Gratuluji!!! To že jsi dopadla, jak jsi dopadla, je jedna věc, ale to že pokračuješ a že máš běhání ráda je věc podstatnější. Jsem rád, že si svůj článek skončila tím (kromě poděkování), že máš běh ráda. To máme společné a to je to podstatné. Já jsem ten druhý, který se zase svěřuje se svým plánem na PIM. Mám sice poněkud jiné časy než ty, ale o tom to není. Vždyť ani jeden z nás nebude mistr světa, ale za to si to oba užíváme – a o to tady jde především. Takže gratuluji ještě jednou a to i z toho důvodu, že když někdo běží 19 km v krizi a nezabalí to, tak to je výkon hodný úcty. A kromě toho, kdoví, jak dopadnu já. Ty už to máš aspoń za sebou. Mě to peklo ještě čeká.

Jestli si někdo myslí, že jsem zapomněla na svého vodiče, tak to tedy ne. Jemu patří vlastní dík:
Evžene, moc a moc ti děkuji za to, že jsi mě to nenechal vzdát. Že jsi svým klidem a úsměvem, ale přitom neobyčejnou tvrdostí dosáhl toho, že jsem tím cílem proběhla. No, proběhla… :o))
Děkuji. Jsem Tvým dlužníkem

Gratuluju! Dokázat se 17 km přemlouvat a běžet, když člověk ví, že mu to nejde, je neskutečný výkon. Obdivuju tě, že jsi to nezabalila. Ano, ten čas je opravdu špatný, ale zvítězila jsi sama nad sebou a to je cennější. Příště už budeš rychlejší a na tenhle závod budeš vzpomínat s úsměvem;-) Ať ti to běhá.

Jak by řekla moje 8letá dcera – to je fakt hustý. Docela chápu všechny ty pocity, tak trošinku jsem si to taky prožil loni v Rychnově. Z jazykového hlediska mě doslova fascinovala věta „Hrozný, fakt hrozně hrozný.“ To je prostě nádhera. Tato věta snad nejlépe ze všeho, co jsem v poslední době četl, umožňuje neběžcům aspoň trochu pochopit, co pociťují blázni jako my při podobných sebemrskačských záležitostech. Nicméně, gratuluju k doběhu a přidávám menší povzbuzení – odteď už to bude jenom lepší a lepší! Pepa take-z-Morave.

Cesta je cíl. A Ty jsi se rozhodla v té cestě pokračovat. Klobouk dolů…! 

Ještě jednou vyjadřuji obdiv za úžasný výkon. Ti poslední jsou totiž z určitého pohledu větší hrdinové než první, kterým to běží jakoby samo. Krásné je, že „Běh je moje láska“ a „Běžím dál“. Děkuji také za pěkné články, které bych nikdy nedokázal napsat.

Milá Leono, je naprosto jasné, že po tom všem úsilí nemůžete úplně jásat, ale snad Vám udělá radost, že jste se pro mě za těch pár týdnů stala vzorem a inspirací. Běhám už asi dva roky, i když dost nesoustavně, a jsem podobný ročník, i nějaké ty dětičky by se doma našly. Jen při čtení Vašich příspěvků jsem si vždycky říkala „no jo, jenže vona to zaběhne za hodinu pade a já bych to sotva došla“. Jsem Vám moc vděčná, že jste to nedala za hodinu pade, i když je to ode mě dost sobecké. Díky Vám mám chuť zkusit to příští rok taky s vědomím, že když náhodou stěží dojdu, nic se neděje, protože běhání je fajn. Přeju hodně štěstí :)

Zdravím a přidávám se ke svým předřečníkům- trápit se 17 km a nevzdat to vyžaduje opravdu silnou vůli a na tom se dá stavět. Takže jen a jen gratulace !!

Já Vám blahopřeji!!! Nemyslím, že je výsledek u prvního takto dlouhého závodu nějak důležitý. Neblaží Vás, že jste „to prostě dala“? Můžete si říct, že jste zaběhla 1/2 maraton! Kolik lidí z Vašeho okolí to může říct? Já ho běžela také a neznám osobně nikoho kdo by ho letos běžel. Takže hlavu vzhůru, běhat je krásné tak jako tak, čeká nás nejhezčí běžecké období – jaro – a za rok to můžete zkusit znovu.

