Příběhy kosů

Následující vypráv?ní jsou založena na tom, co se opravdu stalo…

P?íb?h první – deštivé léto

Jednoho deštivého rána na sklonku léta p?ed asi dv?ma roky navštívil okno mé kancelá?e zmoklý kos. Opravdu hust? lilo a ani na m?íži okna nebylo p?ed deštivými kapkami bezpe?no. M?nily sm?r, dopadaly zešikma i na okenní sklo. Kos jakoby na vysv?tlenou povídá: „Tohle bych za normálních okolností nikdy neud?lal. Takhle se ponížit. Hledat bezpe?í u ?lov?ka. Jenomže když tak hust? lije. Celý jsem zk?ehlý.“ Mn? se kos líbil, i když byl zmoklý, beru do ruky fotoaparát a po?izuji n?kolik snímk?. Kos s jakousi nelibostí povídá: „Klidn? si fo?, mn? je to v tento moment docela fuk. No za normálních okolností bych se fotit nenechal. ?ekl bych ti ?auky a hodil bych máva?ku a na fotce by ti z?stalo prázdné místo.“

Popolezl o pár centimetr? po m?íži a dodává: „Dovedeš si, ty ?lov??e, p?edstavit, co to je, když venku tak hust? leje a na tob? nez?stane jediné pírko suché?“ Chápav? kývnu hlavou a opatrn? si sedám k po?íta?i, abych kosa p?ece jen nevyplašil.

Fotku stáhnu do po?íta?e, rozešlu p?átel?m s popiskem „Imprese dnešního rána“ a skoro na ni zapomenu. P?ed pár dny jsem ji poslal p?íteli eN a i jemu se zalíbila a našel pro ni n?kolikeré použití. To m? p?ivedlo k myšlence, že kosi nám mají stále co ?íci.

A opakuji si: „Dovedeš si, ty ?lov??e, p?edstavit, co to je, když venku tak hust? leje a na tob? nez?stane jediné pírko suché?“ Krutý aforismus si rad?ji nechám pro sebe, než abych mu ?íkal: „Víš, kosu, i když já jsem tady vevnit? na druhé stran? okenního skla, jsem na tom vlastn? úpln? stejn? jako ty – ani já na sob? nemám žádné pírko suché.“ Kdoví, jestli by to pochopil.

Po?así, že by psa ani kosa nevyhnal, ale já bych se hned prob?hl, kdyby práv? te? nebyly jiné povinnosti…

P?íb?h druhý – podzimní

S p?ítelem matematikem, doktorem p?írodních v?d, stojíme p?ed panelákem a probíráme problematiku sb?ru podzimních jablek, když tu m? zaujme zajímavý výjev. U kaluže opodál stojí kos a namá?í si do ní zobák. Pak trochu poodstoupí, dotkne se zobákem zem?, n?co z ní sebere a op?t namá?í do vody. Až když podruhé poodstoupí od kaluže, všimnu si kosice, která o kousí?ek dál stojí a cosi mu ?íká.

?íkám p?íteli: „Podívej na to, kos a kosice!“ Chvíli sledujeme. Paní kosová ?íká: „Máš tu maltu p?íliš suchou, navlh?i si ji!“ Kos poslušn? op?t namo?í zobák se stavebním materiálem do kaluže. Povídám p?íteli: „Nebývá to tak ob?as i u lidí?“ A vybavuje se p?edstava zedníka (neprofesionála), jak se chystá omítat ze? a žena s rukama v bok mu radí, jak to má d?lat.

Debatu o kosech jsme zakon?ili úvahou: „Tak vypadá kos pod pantoflem.“ A smáli jsme se tomu, jak zví?átka mnohdy lidem nastavují zrcadlo.

P?íb?h t?etí – jarní

V malém otvoru v?tráku v panelu si z jara ud?lali hnízde?ko kosi. Ob?as bylo slyšet z v?tráku šramot, když si tam nosili kousí?ky trávy, bylo slyšet zp?v, když p?icházeli dom? nebo šli na lov. Nedovedete si p?edstavit bezpe?n?jší místo: otvor tak malý, že do n?j žádná ko?ka nevleze. A takové teplo nenajdete v dutin? žádného stromu! Ideální pro založení rodiny.

Po n?kolika týdnech se z v?tráku ozvalo tenou?ké pípání. Kosí mlá?ata jsou na sv?t?. Kos i kosová pravideln? a stále intenzivn?ji létají pro potravu a jejich návrat je vždy vítán radostným pok?ikem mladých. Jakoby každý z nich ?íkal: „Život je krásný! Život je dar!“

Možná nyní namítnete, že jsem jeden p?íb?h vynechal. Ten zimní. Ale ten už m?žete psát vy! Podzim už je v plném proudu a zima na sebe nenechá dlouho ?ekat. A možná bude tentokrát hodn? zimovatá.

Když budete utíkat sn?hem a vytvá?et v n?m zimní b?žeckou stopu a potkáte kosa, klidn? si zanotujte n?co jako „kosu kosu kosáku, co to máš na zobáku“. Kos trochu znejistí v domn?ní, že se jedná o n?jakou vadu krásy. Když zjistí, že si z n?ho jen d?láte legraci, bude na oko dávat najevo nelibost, jak to, že si troufáte znevažovat jeho d?stojnost. Ale ve skute?nosti bude rád, že jste si ho všimli a že vám není lhostejný.

Ani kos, ani život…