Své ŠUTRy máš skoro již tradičně vyprodány během několika hodin po obeslání kamarádů, vesměs účastníků minulých ročníků. Jaký bude jejich další osud?

„ŠUTR už není jen závod pro kamarády, ale je pravda, že ti tvoří velkou část účastníků. Do budoucna bych chtěl hlavně udržet atmosféru závodu, doladit organizační detaily a trochu si pohrát s doprovodnými akcemi, jako jsou tréninkové výběhy nebo akce pro děti.“

Údajně existuje záměr rozšířit ŠUTR na pět kol, tedy 90 km. Co ty na to?

„To byl původní záměr. Postupně přidávat počet kol, až třeba na 100 mil. Znamenalo by to ale mnohem náročnější organizaci a vlastně i jiný typ závodu. Taky nevím, kolik lidí by bavilo běhat 170 km pořád dokola na 18km okruhu.“

Přemýšlíš, jak se vypořádat s rostoucím zájmem o ŠUTR? Cca 200 účastníků je strop?

"Docela jsem to řešil. Určitě ale nebudeme navyšovat kapacitu. Spíš upravíme systém registrací tak, že necháme větší část na losování. Letos na jaře se losovalo asi jen 20 náhradníků, do budoucna by to bylo třeba sto.”

Kolik ročníků ŠUTR už proběhlo?

„První ročník se konal na podzim 2010. Od té doby se běhá ŠUTR 2× ročně. Zásadnější změnu jsme provedli loni. Podzimní ŠUTR se poprvé běžel na šumavském Churáňově a asi u tohohle modelu zůstaneme. Jaro v Praze, podzim na horách.“

Co se organizačně změnilo či musí ještě změnit od dob počátků, kdy jsi dokonce namísto startovních čísel sbíral a pomalovával kameny? Dneska už bys asi na ně potřeboval valník, že?

„Zásadnější změnou a myslím, že jednoznačně ku prospěchu závodu, je, že jsme začali používat elektronickou časomíru v podobě čipů. V tomhle ohledu nám moc pomáhají kluci ze Sportovniservis.cz. Kamínky s čísly vrátíme, ale bude to už spíš jen suvenýr. Systém – křič, jaký máš číslo a tetička, která zapisuje čas – je už minulostí, s 250 lidmi to už fakt nejde.“

Co lze dělat s běžci, kteří zablokují místa a pak na závod nepřijdou?

„Musím říct, že od té doby, co jsme zavedli startovné (ne jen dobrovolné jako na začátku), je tento problém minimální. 250 kapacita, 211 dorazilo, to mi přijde docela OK. Nechci uměle navyšovat kapacitu s tím, že třetina nedorazí.“

Kolik ty sám měsíčně naběháš?

„No to je dobrá otázka. Nevím, posílám si sice všechno na Movescount, ale moc to dál nesleduju. Pravděpodobně ale mnohem míň, než si většina lidí myslí. Na delší závody se mi osvědčilo nahradit vysoký objemy kvalitou a silovým tréninkem.“

Na jaké závody se chystáš?

„Koncem srpna jedeme na dovolenou do Chamonix. A začínám se trochu bát, 170 km (UTMB) jsem ještě neběžel. Předtím v přípravě Štefánik Trail na Slovensku, Jizerský ultratrail a Hostýnskou osmu. No a koncem léta pak klasika, Babice, Kunratice.“

Neláká tě svět skyrunningu?

„Dneska ráno jsem o tom přemýšlel. Na ultra se protáhneš a jdeš, na vertikální kilometr už ale fakt musíš trénovat. Ne vážně, příští rok určitě objedeme víc závodů. Jen bych chtěl, aby si to užila celá rodina, takže budeme muset víc plánovat dopředu. První sky závod byl letošní Perun a byla to paráda. Dobrá organizace, krásná trať.“

Říkáš, že městské maratony již nepoběžíš. Proč?

„Nějak mě to neláká. Je tam na mě moc lidí. Nemám vůbec nic proti městským maratonům, naopak. Nebaví mě ale běžet to jako turista a běžet maraton naplno a na osobák znamená se dobře připravit. Mam k téhle vzdálenosti docela respekt.“

Cítíš se víc jako obchodník, běžec, trenér, pořadatel nebo otec? Jestli se nepletu, stále ještě děláš do reklamní branže, tvého minulého zaměstnání…

„Momentálně se mi nejvíc zalíbil titul ředitel závodu. (úsměv) Ale spíš jsem takový žonglér. Myslím, že hezky to popsala v životopisu Paula Radcliffe – nejdůležitější je udržet všechny ty kuželky ve vzduchu. Když spadne jedna, sype se to pak všechno.“

Nebudeš otvírat pobočky Trailpointu mimo Prahu?

„Možná Hongkong“ (smích)

Po otevření jsi svou pražskou speciálku Trailpoint směřoval do minimalismu, hlavně s důrazem na běhání ve městských parcích. Nyní už toto poměrně úzké zaměření nemáš, proč?

„Byla to mezera na trhu. Tenhle typ obuvi chyběl i mě osobně. S omezeným rozpočtem to byl asi logický krok, i když jsem to v té době ani takhle nebral. Po třech letech jsem ale zjistil, že vybírat sortiment podle toho, co se líbí a vyhovuje výhradně mně, je chyba a to nejen obchodní. Dneska si u nás můžou vybrat všichni. Je jedno, jestli chceš minimusku nebo pohodlnou a tlumenou botu na silnici. Je to o kvalitě pohybu a ne o botách. To taky často lidi nechápou, když jim vysvětluju, že naše diagnostika nemusí mít bezprostřední vliv na to, jakou pak vybíráme botu. Naše diagnostika je o běžecké technice a kvalitě pohybu obecně. A tomuhle se momentálně věnuju nejvíc.“

Jsi spokojen na svých závodech s časomírou? Koho používáš a proč?

„Jasně, Apachi (rozuměj Sportovniservis.cz) mi naprosto vyhovujou. Jsme na stejné vlně a chápou co potřebujeme. Poskytujou super servis za dobrou cenu.“

Sleduješ vývoj výkonnosti české běžecké elity?

“Bohužel, až na pár výjimek moc ne. Teda tuším, co dělají kamarádi jako Honza Havlíček, Radek Bruner, Miloš Smrčka nebo Dan Orálek, protože se vídáme, ale jinak jsem spíš mimo. Rozhodně nijak systematicky.”