Taky to byl můj první půlmaraton, měl jsem veký voči, taky jsem se zklamal, měl podobný pocity jako ty, ale teď s odstupem se na to dívám pozitivně. Hlavně pokračuj v běhání i psaní. A příště bude líp.

Leono, gratulace, vzdyt to umisteni nebylo tak spatne (za Tebou jeste 4 stranky vysledku:-o), prvni pulmaraton jsem dobehl asi 10. od konce z cca 1500 lidi, hruza, des. Ale mel jsem super pocit, ze jsem to dal:-o))
Drzim palce a treba 18.4. v Pardu­bicich:-))

gratuluju k dokončení. Jak už tu padlo, u prvního takhle dlouhého závodu vůbec není důležitý výsledek, ale žes dokončila. Teď už víš, že to dáš a příště to bude lepší. I špatná zkušenost je zkušenost a dá se na ní stavět 

Gratuluju k zaběhnutí Tvého prvního půlmaratonu!!! Určitě nás bylo víc oblečených na chladno, které to nečekané teplo utavilo hned na začátku. Do cíle jsem to také dotrápil a o čase radši ani nemluvit. Je jasné, že běhání Tě prostě dostalo a hned tak nepustí, určitě už hledáš v termínovce, kde si zpravit chuť (třeba KVOK 19.4.?). Tak ať se Ti dobře běhá i píše!

>> Serža, 30. 3. 2009 10:25:58

Aneb řečeno s klasikem: Zážitek nemusí být pozitivní, hlavně když je silný. :o)

Vážená Leono,

máte můj obdiv. Sleduji Vás od samého počátku co jste začala zveřejňovat své příspěvky.Svým přístupem jste mne vyhecovala také k běhání, ačkoli mu nepropadám tak jako vy. Vystačím si s během 2× v týdnu a to pouze o víkendu.K Vaší postavě Vám chci říci, že Vaše obavy s kg, které se pro Vás zadají nadbytečné, jsou zcela neoprávněné. Vypadáte velmi pěkně. zdravím a přeji pevné zdraví.D.

Jak už tu někdo psal, nezáleží ani tolik na kvalitě zážitku, ale na jeho intenzitě..jak si běžela svou první půlku si budeš pamatovat po zbytek života (teda já taky:-) Jo a gratuluju!

Jedna známá fráze říká, že první závod se nevzdává a ty si dokázala, že to není jen fráze, za okolností, jaký tu popisuješ se nedá říct nic jinýho než klobouk dolů!!! Až do přečtění tvýho článku jsem si naivně myslel, že to snad nikoho nemohlo bolet víc, než mě, ale teď vidím, že mohlo, já se trápil „jen“ půl závodu, takže proti tobě to vlastně byla selanka První půlku jsem měl v pohodě, v plánovanym tempu jsem držel krok se Samem a víceméně jsem se kochal, ale pak mi někde na Národní z ničeho nic došel benzín nebo co to bylo a druhou půlku jsem si taky pořádně „užil“ a kilometrovníky s těma zákeřně nízkejma číslama jsem se taky snažil radši nevidět. Naprosto chápu tvoje rozčarování z výslednýho času, já jsem díky tomu, co jsem si v druhý půlce závodu vytrpěl, z dosaženýho osobáku v cíli taky žádnou velkou radost neměl. Ale jak známo, co tě nezabije, to tě posílí a všechno špatný je pro něco dobrý, takže příště to může bejt určitě jedině lepší 

Leonko, vidíš ? Na čase fakt vůbec nesejde, i když nižší čísla potěší, hlavně, že si to nevzdala a dotáhla to do konce. Klobouk dolů, já se trápila „jen“ posledních 7 a vědět, že se mám trápit 17, zabalím to. :)

Přiznám se, že když čtu vaše komentáře, jsem emočně totálně rozhozená.
Znovu a znovu všem děkuji za podporu, za gratulace a za všechna ta milá slova.

