Seděla jsem s kamarádkou nad kafem. Dala si vídeňskou s pravou šlehačkou, extra porci do mističky a větrník. Nechtěla jsem zůstat pozadu, dala jsem si tedy velké kapučíno, asi pět ťuplíků, čili DiaChrom, a borůvkový mufin. Dlouho jsme se neviděly, tak jsme probíraly události staré sto let i ty nejnovější – co děti, co v práci, co doma. „Ještě běháš?“ zeptala se mě.
Odkaz na článek

Hezký článek i úvaha. Ale myslím, že pro většinu lidí je zvýšená aktivita i 2–3× týdně nějaký sport, natož tvých krásných 6 tréninků týdně Ale se svým 4× během a 4× plaváním týdně vím, že je takováhle porcička příjemně „akorátní“ a uklidnující:-) S tou tlustou stěžující si kamarádkou, tak to bohužel u většiny lidí bývá. Stěžují si, a když jim člověk řekne at tedy něco dělají, tak odpoví, že na to nemají čas, že by to nestíhali. Ale sedět večer 4 hodiny před bednou, to stíhají.

pokud si dokaze cas najit i kardiochirurg prof. Pirk, tak to asi dokaze i vetsina z nas, je to jen o motivaci. s tou mam ted teda sakra problem a tak nemam cas…:)

Nejde o utíkání před smrtí, ale o vyhýbání se životu. I běhání se MŮŽE STÁT něčím takovým. Ale přežírání a civění na stupidní televizní pořady takovým zoufalstvím nepochybně JE.

Moc hezký článek. A jak komentuje Martin, čas si může najít každý. Jsem na mateřské, dvě malé dítka, přesto vybíhám 3–4× týdně, 1× týdně si stihnu i zaplavat(a to podotýkám, že podobné aktivity má i manžel) . Zato ale neznám Ordinaci v růžové zahradě, VKV a další nekonečné seriály. Všechno je jen otázka volby a vůle 

Mňam, vídeňská a větrník… Jen to pak chce ten den hodinku tréninku přidat..:-D

>> majkp, 21. 11. 2010 20:03:10

To je ale těžké, přidáš na tréninku hodinku sem, hodinku tam, až ti vše výše uvedené nakonec přestane chutnat Ale souhlasím s ostatními, ten článek je opravdu výstižný, i když většinu populace moc nepotěší!

Fajn úvaha. Nikdy jsem nad tím takhle nepřemýšlel, ale jinak podobné diskuse vedu doma téměř pořád. Žena je absolutně nesportovní typ :D

a najvacsie argumenty fajciacich, pijucich a obeznych ludi je, ze aj moj dedko fajcil, pil a jedol len slaninu a dozil sa 95 rokov. Ale tyto ludia zabudaju, ze kedysi ludia trvdo makali na statku od piatej rana az do vecere, cize to mali namiesto nasho behania a cvicenia. Nesedeli pred TV a nejedli chipsy.

Je to přesně tak, předpokládám, že nejsem jediným člověkem, který si kvůli běhu a aktivnímu přístupu k životu vysloužil nálepku blázna a cvoka :D Je až absurdní, že z pohledu mých bývalých spolužáků na střední, bych se až měla stydět za to, že jedu na trénink nebo si jdu zaběhat. Mnohdy bylo lepší mlčet a podobné aktivity před některými zcela umlčet :D Dnešní svět je v mnoha věcech zvrácený … Jistě, i já často nadávám, že nestíhám a opravdu závidím těm, co se někdy nudí, to jsem se ještě nebyla za 22 let schopna naučit :D „Nikdy nám není dán sen, aniž by nám nebyla dána moc jej uskutečnit“, tak proč se nepokusit skloubit vše a jít za tím, co je nám vším :)

najdi si inu kamaradku !

kamarad by mal byt niekto kto ta podpori a zdiela rovnake alebo podobne zivotne hodnoty, kto ti chce a moze pomoct a motivovat.

obcas mi niektori byvali spoluziaci poslu fotky zo stretavok

az ma zmrazi ked si pomyslim ze pri inych zivotnych nazoroch a hodnotach som mohol tiez tak dopadnut, brrr.

