Samostatná rubrika o horách je teď nejspíš na mně, protože zatím, po svém návratu z Himalájí (před týdnem), nemyslím na nic jiného. Ale protože je tohle běžecké fórum, zkusím zformulovat, jak vidím vliv běhání na fyzičku ve vysokých horách. Přiznám se, že ač se pořád na mé poměry dost pohybuju, měla jsem z téhle akce opravdu strach. Do hor už spoustu let jezdím vždy jen na pár dní, na krátké přechody, nalehko. Jenže tohle byl 14denní pochod s veškerou bagáží, nebyla jsem si jistá, jestli každodenní mnohahodinouvou zátěž zvládnu. Připadala jsem si jako opravdový tragéd. Kdysi dávno jsem podobné akce absolvovala každý rok, ale poslední byla před 19 (!) lety (Kavkaz). No a dopadlo to výborně, zcela jistě díky běhání. Měla jsem pocit, že mi narostla křídla, každý den jsem byla znovu a znovu totálně udivená, jak jen mi to může všechno takhle fungovat. Je jasný, že obrovskou roli hraje psychika. Člověk je v těch horách tak nadšenej a tak mu záleží na tom, aby všechno dopadlo dobře, že se najednou nastaví úplně jinak. Doma bývám po hodině běhu někdy i vyřízená, tady jsem byla po 7 hodinách pochodu s báglem v pohodě. Neexistují žádné bolesti v zádech, v kolenou, žádné pocity únavy, nic takového. Abych všechno jen nechválila, musím se přiznat, že ve výšce od 4300 jsem se už tak dokonale necítila, díky příliš rychlému nástupu z místa startu v 600 m jsme byli špatně aklimatizovaní. A u mě se to projevilo ztrátou výkonnosti, už jsem neběžela, ale jen se ploužila, nebyl problém s dechem, nebolela mě hlava, ale měla jsem hodně slabé nohy. Nejspíš neuměly hospodařit s nižší koncentrací kyslíku. Věřím, že kdybychom se do těch poloh (nejvyšší bod byl 5200 m) vrátili znovu, už by to bylo v pořádku. Pro větší počtení začínám smolit deník, ale vypadá to na dlouho. Fotky snad budu schopna zveřejnit dřív. Doufám a věřím, že se tu podobných „horalů“ najde víc – ??? Já osobně celou dobu vlastně běhám proto, abych do těch hor mohla, abych nebyla vyhnilá. Proto taky ani neřeším věci jako měřiče tepové frekvence, trenažery apod., jsem spíš takovej outdoorovej týpek. I maraton pojímám turisticky.

Mám úplně stejný přístup k běhání. Vždycky jsem běhal pro udržení kondice, víkendy, prázdniny a dovolený jsem byl na horách. Teď mám rodinu a tak víc běhám. Odmítám si měřit mezičasy a parametry biosignálů – maximálně se podívám kolik mi to bere času a jen plánuji kudy trasa povede a jak bude dlouhá. Nemám taky rád rychlý běhy a tak jako tempové tréninky zařazuji běhy do prudkého kopce – to se pak na horách vždycky hodí. Důležitý je u mě pocit, raději běhám v menší skupice lidí nebo sám, a tak komfort zajištění při závodech využívám jen při maratonech.

S aklimatizací mám svoje zkušenosti, ale je to individuální. Volím kompromis mezi příliš pomalou a nedostatečnou aklimatizací. Do 3000 m je to celkem v pohodě, první výška, kde se potřebuji zastavit je 3500 a pak po 1000 metrech. Po výstupu mám zvýšenou TF a hůř dýchám, první noc v dosažené výšce nikdy neusnu a ráno se mi obrátí žaludek. Druhý den jsem někdy nad 4500 m dával volno a nedělal nic, jinak 2. nebo 3. den dávám krátkou zátěž minimálně 400 m nahoru a zpět . Další den jsem schopen pokračovat. Když se nahoře nespí, člověk zvláne víc, ale výšková nemoc je sviňa.

