Díky za pěkný článek.

Přirovnávat trénink není rozhodně nic psychiatrického. Ve středověku sice nikdo závodně neběhal, ale tehdy se trénovali v ctnosti a tento trénink ke stavbě domu přirovnal již Bruno z Querfurtu r. 999 píše: „V příbytku své duše položil základy hluboké pokory: ze čtyř ctností utvořil jakoby kříž, z opatrnosti, spravedlnosti, statečnosti a mírnosti posltavil základní kameny, z nich vystavěl ze živé skály pevné zdi, které srovnal železem poslušnosti a zpevnil bílým vápnem nezdolné trpělivosti. Když je pak poklryl dvojitým rákosem, položil navrch střechu Boží lásky.“ (z legendy o sv. Vojtěchu, 14. kapitola).

takovýhle domeček bych taky brala:)

a se zahradou, pochopitelně – to by mohla být regenerace, strava a vhodné kompenzačky. U domu může být příjemné posezení a do čeho koukat, co nás vždycky nabije energií – zrovna tak jako bordel kolem nebo rádoby zahrádky sestávající ze třech šutráků, kterým někdo možná říká skalka, hlavně že to je bez práce (obvykle v takových těch „panelácích naležato“=sate­litech)…na druhou stranu není třeba se v příliš složité zahradě sedřít:)

Těším se na další články:)

ZDRAVÍM Z MORAVSKÉHO BEROUNA A PŘIDÁVÁM SE S PODPOROU TOHOTO ČLÁNKU-,,SUPER,,.BEZ PROMYŠLENÉHO TRÉNINKU TO OPRAVDU NEJDE A CO VÍC MÁME Z BĚHÁNÍ RADOST KDYŽ VIDÍME,ŽE OPRAVDU NA PEVNÉM,,VYDŘENÉM,, ZÁKLADU NAŠÍ STAVBY JE VIDĚT NEBO-LI CÍTIT ZLEPŠENÍ A KOMPAKTNOST DALŠÍCH PRACÍ NA STAVBĚ,,TRÉNIN­KU,,.S POZDRA­VEM PAVEL.

