělo vydrží hodně. Sice jsem to chtěl zabalit rovnou domů, ale po minutovém kulhání jsem se rozběhl tak dobře, že jsem těch plánovaných 25km běhu neošidil. Takže mi na koleně běžeckých kalhot přibude další (2.) záplata. Proč jenom člověk padá na levé koleno, které mně většinou pobolívá více? Budu se muset naučit padat i na to druhé :)