Mount

[quote=Jitka]Sa­mostatná rubrika o horách je teď nejspíš na mně, protože zatím, po svém návratu z Himalájí (před týdnem), nemyslím na nic jiného. Ale protože je tohle běžecké fórum, zkusím zformulovat, jak vidím vliv běhání na fyzičku ve vysokých horách. Přiznám se, že ač se pořád na mé poměry dost pohybuju, měla jsem z téhle akce opravdu strach. Do hor už spoustu let jezdím vždy jen na pár dní, na krátké přechody, nalehko. Jenže tohle byl 14denní pochod s veškerou bagáží, nebyla jsem si jistá, jestli každodenní mnohahodinouvou zátěž zvládnu. Připadala jsem si jako opravdový tragéd. Kdysi dávno jsem podobné akce absolvovala každý rok, ale poslední byla před 19 (!) lety (Kavkaz). No a dopadlo to výborně, zcela jistě díky běhání. Měla jsem pocit, že mi narostla křídla, každý den jsem byla znovu a znovu totálně udivená, jak jen mi to může všechno takhle fungovat. Je jasný, že obrovskou roli hraje psychika. Člověk je v těch horách tak nadšenej a tak mu záleží na tom, aby všechno dopadlo dobře, že se najednou nastaví úplně jinak. Doma bývám po hodině běhu někdy i vyřízená, tady jsem byla po 7 hodinách pochodu s báglem v pohodě. Neexistují žádné bolesti v zádech, v kolenou, žádné pocity únavy, nic takového. Abych všechno jen nechválila, musím se přiznat, že ve výšce od 4300 jsem se už tak dokonale necítila, díky příliš rychlému nástupu z místa startu v 600 m jsme byli špatně aklimatizovaní. A u mě se to projevilo ztrátou výkonnosti, už jsem neběžela, ale jen se ploužila, nebyl problém s dechem, nebolela mě hlava, ale měla jsem hodně slabé nohy. Nejspíš neuměly hospodařit s nižší koncentrací kyslíku. Věřím, že kdybychom se do těch poloh (nejvyšší bod byl 5200 m) vrátili znovu, už by to bylo v pořádku. Pro větší počtení začínám smolit deník, ale vypadá to na dlouho. Fotky snad budu schopna zveřejnit dřív. Doufám a věřím, že se tu podobných „horalů“ najde víc – ??? Já osobně celou dobu vlastně běhám proto, abych do těch hor mohla, abych nebyla vyhnilá. Proto taky ani neřeším věci jako měřiče tepové frekvence, trenažery apod., jsem spíš takovej outdoorovej týpek. I maraton pojímám turisticky.[/quote] Ahoj Jitko, já už se moc těšim na Tvoje vyprávění. Jak už jsem psal, v létě jsem chodil 3 týdny s batohem po Altaji a když jsme si je pak ze srandy cestou zpátky vážili na letišti, můj měl 27 kg a kamarádův 26,5 kg – to znamená bez zásob na 3 týdny:-) Byla to lopota, i rusové nám poklepávali po zádech, že jsme holt moloďci ( a to je uznání nade vše) :), s takovejma krysama, na druhou stranu máš pravdu, že v kopcích se člověk naprogramuje úplně jinak a taky tě to všechno kolem ohromě nabíjí. Člověk kouká kolem sebe a řeší jenom, kde budu spát, kdy a kde se najíme a jestli se ráno pěkně vy… Já jsem začal běhat taky kvůli horám. 8 let jsem dělal kulturistiku a pak silovej trojboj ale kopce a přírodu jsem měl vždycky rád a táhlo mě to tam. No, a když jsem časem zjistil, že toho na sobě tahám strašně moc a vlastně to ani k životu nepotřebuju, rozhod jsem se, že se dám do kopy běhánim, abych něco schodil. Mezi náma, nějaká vytrvalost se v posilovně taky nenažene… Tak jsem začal běhat a nakonec mě to chytlo, až se někdy divim:) Tak horám zdar a těšim se na deník. Ondra PS: já si píšu deník vždycky průběžně během výprav, abych na nic nezapomněl :), ale ten Altajskej jsem ještě nestih ani přepsat do compu, takže je zatím uloženej v knihovně…

Jituš, piš, piš, jsem jedno velké OKO.....;)

BTW: je tohle ( http://mount.misto.cz/…avkaz_08.jpg ) Elbrus? ne ze bych tam nebyl, ale viditelnost byla asi tak nula cela nic metru…

[quote=forest]BTW: je tohle ( http://mount.misto.cz/…avkaz_08.jpg ) Elbrus? ne ze bych tam nebyl, ale viditelnost byla asi tak nula cela nic metru…[/quote] Na http://mount.misto.cz/…asie/kavkaz/ je 6–9 obrázek z výstupu na Elbrus počasí bylo nádherný, jen byla inverze a když se to občas roztrhalo, byly pohledy dolů takový zamlžený. Na 8. fotce je pohled od západního vrcholu přes vrcholový plato a sedlo na východní vrchol, krterý je myslím vidět celkem dobře . Mě v tý kose zamrzla zrcadlovka, tak kdyź jsem vylezl ještě na tenhle druhý vrchol, už jsem nefotil.

Byl jsem tam 2 dny po tom, co Prijut 11 vyhořel.

Mount

[quote=forest]BTW: je tohle ( http://mount.misto.cz/…avkaz_08.jpg ) Elbrus? ne ze bych tam nebyl, ale viditelnost byla asi tak nula cela nic metru…[/quote] Jo, jestli si dobře pamatuju, tak tohle je pohled z hlavního (západního) vrcholu na vrcholovej hřebínek, vlastně kráter (směr východ). V pozadí dominuje východní vrchol. O.

[quote=Mount][qu­ote=forest]BTW: je tohle ( http://mount.misto.cz/…avkaz_08.jpg ) Elbrus? ne ze bych tam nebyl, ale viditelnost byla asi tak nula cela nic metru…[/quote] Na http://mount.misto.cz/…asie/kavkaz/ je 6–9 obrázek z výstupu na Elbrus počasí bylo nádherný, jen byla inverze a když se to občas roztrhalo, byly pohledy dolů takový zamlžený. Na 8. fotce je pohled od západního vrcholu přes vrcholový plato a sedlo na východní vrchol, krterý je myslím vidět celkem dobře . Mě v tý kose zamrzla zrcadlovka, tak kdyź jsem vylezl ještě na tenhle druhý vrchol, už jsem nefotil.