Nemoci krevního oběhy (hypertenze, infarkty, …)+nemoci pohybového aparátu + cukrovka + … tvoří podstatnou část nákladů na zdravotní péči. Zatím … Ve Státech si prý otylí připlácejí na zdravotním pojištění. Bohužel, u nás se nenejde politická síla, která by něco takového prosadila. Ale ono se to stane. Až si budeme platit ze svého nemocenskou a léčbu nemocí, za které si můžeme sami, tak luxus nebude běhání, ale neběhání. To je trošku o budoucnosti běhu, který se zkomerční a ztratí svou „šlechtickou“ příchuť. Poctivě si musím přiznat, že mě běh duševně přenáší na místo, kde nejsou neběžci, do jakési vnitřní poustevny. Až tam bude narváno, nevím nevím. Bojím se, že o něco přijdu. No, běžci, kteří moc stojí o tuto výlučnost, začnou dělat něco jiného.

Mám pocit, že se to pomalu, ale jistě začíná měnit. Už ani u nás není běžec takový exot, jako ještě před pár lety:-). Amatérských běžců přibývá a s tím začíná být pravidelné „běhání“ bráno i okolím jako součást zdravého životního stylu. Navíc většině z těch, kteří to nikdy nezkusili nebo žádný sport pořádně nedělali, běh přijde jako supr „těžký“ sport, který vyžaduje hodně vůle a odříkání (nějaká „radost z běhání“ je pro ně vlastně nepochopitelný protimluv:-)), takže v hodně případech je tam i v koutku duše určitý obdiv (někdy možná trošku závist) maskovaný za řeči typu „sportem k trvalé invaliditě“, „utíkání před smrtí“ apod. Nemá cenu někoho přesvědčovat k běhání a ani to nedělám, ten, kdo běhat má, tak si ho dřív nebo později běh sám najde:-)).

Rozhodně je lepší utíkání před smrtí než čekání na smrt.

>> pam65, 22. 11. 2010 06:09:18

Nevím, jestli bych se chtěla dočkat doby, kdy bude náš zdravotní systém fungovat jako ve Státech…

Ale jinak souhlasím, mě se líbí to, že dělám něco jiného než ostatní – pravidelně běhám. Dává mi to pocit, že dokážu něco, co ostatní nezvládnou. Až budou běhat opravdu všichni, nevím co si najdu jako náhradu.

Suhlasim so Squeebels. Kedze som v Statoch nejaky ten rok zil, mozem potvrdit, ze skoro NIKTO by nechel, aby nas zdravotny system fungoval, ako v USA. Takisto nie je pravda, ze obezni si pausalne doplacaju na zdravotnu starostlivost. To je iba zbozny sen. Prave naopak, ak by si to nejaka sukromna zdrav. poistovna v USA dovolila, okamzite by mala na krku hromadnu zalobu pre diskriminaciu a asi by aj prehrala miliardove odskodne. Jedine za co sa mozu skryt je odmietnut preplatit zdravotny ukon, ak nerespektuje pokyny lekara. Aj to vsak nemoze ziadna spolocnost spravit pausalne. Vo vseobecnosti je system zdravotneho poistenia v statoch nafigu, pokial nemate vyborneho zamestnavatela (napr. skolu, kde ucite, alebo ako zamestnanecku vyhodu – co je sucast platu), ktory to za Vas a Vasu rodinu potiahne (ano, cela rodina moze byt poistena jednym zamestnancom). Na margo zivotneho stylu – osobne som dost nekompromisny k ludom, ktory si za svoj zdravotny stav z velkej miery mozu sami. Preto ani podobnych kamaratov moc nemam, lebo odmietam ich falosne lutovat. Kazdy si je strojcom svojho osudu, a ak niekto chce fajcit, prejedat sa, chlastat a valat sa, pricom bude vazit o 30 – 60% viac, nez by mal, tak dobre mu tak. Mne sa o tom nechce pocuvat a najma sa mi neche na neho doplacat z mojich penazi.

