Ahoj, chtěl bych poradit jak (ne)běhat.

Konkrétně mi jde o pomalý výklus který by měl být základem pro obecnou vytrvalost. Přiznám se že tato diciplína mi dělá problémy…

Abych to udýchal nosem tak musím běžet tak na 135 tepů. Mělo by to být 100% pásmo 1 protože opravdu není problém si povídat (kdyby bylo s kým). Odpovídající tempo po rovině je cca 6:40 na kilometr. Kde je teda můj problém? Po 13 kilometrech mě příšerně bolí nohy (i kolena které při rychlejším běhu prakticky necítím) že dál to prostě nejde. Je možné že si nohy zvyknou? Mám podobný pocit jako když se chodí dlouho pomalu. To mě taky bolí nohy jako čert a při rychlé chůzi problém nemám.

Tempo při kterém se cítím dobře je cca 6:00 na kilometr, to vydržím tak 16 km a dá se kousnout i na půlmaratón i když ty poslední kiláky jsou silou vůle. To jsou tepy někde cca 150, výš nejdou protože zas nemůžou nohy.

Maximálním tempem je pro mě 5:30 které se dá silou vůle udržet tak těch 10km. Dál zatím nee, dobíhám s tepy na 175 a průměrem přes 160. Ale nohy bolí míň než při tom nešťastném výklusu…

Takže prosím o radu, jak trénovat abych se dostal k půlmaratonu cca za 2:05? Udýchat a utepat by to nebyl problém pokud by mě nohy nesly…

Díky

Můj názor – zapomeň na poučky a běhej jak Tě to baví a jak se cítíš nejlíp. K půlce za 125 vede tisíc a jedna cesta. Nosem dopředu a s úsměvem, zbytek přijde sám.

Presne tak poucky sou obecny a clovek je kazdej jinej, takze bych to rozhodne nezobecnoval…

Jen k té bolesti nohou při výklusu, mě se osvědčilo i při pomalém výklusu dbát na dobrou techniku běhu a ne prostě jen tak nechat dopadat nohy. Takže buď tlumivé boty, nebo se snažit o „aktivní“ došlap.

>> rach, 26. 05. 2010 07:31:39

Asi bych zkusil občas přejít do Tvého konfortnějšího tempa z důvodu změny pohybového stereotypu. Účinek bývá někdy překvapivě rychlý. Další z možností je vyběhnout do členitějšího terénu. I při běhu (chůze)do kopce se dají uhlídat tepy v rozumných mezích.

Přeji Ti dostatek trpělivosti.

Tady bych se asi vybodnul na „psychologické“ hlídání tepu a vyklusával dle vyloženě subjektivního pocitu. A nevím, teda jak často a kolik běháš, ale je docela možný, že s rostoucí fyzičkou si tělo opravdu zvykne a tyto bolesti odpadnou. Něco jako tak časté bolesti holení začátečníků. Hold tělo si musí na zátěž zvyknout.

Přeju hodně zdaru a bezbolestných km.

Ahoj,všetci dobre radia,ale ak píšeš,že si začiatočník a beháš od 2010 roku,zdá sa mi to fakt hrozne veľa Km,hoci si chlap,nemôžeš si tam napáliť naraz.vtedy bolia nohy,keď sa telo nestihne zregenerovať,na rýchlosť sa tiež zatiaľ vybodniMne stačí,že na záver posledný km dám rýchlo až šprint miestami a bolia ma nohy ako po pretekoch.Tak napíš niečo o seba,ako dlho beháš a ako často,pá.

>> Eviku, 27. 05. 2010 12:28:22

No to bude nadýl a nevím jestli to bude někoho zajímat…

Jsem ročník 1969, běhal jsem nejvíc na výšce, to znamená na přelomu 80tých a 90tých let. Bylo to tak do pěti km v terénu a furt naplno. Nevěděl jsem že by se mohlo/mělo běhat jinak. Pak navíc přišlo i kolo (v roce 1990 se dalo ještě jezdit po silnici) a jedno léto jsem na starém favoritovi najezdil 5000 km. Byl jsem zvyklý být 8 hodin denně v sedle, 200km žádný problém. Tenkrát jsem vážil 68 kg při 183 cm. Pak intenzity sportování ubývalo a kil přibývalo. Pořád ale rekreačně lyže, pinec atd. Od roku 2005 mě chytil golf a je to dodnes jednička. Při mé poměrně náročné práci a dvou malých dětech prostě není moc času.

K běhání jsem se vrátil v březnu kvůli tomu že mi váha ukázala skoro metrák. Teď mám 12 kilo dole díky běhání a vynechání piva :(. Běhám na zóně v Holešově (nejdražších 5 km krásného asfaltu v republice), do terénu nemůžu kvůli kotníkům. Ten pravý jsem měl jednou zlomený (1984), jednou přetržené vazy (1992), mockrát v gipsu… Nohu si zvrtnu i na rovině ne tak v lese, kotníky mám už roky oteklé. Takže doktora jsem se na běhání radši neptal. Možná si nakládám moc ale cítím se fajn. Krásně se mi navíc vyčistí hlava a vypadnout z domu taky není k zahození…

Běhám tak 2 dny ze tří, 10 a víc km.

>> rach, 27. 05. 2010 12:56:09

Myslím, že si nohy časem zvyknou, možná by bylo dobré občas zařadit nějaký posilování. Zarazilo mě zhubnutí těch 12 kilo od března, to mě přijde jako docela síla, ale když se cítíš dobře, proč ne. (Tiše závidím, mně jde váha dolů hrozně pomalu).