Byl jsem tam 2 dny po tom, co Prijut 11 vyhořel.

Mount[/quote] Saakra, tak to seš pamětník. Já mam na Elbrus bohužel smutnější vzpomínku, protože jsem na něm byl týden před tím, než tam zůstali v bouři čtyři mladí češi (v sedle je nalšli o pár dní později zmrzlé). Rok 2003, jestli si vzpomínáš. Ondra Ad. Prijut 11, když jsme tam byli my, už byl zas v provozu a když jsem viděl ten vařič, na kterym tam dělali čaj, tak jsem si řikal, že by tam mohlo bej lehce o kráter víc… 

[quote]Saakra, tak to seš pamětník. Já mam na Elbrus bohužel smutnější vzpomínku, protože jsem na něm byl týden před tím, než tam zůstali v bouři čtyři mladí češi (v sedle je nalšli o pár dní později zmrzlé). Rok 2003, jestli si vzpomínáš. Ondra Ad. Prijut 11, když jsme tam byli my, už byl zas v provozu a když jsem viděl ten vařič, na kterym tam dělali čaj, tak jsem si řikal, že by tam mohlo bej lehce o kráter víc… [/quote] Smrťáky se na horách stávaj, člověk se na to musí připravit, i když to asi nejde .

My tam byli větší grupa čechů která se rozdělila. Já byl mezi těmi kteří se pomaleji aklimatizovali – díky tomu jsem byl líp připravenej a dal vrcholy oba. První část nedočkavců byla u Prijutu v době požáru (splést si vodu s benzínem se někdy fakt nevyplatí). Naše část, když dorazila nad Prijut a postavila stany, tak makala ještě nahoru na záchranou akci. Jeden z našich nedočkavců si při sestupu zlomil nohu … No naštěstí to dopadlo relativně dobře.

Ahoj tragédí přátelé, posílám pro každého, koho to zajímá, stručnou informaci o jednom prožitém treku v Himalájích:

http://outdoor.webz.cz/clanek.php?…

Krásný nový rok! Jitka.

[quote=Jitka]Ahoj tragédí přátelé, posílám pro každého, koho to zajímá, stručnou informaci o jednom prožitém treku v Himalájích:

http://outdoor.webz.cz/clanek.php?…

Krásný nový rok! Jitka.[/quote] Ahoj Jitko, díky za hezký článek. Super fotky – čím fotíš? Jinak mám pár dotazů – s kým a kudy jste letěli? Kolik stála letenka? Jak dlouho celá akce trvala? Permit a průvodce jste řešili až operativně na místě, nebo jste to měli již dohodnuté předem? Průvodce byl v ceně 300 USD za permit, nebo jste ho platili zvlášť? Platili jste mu také ubytování a stravu? Kolik jste toho nesli na hrbech?Nějaké negativní zážitky? Kopcům zdar! Ondra

[quote=Ondra][qu­ote=Jitka]Ahoj tragédí přátelé, posílám pro každého, koho to zajímá, stručnou informaci o jednom prožitém treku v Himalájích:

http://outdoor.webz.cz/clanek.php?…

Krásný nový rok! Jitka.[/quote] Ahoj Jitko, díky za hezký článek. Super fotky – čím fotíš? Jinak mám pár dotazů – s kým a kudy jste letěli? Kolik stála letenka? Jak dlouho celá akce trvala? Permit a průvodce jste řešili až operativně na místě, nebo jste to měli již dohodnuté předem? Průvodce byl v ceně 300 USD za permit, nebo jste ho platili zvlášť? Platili jste mu také ubytování a stravu? Kolik jste toho nesli na hrbech?Nějaké negativní zážitky? Kopcům zdar! Ondra[/quote] taky me to Ondro zaujalo a hned me napadaly podobne otazky…Jitko, pojd do nas.

No – ty fotky jsou, myslím, úplně normální, foťák taky takovej jednoduchej – hlavně skoro nic neváží – Panasonic DMC-FZ5.