Ahoj Zdeňku,
díky za podnětný seriál!
Představ si, že mám rozepsaný seriál o tréninku, a kapitola „trénink jako stavba domu“ se mi tam nezávisle na Tobě objevila taky, a podobně jsem chtěla postavit i samotný článek. Koukám, že jsi mě předešel, což je ale dobře, protože některým českým běžcům (a bohužel i trenérům) je potřeba některé věci opakovat neustále dokola.
Naprosto souhlasím, že například maximální rychlost nebo dynamickou sílu je třeba rozvíjet pravidelně i u vytrvalců, a jelikož v období vylaďování se nám tam přeci jen víc hodí speciální tempo, je potřeba do tréninkových makrocyklů zařazovat i období základní přípravy, kdy musíme zapracovat na všestrannosti, a i během dlouhé hlavní sezóny občas zařadit komplexnější mezocyklus.
Mnozí běžci také přeskakují nebo příliš urychlí trénink tempové vytrvalosti a mají pocit, že pokud nedobíhají úseky na 190 tepech, netrénují dost intenzivně. Přitom když si vezmeme notoricky známé Zátopkovy série čtyřstovek (běhal jich třeba 50 denně), musí nám být jasné, že je běhal ve středním tempu. I on byl taky jenom člověk, a na maximální tepovce by jich taky uběhl jenom 4–5. Což je vylaďovací trénink na střední tratě, nikoli tempová příprava na pětku nebo desítku. Například teď v zimě považuji za užitečnější běžet souvislou dvacítku a v ní úseky takovým tempem, aby člověk tu dvacítku bez problémů uběhl, než jít třeba 4× kilák naplno a dobíhat s vyplazeným jazykem a vyvalenýma očima.
Dobře, že chceš psát taky o ročním tréninkovém cyklu, tohle téma je totiž mezi mnohými českými vytrvalci a jejich trenéry tabu, a jeho vyslovením se člověk často staví do role kacíře a blázna. Tady všichni neustále a celoročně forsírují a závodí, a pochopitelně se pak tréninkem závodního tempa už nezlepšují, naopak se tím „ubíjejí“, případně si způsobují chronické bolesti a zranění. Pokud do RTC zařadíme nezbytně nutné fáze „přechodné období“ a „přípravné období“, je jasné, že rozhodně nelze držet vysokou formu celoročně, a celoročně (KVALITNĚ) závodit. Pokud se řídíme hesly „od objemu k intenzitě“ a „od všestrannosti ke specializaci“, a ještě se snažíme tyto dvě zásady spojit, pochopíme, že v některých obdobích přípravy máme utlumené speciální tempo, nehledě na to, že čas od času bychom si od závodního tempa vůbec měli odpočinout. Třeba na konci přípravného období I bych testovala parametry jako skok do dálky nebo víceskok, člunkový běh nebo sprint, počet kliků, leh-sedů, přeskoků přes švihadlo nebo lavičku za časovou jednotku, hod medicibalem či koulí, a podobně. Nechápu, proč někdo měří třeba v prosinci lidem trojku a kilák v hale, když většina svěřenců se nepřipravuje na halové mistrovství a upřímně, ani nejsou schopni se tam kvalifikovat. V této době bych do tréninku skupiny zařadila třeba kruhové posilovací tréninky se švihadly, lavičkami, žebřinami, medicinbaly, gumovými expandery, či na posilovacích strojích, mezitím rovinky, abecedy, starty z poloh, rychlostně-obratnostní štafety, a samozřejmě venku vytrvalostní běhy, běžky, brusle, případně další zimní sporty.
Pro celoroční závoďáky, kteří si na mně smlsnou na nějakém Zimním běhu, a pro trenéry a manažery, kteří by mě chtěli v zimě prohánět po závodech, nebo mi měřit tempa, mám lakonickou hlášku, „vy máte stopky, já mám čas.“ Čas na to, stavět od základů a postavit solidní formu.
Ahoj
 Iva

>> Iva Milesová, 12. 2. 2009 01:09:10

Skvěěěěělýýýýýý! Super komentář!

>> Iva Milesová, 12. 2. 2009 01:09:10

Ahoj Ivo,
jsem rád, že jsem dokázal oslovit i běžkyni tvé úrovně. Pravda je, že by to vše mělo vypadat tak jak píšeš v komentáři, bohužel realita pokulhává za přáním a plány, protože největším problémem je u současných běžců nedostatek zájmu a taky času. Proto se snažím jim to srozumitelně podat a pro ty chtějí hlavně jezdit po závodech, bavit se tím a ne se snažit dosahovat co nejlepších výsledků, jsem zase vypracoval systém tréninku tak, aby se to dalo zvládnout s tím, že závody jsou součástí tréninkové zátěže. Ale stejně i v něm vycházím z toho, že opravdu nejde podávat špičkové výkony celoročně a tak je také celý tréninkový rok koncipován. A pokud se to vše správně provede a dodrží, tak i v tomto systému se v závodním období výrazně většinou, pokud jsou zdraví, všichni zlepší. Mám to léty vyzkoušené, ale je to opravdu jen pro výkonostní běžce, netoužící poznat hranice svých možností. Pro elitní borce s vysokými cíly to má vypadat přesně jak jsem to popsal v článku a jak jsi to zhodnotila.
Ahoj Zdeněk

>> Z.Smutný, 13. 2. 2009 19:02:56

Ahoj vsichni, co jste zde prispivali. Naprosty souhlas s principy clanku a naslednych komentaru. Popisuji svou pripravu na marathon za 2:53 a prekvapuje me obcas diskuse o tom, jak bych mel si dat nizsi cile – treba za 2:45, neno o tom, jak moc beham. Vse preci ma svuj cas a vse je opravdu o tech zakladech. Navic asi vsem unikla ma poznamka z prvniho dilu o tom, ze jsem rok musel cekat na pocit, ze moje nohy uz jsou pripraveny snaset vetsi kilometraz. Ted jsou z toho nekteri prekvapeni, ale ten zaklad uz nevidi. K celemu diskusi bych dodal jeste jeden postreh – musi te to bavit a uzivat si to. Zapomina se na to, ze hlavni nejsou kilometry, ale mit to v hlave srovnane. Psychika dela divy.

