Neustálá, všudypřítomná, vědomá i podvědomá touha být lepší, rychlejší a vytrvalejší. I když nejsme závodníci, chceme svoji pravidelnou trasu zvládnout rychleji. Nějakou dobu spokojeně porovnáváme záznamy a radujeme se z neustálých zlepšení. Časem ale zjistíme, že pokroky už nejsou tak zřetelné jako dřív. Možná se dokonce dostaneme do bodu, kdy se výkonnost prakticky zastaví.
Odkaz na článek

Problém je, že když zpomalím, tak už vlastně stojím:-)

>> p30etr, 12. 07. 2010 16:14:37

Buď rád. Vzpomeň si na Einsteina: hmotnost tělesa roste se zvyšující se rychlostí (nebo tak nějak…) Zpomaluješ, hubneš, zpomaluješ, hubneš, STOJÍŠ, … 

Mirku, ten článek přišel jako na zavolanou. Začínám se připravovat na Wachaumarathon v září a musím jednou v týdnu zařazovat dlouhý běh pomalým vytrvalostním tempen. Zjistila jsem, že si to tempo skutečně musím hlídat na sporttesteru. Mám totiž pocit, že běžím jako šnek a když kouknu na hodinky, je to pořád rychle. Už jsem začala pochybovat, zda trénuji správně. Článek mě uklidnil.:-)

>> lenkaclenka, 13. 07. 2010 10:28:37

Tak to jsem rád. Nenech se rozhodit, že to tempo bude šnečí. Je to potřeba.