A odpovědi na další otázky: Letěli jsme s Bimanem – z Frankfurtu, kam jsme ale museli dojet auty. Někteří Češi tam jeli autobusem z Prahy. Jedná se o nejlevnější letenky – za 660 Euro. V Nepálu je pak nutno potvrdit zpáteční letenky, nejlépe přímo v kanceláři letecké společnosti. Permit lze řešit v pohodě na místě, v Thamelu jsou stovky agentur. Nefungují v sobotu, jinak denně. My jsme sice měli něco předjednáno předem mailem, protože jeden z účastníků už byl v Nepálu opakovaně, ale nakonec to předjednání spíš situaci komplikovalo. Kdybyste se náhodou do Nepálu chystali, můžu vám pak dát kontakt na hotýlek v blízkosti letiště, v němž jsme bydleli před trekem i po něm, majitel je také schopen permit zajistit. Permit ale není potřeba zdaleka na všechny treky – v oblasti Annapuren a pod Everestem se platí jen vstupy do Národních parků, ty jsou hodně levné (ale kontrolují je), a průvodce potřeba není, chodí se opravdu pohodlně od hotelu k hotelu. 300 USD bylo včetně průvodce, ubytování a stravu jsme mu neplatili, měli jsme mu dle dohody zajistit jídlo na 2–3 dny mimo vesnice, ale on si od nás nakonec skoro nic nechtěl vzít. Na zádech jsme měli tak do 20 kg, myslím. Akce trvala i s cestami 3 týdny – trek 12 dní, ale radši bych ho natáhla a víc si ho užila, počítala bych na něj tak 15 dní. Samozřejmě když zbyde čas, je toho spousta, co je možný v Nepálu vidět. Jen je třeba počítat se šíleně pomalou dopravou – 200 km u nás trvá i 2 hodiny, v Nepálu i 9. Ahoj, dík za zájem, Jitka.

[quote=Jitka]No – ty fotky jsou, myslím, úplně normální, foťák taky takovej jednoduchej – hlavně skoro nic neváží – Panasonic DMC-FZ5.

A odpovědi na další otázky: Letěli jsme s Bimanem – z Frankfurtu, kam jsme ale museli dojet auty. Někteří Češi tam jeli autobusem z Prahy. Jedná se o nejlevnější letenky – za 660 Euro. V Nepálu je pak nutno potvrdit zpáteční letenky, nejlépe přímo v kanceláři letecké společnosti. Permit lze řešit v pohodě na místě, v Thamelu jsou stovky agentur. Nefungují v sobotu, jinak denně. My jsme sice měli něco předjednáno předem mailem, protože jeden z účastníků už byl v Nepálu opakovaně, ale nakonec to předjednání spíš situaci komplikovalo. Kdybyste se náhodou do Nepálu chystali, můžu vám pak dát kontakt na hotýlek v blízkosti letiště, v němž jsme bydleli před trekem i po něm, majitel je také schopen permit zajistit. Permit ale není potřeba zdaleka na všechny treky – v oblasti Annapuren a pod Everestem se platí jen vstupy do Národních parků, ty jsou hodně levné (ale kontrolují je), a průvodce potřeba není, chodí se opravdu pohodlně od hotelu k hotelu. 300 USD bylo včetně průvodce, ubytování a stravu jsme mu neplatili, měli jsme mu dle dohody zajistit jídlo na 2–3 dny mimo vesnice, ale on si od nás nakonec skoro nic nechtěl vzít. Na zádech jsme měli tak do 20 kg, myslím. Akce trvala i s cestami 3 týdny – trek 12 dní, ale radši bych ho natáhla a víc si ho užila, počítala bych na něj tak 15 dní. Samozřejmě když zbyde čas, je toho spousta, co je možný v Nepálu vidět. Jen je třeba počítat se šíleně pomalou dopravou – 200 km u nás trvá i 2 hodiny, v Nepálu i 9. Ahoj, dík za zájem, Jitka.[/quote] Tak to mě pěkně rozděláváš :) já na tenhle rok přemýšlím o Tibetu – nejdřív obejít Kailás a pak jezero Manasaróvar ale ještě není jasný, jestli na to bude čas a peníze. Příští rok v lednu ale už doufám vyjde dlouho plánovaná Acocaqua. O Nepálu samozřejmě taky nějakou dobu přemýšlím, trek okolo Anapuren mě moc neláká a Tys mě v tom mém názoru docela podpořila. Vaše cesta se zdá jako zajímavá varianta a navíc, Manaslu se mi vryla do paměti jž dávno, po tom, co jsem se zatajeným dechem četl Messnerovo dramatické vyprávění z roku 72. Mimochodem, taky to byla první „osma“ vylezená ženou. Ještě Tě budu otravovat s nějakými informacemi, můžu Ti napsat mail? Ahoj Ondra

[quote=Ondra]Ještě Tě budu otravovat s nějakými informacemi, můžu Ti napsat mail? Ahoj Ondra[/quote] Jasně, klidně napiš mail, pokud to budu vědět, ráda odpovím, baví mě to. To je fajn, že Tě „rozdělávám“ – je o co stát, já jsem tím tak dokonale posedlá, že chci na podzim jet zase do Nepálu, všechno ostatní mě přestalo zajímat (kromě maratonu tedy samozřejmě). Ale já nechci výš než kolem 5500 m. Je tam ještě víc takových poměrně málo frekventovaných oblastí, kdybys toužil po opravdové lahůdce, už dost náročné na fyzičku, dobrý je třeba trek u Makalu – „Ice Col“ přes 3 sedla kolem 6000 m. :) Jitka.

Vrátil jsem se z dovolené v horách a jsem nabitý energií. Konečně se mi v mém oblíbeném Wallisu zadařilo počasí a já stihl zdolat 12 4-tisícovek za 10 dnů chůze a lezení.

Nebyl jste taky někdo někde nahoře? Pochlubte se :) nebo postěžujte :( M.