Asi teď nad tímto nadpisem nevěřícně kroutíte hlavou, ba možná si i někteří z vás pomyslí, že by bylo na čase, abych navštívil psychiatra a rezervoval si delší pobyt na nějaké klinice pro duševní poruchy. Přesto si za tím, i když s dost vysokou nadsázkou, stojím a budu se vám teď snažit svůj pohled na věc trochu upřesnit.

Využívám tohoto staršího článku, a chtěl bych se zeptat, jestli mezi hobíky (konkrétně maraton mezi 3:15 a 4:15) jsou někteří trénující dle struktury zmíněné v článku (obecná vytrvalost, tempová vytrvalost, speciální tempo, tempová rychlost a základní rychlost). Pokud ano, můžete napsat své zkušenosti? Zejména mě zajímá, v jakém tempu a týdenní kilometráži toto trénujete (př. OV 6:00/km 30 km, …, ZR 3:30/km 2 km) a zda to vede k posunu výkonnosti a tím nejen osobních rekordů, ale i temp, ve kterých trénujete. Děkuji předem za jakékoliv zkušenosti.

Překvapivě se tu na můj příspěvek neobjevila ani jedna odezva, což může znamenat, že buď to, že všichni, kdo systematicky trénují podle uvedeného schématu, se už buď výkonnostně dostali na maratonu na 3 hodiny nebo lépe, nebo se z různých důvodů nechtějí o zkušenosti podělit.

Zkusím proto tedy dotaz rozšířit i na běžce běhající maratony kolem 3 hodin s tím, že se ptám na aktuální rozložení kilometráźe i temp a také na rozložení kilometráže a temp na začátku aplikování tohoto typu trénování a postupný vývoj (např. v únoru 2010: OV 6:00/km 30 km, …, ZR 3:30/km 2 km; nyní OV 5:00/km 60 km, … , ZR 2:50/km 3 km).

Děkuji předem za jakékoliv zkušenosti a přeji všem pohodovou druhou polovinu podzimu.

Jeden rok jsem vydržel trénovat podle plánu. Vodítkem mně byl plán na maraton za 3:30 od P.Baběráda. Nedodžoval jsem jej do puntíku, ale v pricipu snad ano, jen lehce ošizeno. Původně jsem měl první maraton po prvním roce volného běhání za 4:19. Další pokus za rok s tréninkovým plánem byl téměř přesně 3:30, v horku. Objevilo se několik pohybových potíží, kolena, kyčel, chodidlová podvázka. Moc jsem tlačil na pilu, na čtyřicátníka bez běžecké minulosti.

Týdenní schema bylo 40 až 70 km, z toho jednou souvislé tempo 5–10km, nebo závod, jednou Yassův test 6–10× 800m s jen 2´pauzou (nebo jiný v intervalech), jeden dlouhý běh 15–21km, někdy částečně v plánovaném tempu 5:00/km. Ostatní rege. Rychlost jsem odhadoval podle tepu. K tomu asi 3 hodiny kolo a plavání. Celkem okolo 10 hodin týdně se vším. Osobáky se zlepšily od 3 km až po maraton.

Pocitově mně nejvíce posouvaly kupředu Yassovy testy se zkrácenou pauzou na 2 minuty. Nejenže si při nich vylepšuji odhad tempa na ANP a temp vůbec, ale na průměru všech osmistovek vidím i to, na jaký čas v maratonu jsem připraven, pokud je to podloženo kilometry OV.