Pěkný a výstižný článek. Mám ve svém okolí také pár lidí, kteří říkají, jak by si šli zaběhat, ale čas a zdravotní stav jim to nedovolí. Odpovídám, že každý nemusí běhat, ale stačí třeba delší procházka, nebo dnes již úspěšně se rozšiřující severská chůze, jízda na kole, plavání. Prostě jakýkoliv pohyb. A otázka času je jen zástupný problém. Stačí si jej trochu zorganizovat a vždy se prostor najde. Jak už bylo řečeno, místo sledování různých nekonečných seriálů prostě vyrazit ven. Také moji spolužáci se vždy podivují, že ještě pořád sportuji. Ale občas mám pocit, že tak trochu závidí. Že místo řešení zdravotních obtíží se svými vrstevníky se pořád pohybuji mezi mladými a hlavně pozitivně naladěnými lidmi. 

Ale zase se nenechme ukolébat nějakou bludnou představou, že „běžci“ jsme TI nejlepší.....­..většinou podobné články sklouznou do hodnocení obecně, že kdo neběhá, je OUT. Běžci (neskromně se za něj pokládám i já:-), jsou jedna skupinka „bláznů“ v dobrém smyslu slova. Ale existujou i jiné skupinky „bláznů“, kteří dělají činnost, která je naplňuje a zabere jim veškerý volný čas, i když třeba jejich postavy nejsou zrovna moc sportovní 

>> 321919, 22. 11. 2010 22:37:48
„…nemusí běhat, ale stačí třeba delší procházka…“

a nemuseli by si ani moc ubírat ze svého volného času, kolikrát by stačilo vynechat cestou do/z práce MHD.

>> Amater, 24. 11. 2010 10:19:30 Myslím, že se tím většina z nás neukolébává, jinak ale s tvým názorem souhlasím. Z činností, kterými se dá vyplnit volný čas je běhání jedna z nejjednoduš­ších.Takže je to vlastně jen moje pohodlí, že se běhání věnuju víc, než jiným dalším možnostem.

>> Jarda (koloběžka), 24. 11. 2010 12:33:31

jj, taky sem z těch línějších:-)

Kdo chce, hledá způsob – kdo nechce, hledá důvod.

Mám několik přátel i o generaci starších(i důchod­ců)kteří pravidelně sportují.A jejich kondici by jim mohli kolikrát závidět i pětadvacátní­ci.A i když už v jejich věku často nejde vše tak lehce jako nám mladým tak jsem od žádného z nich neslyšel,že by kdy litoval,že celý život aktivně sportuje.A musím upřímně říct,že jim jejich životní elán a pohodovost v dobrém závidím.A mám spoustu známých i mladších než já,kteří mají nadváhu a nic s tím nedělají a důvody jsou různé,ale většinou jsou to jen výmluvy.Je na každém z nás kam se chceme zařadit.Já určitě k těm aktivnějším.A mož­ná,že si v budoucnu přivodím díky sportu i nějaké to zranění,ale budu stále tvrdit,že jsem díky sportu zažil mnoho krásných chvil.

Den má 24 hodin.Je jen na nás jak je viužijeme.I 10 mi­nut deně aktivní činosti promne má smisl.Bez pohybu si nedokážu den představit,dělá mi radost.Takže vímluva na čas je bud lenost nebo nedostatečná motivace.

>> Bubas, 27. 11. 2010 17:39:00

V podstatě jseš ještě s prominutím „junior“. Ale tvůj názor sdílím, skutečně počítej s postupnou generační proměnou svých přátel…

Vrstevníci rychle stárnou…

S případnými úrazy si nedělej starost, pravidelně a s rozumem sportující organismus regeneruje mnohem rychleji.