[quote=Mount]Vrátil jsem se z dovolené v horách a jsem nabitý energií. Konečně se mi v mém oblíbeném Wallisu zadařilo počasí a já stihl zdolat 12 4-tisícovek za 10 dnů chůze a lezení.

Nebyl jste taky někdo někde nahoře? Pochlubte se :) nebo postěžujte :( M.[/quote] Skvělá dovolená,gratuluji.

V lednu 2000 jsem byl s několika kamarády v Argentině na Acongagui (6993m) turistickou normálkou.Jinak za několik let lezení jsme absolvovali pár výstupů ve východních a západních alpách,převážně lezeckého charakteru např.Hemmingovou cestou v záp.stěně Petit Dru.V posledních letech už jen občas VHT v Julkách nebo V.Tatrác h.V zimě vyrážíme na skialpové tůry nebo přechody.

[quote=Mount]Vrátil jsem se z dovolené v horách a jsem nabitý energií. Konečně se mi v mém oblíbeném Wallisu zadařilo počasí a já stihl zdolat 12 4-tisícovek za 10 dnů chůze a lezení.

Nebyl jste taky někdo někde nahoře? Pochlubte se :) nebo postěžujte :( M.[/quote] Ahoj Mounte, gratuluju k Tvému výkonu, to je opravdu hezké číslo 12 čtyřtisícovek. Prozradíš jména? Já se vrátil před týdnem z toho Lenina a musím přiznat, že tahle expedice pro mě nedopadla tak, jak jsem si představoval. Ačkoliv jsme celkem poctivě aklimatizovali 4 týdny před odletem na Mont Blancu, zasáhla mě v C1 akutní výšková nemoc. Jako příčinu jsme s lékařem určili zánět průdušek, který mi s největší pravděpodobností začal už cestou do BC a po něm se to potom svezlo na plíce. Postihlo mě to až po více než 48 hodinách v C1, když jsem se před tím cítil docela fit… asi si o tom slyšel už něco od Miloše, kterému jsem potom psal mail. Bylo to asi vážně o fous a dneska sem Ti nepsal… Navíc nám nevyšlo počasí, takže nakonec to z nás 18ti vylezl jen jeden. Teď v září si chci ještě zpravit chuť v Alpách, přemýšlím o Matterhornu – pokud bude čas a na nějaký víkend chceme jet na Glockner, hřeben Stuedelgradt, dokud je počasí. Tak se měj hezky a horám zdar! Ondra PS: v sobotu jsem si ještě udělal radost účastí na společném běhu po stopách Jizerské padesátky, který pořádal Luky z Jablonce.

[quote=Mount]Vrátil jsem se z dovolené v horách a jsem nabitý energií. Konečně se mi v mém oblíbeném Wallisu zadařilo počasí a já stihl zdolat 12 4-tisícovek za 10 dnů chůze a lezení.

Nebyl jste taky někdo někde nahoře? Pochlubte se :) nebo postěžujte :( M.[/quote] Já na Aguille du Midi, to je skoro 4.000, ne? Bohužel pochopitelně lanovkou. A z pohledu na vrcholek Mt. Blancu jsem moc neměl, děti fňukaly, jaká je tam zima… Příště je nechám doma a třeba tam vylezu aspoň z mezistanice :)

[quote=Ondra]Já se vrátil před týdnem z toho Lenina a musím přiznat, že tahle expedice pro mě nedopadla tak, jak jsem si představoval. Ačkoliv jsme celkem poctivě aklimatizovali 4 týdny před odletem na Mont Blancu, zasáhla mě v C1 akutní výšková nemoc.[/quote] Zdarec Ondro, něco jsem už zaslechl, to zamrzí. Při aklimatizaci to chce především trpělivost a je to hodně individuální. Když jsem byl na Pamíru, tak jsem týden před odletem vyběhl taky na Mount Blanc, ale pak mi to nebylo nic platné. Pod Leninem v BC mě proháněly průjmy, dal jsem si neprozřetelně místní stravu v bufetu u silnice. Při 2 vynáškách do C1 (my tam měli svůj BC) jsem se ploužil jako mátoha a hlava mě bolela jak střep. Pak nás naštěstí zastavilo počasí a já si mírně odpočinul. V C2 mi bylo ještě na padnutí, no a v C3 jsem si zvykl. Nakonec jsem tam (nad 6100 m) pak musel strávit týden a ke konci jsem i spal, ale omrzly mi prsty u nohou (krvi se do periferií už moc nechtělo).

Letos jsem vylezl aklimatizačně Alphubel (4206 m.n.m) a pak natěžko se stanem a jídlem na 7 dnů západní Breithorn (4165), Pollux (4091), Castor (4226), přešli jsme ze západního Liskammu (4479) přes sedlo na východní (4527) a z bivaku na Balmenhornu (4176) jsme vyrazili na Piramide Vincent (4215), Schwarzhorn (4322), Ludwigshöhe (4341), Parrotspitze (4432), Zumsteinspitze (4563) a Signalkuppe (4556). Je to vlastně vrcholů 13, ale Balmenhorn je brán jako součást Schwarzhornu.

A na Klein Matterhorn jsme poctivě vyšlapali, lanovka nejzedila kvůli větru.