Ahoj Leon,
moc a moc gratuluji k překonání sebe sama. I já jsem se loni překonávala, kdy jsem si dala na čtyřicítku takovou divnou metu – maraton. Mnozí mě tady znají – nikoli z článků ale spíše z komentářů a chatu. Z těch lidí se stali moji virtuální kamarádi a já cítila jejich velkou podporu. A bylo nádherné, že v den D se dokonce ke mně přihlásili a navzájem jsme si fandili. Maraton jsem zvládla obstojně, i když deset kilometrů to bylo spíše pochodové cvičení. No a co… Za ten zážitek to stálo. Letos nemám vůbec naběháno, ale stále koketuji s tím, že přece jen poběžím. Už vím, co je to pochodovat, tak co… přeji Ti, aby Ti Tvé nadšení k běhání zůstalo „forever“…

Sqvely! Drz se, za nas „lamy“ a „prvnicky“ ti drzim palce, uvidime se na maratonu!

Mám takový dojem, že každý kdo na stránkách běhej.com pravidelně veřejně zveřejňoval svoji přípravu na nějaký vytrvalostní závod, dopadl o něco hůře, než činily jeho představy ( viz třeba Tomáš Rokos alias Torro, Zdeněk Uhl alias Buldog či nyní čerstvě Leona Macháňová)...­..A konkrétně k Leoně : doběhla jsi v limitu i přes velké potíže, jsi tudíž silná osobnost a když u běhu vytrváš a nebudeš ztrácet energií vlastní medializací, určitě se časem staneš běžkyní, ze které soupeřky budou mít respekt 

>> apowell, 30. 3. 2009 22:54:56

sakra… za výraz „veřejně zveřejňovat“ bych onehdá na gymplu dostal ze slohu sníženou známku 

Leono, gratuluji !! Myslím, že gratulaci si zaslouží každý, kdo doběhl. A protože jsem letos běžela taky poprvé, první můj pocit byl, že jsem to dala! A teprve pak jsem zažal rozebírat , co bylo špatně (jasně že toho bylo moc). Ale to hlavní je, že jsi dokončila a neodradí tě to od dalšího běhu.
 

Leono, piš dál. Gratuluju, že jsi to dokončila. Doběhla, uběhla – to je asi u toho prvního půlmaratonu hlavní…

Taktéž smekám před výkonem paní s číslem F380, která běžela a tlačila kočárek (viz fota z akce…). Myslím, že zaběhla za 2:24… opravdu máte můj obdiv.
 

Vůbec se nemáte za co stydět, k absolovování prvního půlmaratónu velmi upřímně blahopřeji. Při dalším závodu určitě využijete zkušeností, které jste v sobotu získala. Já jsem se při prvním závodu na 11,3 km také velmi trápil (více na mých stránkách http://www.kanovsky.cz/be … cz/beh.php) a pak už to bylo výrazně lepší i rychlejší. Úplně stejné to bylo s prvním maratonem, který jsem běžel loni v říjnu. Když jsem v neděli běžel maraton podruhé, byl čas o 42 minut lepší. Opravdu se nijak neznepokojujte, poprvé je to vždy náročnější. Je velkým vítězstvím, že jste doběhla, tělo si to bude dobře pamatovat. Samozřejmě nelze stoprocentně přislíbit, že hned druhý závod bude super (já sám jsem 2.závod jako jediný z dosud 22 odběhnutých vzdal), ale pokud si budete jen trochu věřit, pak se určitě v brzké době výrazně vylepšíte, nebo se aspoň výrazně zlepší Vaše pocity ze závodění.

Do dalšího běhání i života přeji jen to nejlepší.

Leono,
gratuluji k dpkončení, někdy to prostě nejde líp i když se člověk připravuje. Já běhám pořád a docela ráda už přes dvacet let i když stále hrozně pomalu a na chvostu většiny závodů, ale to vůbec nevadí, vždycky je někdo první a někdo poslední. Snad jediné co mě překvapilo-tolik oblečení v tom bych asi neuběhla ani kilometr. No je to možná poučení pro příště

Ráno v den závodu jsem udělala z pověrčivosti vše tak, jako každý den – sprcha, krémíčky, antiperspirant, eau de parfum Ultraviolet (nic neříkejte :o), léky, kafíčko, müsli a kousek koláče. Navíc bylo povídání s kamarádkami, které přijely z daleké Moravy, aby byly se mnou v můj velký den, ale to bylo velmi milé posezení, které mě lehce odvedlo od myšlenek na závod. Ale vyklepaná jsem byla, což ukázal sporttester. Místo klidových 36% TFmax jsem měla 50%!