>> Hideosi, 28. 11. 2010 22:11:56

Snažím se přesvědčit sama sebe, že nejsem ani líná ani bez motivace, přesto s nedostatkem času bojuju a běhání věnuju podstatně méně času, než bych chtěla. A můžu se na to dívat tak objektivně, jak to jenom zvládnu. Kolikrát dělám různé krkolomné plány, abych se aspoň na chvilku utrhla a mohla vyrazit, dovedu si ale představit, že lidé v podobných podmínkách, jako mám teď aktuálně já, by se na to rovnou vykašlali. Něco jiného je, když to ani nezkusí…

Tak jsem si po dlouhé době přečetla všechny příspěvky a musím uznat, že opravdu nevím jestli jsem lenoch a vymlouvám se, nebo je v tom něco jinýho. Dokud jsem měla zaměstnání co mi zabralo 8–9 hodin denně a mohla běhat 11–15 km z práce, stíhala jsem. Moje běhání mělo hlavu a patu, držela jsem se plánů a výkonnost šla nahoru. Zdraví skvělý, odolnost maximální, motivace samo sebou. Pak jsem ale o práci přišla a jedinou práci co jsem našla je 11–12 hodin denně s dojížděním busem 30 km a z práce běhat nemůžu, po tmě to prostě nedám. Jsem silně přisleplá. Domů se dostanu tak kolem 19 – 20 hodiny, hladová jak vlk a čeká mě práce v domácnosti. Ne, že by kluci nepomáhali, ale stejně na mě vždycky něco zbude, přinejmenším organizace, prádlo, jídlo, minimální úklid atp. Spím sotva 5 hodin. Vyběhnu jen občas, naprosto nárazově, když objevím časovou bublinu. Do posilky na pás nemůžu, u nás ve městě není. Výkonnost jde rapidně dolů, cítím se pod psa a ne proto, že bych nechtěla běhat, ale protože prostě to nestíhám a děsně mě to žere! Snadno se soudí, dokud v podobné situaci nejste, taky jsem si o neběhajících myslela, že jsou prostě líní, ale už si to nemyslím. Vím, že bude líp a že se časem karta zase obrátí, ale momentálně je to na pytel. Pardón, jestli je tento příspěvek moc pesimistickej, ale musel ven.

>> Majka1, 29. 11. 2010 22:32:49

Majko, hlavu vzhůru. To zas bude dobrý. Teď v zimě si zkus najít čas o víkendu a až se nám KONEČNĚ vrátí jaro, bude více SVĚTLA a ty budeš mít určitě více možností k běhání i přes týden. Víš co – nejde li o život, jde o .....:-D

>> Majka1, 29. 11. 2010 22:32:49

Jak píše lenkaclenka, hlavně hlavu vzhůru a nepropadej pesimismu. Vždy se dají najít pozitiva. Máš práci, i když Tě časově hodně zatěžuje. Máš rodinu, která Ti, jak píšeš, pomáhá. A to je určitě více než nějaké běžecké výkony. Zkus si najít alespoň něco maličko času a třeba si jen doma trochu zacvič, ať tělo nezleniví. A o víkendu zkus vyběhnout. Jen tak, bez nějakého plánu kolik a za kolik. Třeba i indiánský běh, prostě aby to byla zábava. Nebude dlouho trvat a dny se opět začnou prodlužovat a budeš mít více možností vyběhnout. Určitě to v pohodě zvládneš, i když pro ženu, která se ještě navíc musí postarat o běžný chod domácnosti to jistě není právě lehké. 

>> Majka1, 29. 11. 2010 22:32:49

Majko, bude líp. Nechtěla jsem tady původně rozepisovat detaily, ale přesně o tom mluvím i já ve svém příspěvku. Budíček 5.15, do práce 25 km, v práci 11 – 12 hodin, doma kolem 18 – 19 – to je prurez vsednim dnem. Jinak kazda nedele odpoledne sedam v CR do auta, 3 hodiny cesta do SR, v patek odpoledne to same v protismeru. Jedno dite se mnou v SR, druhe s tatinkem v CR. Dve domacnosti na krku. V tydnu nestiham beznou domaci praci v SR, o vikendu dohanim to, nestihl v CR v tydnu manzel = prani, zehleni, uklid. Vsude je porad bordel a ja proste nemam silu pravidelne vyrazet, navic potme.

Ale neboj, jaro prijde, svetlo bude a i ta chut se s tim poprat se dostavi!