Při aklimatizaci jsme vzdali Täschhorn (bylo moc sněhu) a v závěru taky přechod z Zumsteinspitze na Dufourspitze a Nordend (foukal vítr – chtělo to nalehko a pořád jistit).

M.

[quote=vl001]Já na Aguille du Midi, to je skoro 4.000, ne? Bohužel pochopitelně lanovkou. …[/quote] I tak je to ideální trénink na posílení plic, ale chtělo by to tam aspoň přespat :)

[quote=milan]V led­nu 2000 jsem byl s několika kamarády v Argentině na Acongagui (6993m) turistickou normálkou.[/quote] Tak to já byl o rok později o pár metrů výš na Leninovi.

[quote=milan]Jinak za několik let lezení jsme absolvovali pár výstupů ve východních a západních alpách,převážně lezeckého charakteru např.Hemmingovou cestou v záp.stěně Petit Dru.[/quote] Já jsem jen sváteční lezec, lezu jen taková choďáčky jako Matterhorn normálkou ze Švýcarska, Weisshorn od Weisshorn Hute, Dom po ledovci nebo Defour od Monte Rosa Hute. Letos stál za to Alphubel po skalnim hrebeni, zamrzlý Pollux, led na Castoru nebo přechod Liskammů. M.

[quote=Mount][qu­ote=milan]V led­nu 2000 jsem byl s několika kamarády v Argentině na Acongagui (6993m) turistickou normálkou.[/quote] Tak to já byl o rok později o pár metrů výš na Leninovi.

[quote=milan]Jinak za několik let lezení jsme absolvovali pár výstupů ve východních a západních alpách,převážně lezeckého charakteru např.Hemmingovou cestou v záp.stěně Petit Dru.[/quote] Já jsem jen sváteční lezec, lezu jen taková choďáčky jako Matterhorn normálkou ze Švýcarska, Weisshorn od Weisshorn Hute, Dom po ledovci nebo Defour od Monte Rosa Hute. Letos stál za to Alphubel po skalnim hrebeni, zamrzlý Pollux, led na Castoru nebo přechod Liskammů. M.[/quote] Podle mých zkušeností nezáleží na obtížnosti,ale na hloubce zážitků.Čím jsem starší,tím větší radost mám z každé absolvované tůry.Vrcholem je pro mě tůra na lyžích s kombinací strmějších ledových nebo firnových úseků .Letos např. 4 denní přechod mezi Grossvenedigerem a Grossglocknerem,ne­bo v Tatrách z Popr.plesa na Brnčálku přes Východnou žel.bránu Studené a Baraní sedlo. Jinak např.Matterhorn normálkou je vážná tůra III.st.UIAA.

[quote=Mount][qu­ote=Ondra]Já se vrátil před týdnem z toho Lenina a musím přiznat, že tahle expedice pro mě nedopadla tak, jak jsem si představoval. Ačkoliv jsme celkem poctivě aklimatizovali 4 týdny před odletem na Mont Blancu, zasáhla mě v C1 akutní výšková nemoc.[/quote] Zdarec Ondro, něco jsem už zaslechl, to zamrzí. Při aklimatizaci to chce především trpělivost a je to hodně individuální. Když jsem byl na Pamíru, tak jsem týden před odletem vyběhl taky na Mount Blanc, ale pak mi to nebylo nic platné. Pod Leninem v BC mě proháněly průjmy, dal jsem si neprozřetelně místní stravu v bufetu u silnice. Při 2 vynáškách do C1 (my tam měli svůj BC) jsem se ploužil jako mátoha a hlava mě bolela jak střep. Pak nás naštěstí zastavilo počasí a já si mírně odpočinul. V C2 mi bylo ještě na padnutí, no a v C3 jsem si zvykl. Nakonec jsem tam (nad 6100 m) pak musel strávit týden a ke konci jsem i spal, ale omrzly mi prsty u nohou (krvi se do periferií už moc nechtělo).

Letos jsem vylezl aklimatizačně Alphubel (4206 m.n.m) a pak natěžko se stanem a jídlem na 7 dnů západní Breithorn (4165), Pollux (4091), Castor (4226), přešli jsme ze západního Liskammu (4479) přes sedlo na východní (4527) a z bivaku na Balmenhornu (4176) jsme vyrazili na Piramide Vincent (4215), Schwarzhorn (4322), Ludwigshöhe (4341), Parrotspitze (4432), Zumsteinspitze (4563) a Signalkuppe (4556). Je to vlastně vrcholů 13, ale Balmenhorn je brán jako součást Schwarzhornu.

A na Klein Matterhorn jsme poctivě vyšlapali, lanovka nejzedila kvůli větru.

Při aklimatizaci jsme vzdali Täschhorn (bylo moc sněhu) a v závěru taky přechod z Zumsteinspitze na Dufourspitze a Nordend (foukal vítr – chtělo to nalehko a pořád jistit).

