Běžecká sezóna startuje. Jak pro koho?

Z článku z 12.10.: „Taky si říkám, jestli na to ještě není brzo. Zakousnout se už teď do tréninku? Nebude lepší si ještě trochu dáchnout, popřemýšlet, jak by se to všechno mohlo udělat a pomalu s rozvahou začít hltat kilometry? Zatím mám v plánu až PIM maraton a ten je taaaaak daleko.“

Nejen v Terezině článku jsem zaregistroval zmínky o tom, že na leckoho po létě přichází útlum. Přitom u řady z nás je tomu právě naopak. Vzpomínám si na jednu debatu na fóru, kde se kdosi ptal, jaké minimální objemy by měl běhat v létě, aby úplně neodvykl běhu.

Ano, je tomu tak, léto láká i k jiným aktivitám, které se nejlépe provozují v teple, kdy je dlouhý den. V tom je velká výhoda běhání. Běhat se dá, i když je pošmourno, i za tmy, dá se překousnout i déšť. Dokonce bych řekl, že právě to, že nyní si na běh zase začínám dělat více času, mi umožňuje zapomenout na to, že hezčí období roku, kterým je pro mě jednoznačně jaro a léto, je za námi.

Další motivací k běhání, alespoň tady na jihu Čech, je šňůra závodů o každém podzimním víkendu. Pro mnohé z nás budou právě víkendy, a třeba rovnou spojené se závodem, na delší dobu jedinou možností, kdy si zaběháme za denního světla. Na ranní a brzy – po změně času z letního na čas středoevropský – i na odpolední běhy už vytahujeme reflexní bundy a čelovky. Zkrátka zima o sobě dává vědět. Už dnes jsem si vzal na ruce teplé zimní rukavice, protože na střechách aut jinovatka jen jiskřila svými blýskavými krystalky.

Zkuste i vy, kteří byste také jako já s podzimem nejraději usnuli zimním spánkem, vyzrát nad zakořeněnými stereotypy a najděte kouzlo běhání v období, které na první pohled vypadá nejlépe za oknem. Chce to jen překonat prvotní nechuť, pořádně se obléci a uvidíte, že to jde. Oblečení je třeba nepodcenit. Ještě nedávno jsme mohli vyrazit jen v trenkách a tričku, ale s tím už je konec. Je lépe po cestě vrchní vrstvu odložit a doběhnout s bundou uvázanou kolem pasu, než profouknout a odskákat to nachlazením. Ale to jistě všichni víme.

K napsání tohoto povídání mě podnítilo to, že u více běžců jsem zaregistroval, že po splnění určitého cíle, třeba zaběhnutí jejich prvního maratonu, přišel útlum. Další cíl je kdesi v nedohlednu nebo možná ještě ani není stanoven. Zkuste si ale třeba dát i nějaký dílčí malý cíl. Nemusí to být zrovna něco „velikého“, čím bude třeba další maraton v roce 2008. Tím cílem může být i malý lokální závod, může to být i trasa, na kterou se vypravíte o volné sobotě a kterou si vyberete tak, abyste si užili šustícího spadaného listí, kouzla samoty cest, které najednou vypadají úplně jinak než v létě.

V závodě také nemusíte běžet pro dosažení svého nejlepšího času za každou cenu. Zvlášť, když jste se na rozdíl ode mě běhání naplno věnovali přes celé léto, si můžete dovolit pojmout závod jako způsob setkání s kamarády. A když je závod nedaleko a je to běh na kratší trať, můžete si dovolit i to, že se na start dopravíte třeba na kole nebo i doběhnete. Co na tom, že se unavíte o trochu víc, než by si žádalo optimální rozběhání. Vždyť poběžíte především pro radost. A třeba zrovna tímhle způsobem si ověříte, že jste se až doposud rozběhávali před závodem málo.

Ne, skutečně nemám rád podzim. Přesto se i tohle období dá prožít v pohodě. Ostatní „běhavci“ mi jistě dají za pravdu. Přeju vám ještě hodně odběhaných kilometrů do konce roku.