M.[/quote] Jak říkáš, je to hodně individuální. Mě ten Blanc myslím pomohl, byli jsme na něm 2× ve třech dnech z Tete Rose a na ní šli s Chamonix samozřejmě taky po svejch, no zubačka, no lanovka – udělali jsme za 5 dní převýšení přes 6.000m. Akorát to chtělo ještě asi jednu noc na Vallotce, což sem bohužel neabsolvoval. Jednak jí letos rekonstruovali a jednak to tam prostě nemam rád (humus, bordel, lidi…). Na Leninovi sem do C1 „vyběh“ úplně bez problémů a ještě pomáhal stavět stany klukum, co tam dorazili až večer, dojebaný jak cikánský hračky (taky jsme tam měli BC). Až po dvou dnech tam to na mě padlo. Jak sem psal, asi se to svezlo po tom zánětu průdušek, což mi řekli oba lékaři, kteří mě dávali do kopy. O zažívacích potížích ani nepíšu, to by bylo na pořádnej článek:-) Hezký tůry sis dal, gratuluju! Na Klein Matterhornu sem jednou aklimatizoval před Mont Blancem, tam se dá vážně vyběhnout. Spali sme v tom tunelu lanovky. Snad se ještě letos do těch Alp dostanu (chtěl bych na ten Matterhorn, nebo Dufor), než to zapadne sněhem. Pak mám v plánu se pustit do skialpů, tak snad se mi to bude líbit. Měj se hezky a horám zdar! Ondra

Zatím jsou na tomto threadu příspěvky spíš z VHT,ale zkusím se Vás horských fandů zeptat zda máte nějaké zkušenosti z horských běhů.Vždy jsem obdivoval Psotkův memoriál a Forest mě svoji letošní účastí nakopl, a definitivně ve mě uzrálo rozhodnutí účastnit se.Takže ještě jednou-díky za každou zkušenost.

jen doplním milana o 2 odkazy: http://www.behej.com/…ekrasny.html (článeček, ale jak se říká „kdo nezažil, nepochopí“) http://www.photobloggers.net/photoblog3.php?… (ne všechny jsou ode mě, něco je foceno mobilem během závodu)

a teď trochu k tématu, podobné akce se běhají i v Alpách a to už jsou slušné sodovky: http://www.alpine-davos.ch/…erview.phtml (hlavně ta nejdelší trasa…) nebo v Julkách: http://www.boltez.si/…/index1.html (fakt v alpách je toho spousta, ale těžko říct, jestli se tam najde taková „profilová pila“ jak v Tatrách) Maratonů může mít člověk odběhaných stovky, ale nějaký delší běh v horách (klidně i našich) si zapamatuje daleko více, protože spojení člověka, přírody… no, však mě chápete, ne? Jinak k těmhle horským běhům – pro mě osobně to bez specializovaného stréningu je utrpení, tempaři budou brečet, že každý krok v takovém terénu má jinou délku a jinou výšku.

[quote=forest]jen doplním milana o 2 odkazy: http://www.behej.com/…ekrasny.html (článeček, ale jak se říká „kdo nezažil, nepochopí“) http://www.photobloggers.net/photoblog3.php?… (ne všechny jsou ode mě, něco je foceno mobilem během závodu)

a teď trochu k tématu, podobné akce se běhají i v Alpách a to už jsou slušné sodovky: http://www.alpine-davos.ch/…erview.phtml (hlavně ta nejdelší trasa…) nebo v Julkách: http://www.boltez.si/…/index1.html (fakt v alpách je toho spousta, ale těžko říct, jestli se tam najde taková „profilová pila“ jak v Tatrách) Maratonů může mít člověk odběhaných stovky, ale nějaký delší běh v horách (klidně i našich) si zapamatuje daleko více, protože spojení člověka, přírody… no, však mě chápete, ne? Jinak k těmhle horským běhům – pro mě osobně to bez specializovaného stréningu je utrpení, tempaři budou brečet, že každý krok v takovém terénu má jinou délku a jinou výšku.[/quote] Foreste díky za další informace,ale musím natrenovat na Baranec a Psotku.Myslím si , že tyto běhy jsou svým profilem (v případě „Psotky“ i organizací rally) trochu něco jiného.Příští rok tomu musím přizpůsobit přípravu.Jsem spíš tempař…

Dlouho plánovaný lyžařský výlet na Malou Fatru jsme byli nuceni zrušit pro totální absenci sněhu v letošním prosinci.Jako náhradní variantu jsme vybrali nejbližší ledovec Dachstein jako jistotu,že lyže nebudeme nosit jen na zádech. Příjezd na parkoviště k sudwandbahn se o dvě hodiny opozdil,protože jsme se z Mikulova vrátili do Brna pro OP jedné členky naší skupinky.Tato skutečnost později podstatně ovlivnila moji cestu na chatu Simony.Zbytek naší skupinky v klidu dobaluje batohy protože lanovka jezdí po půl hodině a z horní stanice Hunerkogel to mají na chatu Simonyhutte asi 1,5 hod.Já jsem si jako výstupovou trasu vybral edelgriesweg,která je v zimním období za dobrých lavinových podmínek oblíbenou freeridovou línií z Hallstattského ledovce do Ramsau.Je to z parkoviště 1000 metrů do štoly na hřebeni,která prochází pod hřebenem a spojuje jižní stěnu s ledovcem.Přes částečnou únavu z Porubského víkendu počítám se třemi hodinami výstupu s „plnou polní“ vážící vč.lyží přes 25 kg.Je 13.15 hod a sluníčko zapadá zhruba za ty tři hodiny.Příliš se nezdržuji a traverzuji v kosodřevině pod stěnou do vysněženého žlabu.V první třetině potkávám spokojeného lyžaře,který mě sděluje,že celá trasa je pokrytá firnem.Tím lépe,s lyžemi na nohách je výstup rychlejší a méně namáhavější.Dos­távám dobrou náladu-první letošní túra a v takových optimálních podmínkách.Rychlost výstupu mě dodává optimismus a jistotu,že ledovec dosáhnu za světla.S přibý­vajícím časem se ochlazuje a sníh začíná tuhnout.Se vzrůstajícím sklonem svahu je chůze na pásech technicky i fyzicky náročnější.Když dosahuji okraje malého edelsgrisgletcher kloužu při traverzu a ujíždím pár metrů ze svahu.Připadám si jako začátečník,to už se mě dlouho nestalo.Vracím se na trasu výstupu a na na stejném místě ujíždím znovu.Sundávám lyže a obouvám mačky.Začínám být trochu v časovém presu a tak mě při neobratné manipulaci ve svahu ujíždí lyže o 50m dolů.Ztrácím na tomto místě zhruba 20 min.Beru to jako varování-konec rekreace,začíná vážný boj s časem.Přece jen tuto trasu jdu poprvé a detailně ji neznám.Před čtvrtou hodinou dosahuji úrovně štoly,kterou procházejí lyžaři z ledovce.Od ní mě dělí 60–70 m exponovaného nezajištěného traverzu po zmrzlém firnu.Svah má 45–50 stupnů.Nějak se na něj necítím,nechci ztrácet čas taháním cepínu a schováváním hůlek.Pokračuji proto vzhůru nějakých 100–150 výškových m na hřeben.Za šera kličkováním mezi skalami ho dosahuji.Vím ,že na něj vede klettersteig z ledovce.Už jsem klidnější,problémy mám za sebou.Vodu z camelbagu jsem už vypil,jídlo je dobře uschováno dole v batohu,ale po sestupu žebříky na ledovec jsem pořece jen jistější.Dál už je to jen otázka vůle-cesta přes ledovec je téměř celá upravená,dobře jí znám a čelovka svítí.V zásobě mám náhradní baterie.Sjíždím po krátké placaté sjezdovce a jsem na ledovci sám s vyjímkou rolbařů,kteří nastoupili na večerní směnu.Je jasná noc,téměř úplněk a bezvětří.Poslední tři stoupání mě dají dost zabrat,už jsem přes hodinu nepil.V závěru výstupu jsem ztratil dost cukrů,připadám si jako na letošním PIMU na 35 km.Ale i tam jsem dorazil do cíle,rychlost není podstatná.600 výš­kových metrů nějak skloužu,na stylu mě teď rozhodně nezáleží.Posledních 50 výškových metrů zastavuji každé dvě minuty,chata na dosah a přece tak daleko.Naštěstí před chatou nikdo není,aby se bavil na účet jednoho zoufalce.Shazuji batoh,trochu se srovnám a vcházím do chaty.Asi je na mě dost hroznej pohled,protože mě moje skupinka ihned nabízí moučník a pivo.Nepil jsem poslední 1,5 hodiny a tak těch piv a rádlerů bylo víc.Přes 1300 výškových metrů a bez pár minut pět hodin výstupu a sjezdů se na mě dost podepsalo. Po hodině jdu před chatu vařit,ale už jsem z nejhoršího venku.Současně na chatě probíhá lavinový kurs,který vedou další kamarádi z Brna a tak si máme dlouho co vyprávět… Sobotní túra na Hoher Daschtein a zpět už měla pro mě téměř regenerační charakter,stejně jako nedělní návrat. Co mě při pátečním výstupu a sestupu na chatu překvapilo,byla relativní jistota,že přes narůstající unavu dosáhnu bezpečně chaty.Myslím si ,že na této jistotě májí velký podíl letošní naběhané kilometry. Pokud jsem někoho tímto grafomanským výplodem nudil,tak se mu omlouvám,ale myslím si,že i takové zážítky patří do tohoto threadu.

Milane však jsi mi už ukázal, že si dovedeš správně rozvrhnout síly. Oblast Dachsteinu mám prolezlou i v zimě. Abych se pustil do skialpu, už fakt nemám čas. Ale určitě by mě to bavilo.

[quote=milan]Pokud jsem někoho tímto grafomanským výplodem nudil,tak se mu omlouvám,ale myslím si,že i takové zážítky patří do tohoto threadu.[/quote] Mne si tedy nenudil, ale je to hrozné. Mne stačlilo pár mírných sestupů po kluzkých kamíncích v Brdech na Pražské stovce abych se rozhodnul, že turistika není pro mne dostatečně bezpečná :) Máš můj obdiv, nedokážu si to představit.