Hradec Králové dlouho žádný masový běh neměl, tobě se po dvou ročnících podařilo nejen postavit na start téměř dvě tisícovky běžců, ale získat si i jejich masovou podporu a skvělé známky v podzimní anketě. Prozradíš svůj recept na úspěch?

„Nemyslím si, že existuje nějaký univerzální recept na úspěšný závod. Každý pořadatel by si měl projít vším úplně od začátku tak jako my. Před třemi roky jsme neměli vůbec nic, tedy kromě elánu, nadšení, něco málo zkušeností z menších akcí, ale obrovskou touhu něco dokázat. Setkávali jsme se se skeptickými hlasy a názory, že podobná akce osloví maximálně sto nadšenců. Ale šli jsme si za svou vizí a svým cílem. Já osobně jsem se snažil a snažím k Hradeckému půlmaratonu přistupovat jako k vlastnímu dítěti.“

Co tím konkrétně myslíš?

„Nejdříve přivedete na svět myšlenku jeho zrození. To bývá ten nejlehčí krok. Od prvního momentu, kdy se vaše dítě nadechne k životu, pro něj chcete to nejlepší a dáváte mu maximum. Ale to je již tvrdá, každodenní práce, která se ovšem vyplácí, vždy a všude. Když k tomu připočtete mladý a nadšený tým organizátorů, k úspěchu není daleko. Podařilo se nám dát dohromady také silné portfolio partnerů, ať již regionálních či celostátních, kteří si tuto akci vzali za svou a přistupují k ní velmi prestižně.“

Čím je podle tebe půlmaraton v Hradci Králové jiný oproti jiným závodům na této distanci po republice?

„Hradecký půlmaraton je jedinečný svou trasou s jedním okruhem. Start a cíl jsou umístěny v historickém centru města, ale již během pár kilometrů se běžci dostanou do krásných městských lesů, kde běží po rovinatém, asfaltovém okruhu uprostřed nádherné podzimní přírody. Dalším obrovským pozitivem, jak jej vnímají závodníci, je rodinná a vřelá atmosféra, kterou vytváří nadšení pořadatelé i diváci. Každý z pořadatelů se snaží do této akce dát maximum sebe a závodníci vnímají, že v Hradci se půlmaraton běhá i dělá srdcem.“

Kdo tedy tvoří tvůj organizační tým?

„Mám obrovské štěstí, že se mi podařilo vytvořit tým sportovních nadšenců, pro které je sport a pohyb hlavním smyslem života a kteří na sobě tvrdě pracují a své profesní i osobní zkušenosti jsou ochotni předávat dál a dělit se o ně s veřejností. Jsou mezi nimi učitelé, vychovatelé, profesionální sportovci, studenti, ale i lékaři, záchranáři nebo zdravotníci. S většinou jsme dlouholetí známí i nejlepší kamarádi, trávíme čas při společných akcích a můžeme se na sebe spolehnout. Velmi si jejich práce vážím. Když nad tím tak přemýšlím, tak organizační tým Sportvisio je asi tím jediným tajným receptem na úspěch.“

Povzbuzen ohlasy na půlmaraton ses rozhodl letos v říjnu v Hradci uspořádat maraton. Budou přípravy na něj něčím odlišné od půlmaratonu?

„Pro rok 2015 jsme zařadili do programu Hradeckého půlmaratonu i trasu maratonskou s tím, že jsme omezili kapacitu startujících na 500. Nevylučuji, že v případě zájmu budeme uvažovat o rozdělení obou závodů na různé termíny. Zatím jsem velmi překvapen pozitivní reakcí na Maraton Hradec Králové. Závodníci mi spíš „spílají“, že by hrozně chtěli běžet oba závody a nyní jsou nuceni si vybrat pouze jeden. Koncepce maratonu ovšem vyjde z úspěšných dvou ročníků půlmaratonu, start i cíl bude v centru města, ale převážnou část závodu (konkrétně 32 km) odběhnou účastníci ve dvou okruzích v městských lesích.“

Kde bys chtěl obě akce mít dejme tomu za pět, deset let? Co je jejich krédem?

„Prvním velkým milníkem je v letošním roce zavedení maratonské tratě do našeho programu. Odvážným cílem je etablování Maratonu Hradec Králové jako druhého nejvýznamnějšího maratonu v České republice, tak abychom u nás na podzim vytvořili rovnováhu k jarnímu maratonu pražskému. Nechci za každou cenu směřovat k účasti afrických běžců. Myslím si, že když vytvoříme kvalitní půlmaraton či maraton, tak s tím přijde jejich účast automaticky. Ale rozhodně to není pro nás v tuto chvíli priorita. Pro naši organizaci je nejdůležitější přivést širokou veřejnost k pravidelnému pohybu a nejcennější jsou pro nás běžci, kteří s námi rostou. První rok si zkusí půlmaraton v rámci štafety, druhý rok se odváží již na 10 km, třetí rok zvládnou půlmaraton a ten další třeba celých 42,2 km.“

Ty sám máš blízko jak ke sportu, tak k managementu. Pořádáním akcí se živíš a současně vřelým vztahem k jednomu každému běžci jdeš příkladem ostatním. Dá se to zvládat dohromady? Jak to budeš dělat, až ulicemi Hradce poběží ne dva tisíce, ale třeba pět tisíc lidí?

„Myslím si, že přerod z pořadatele – nadšeného nováčka na pořadatele – letitého matadora je to nejtěžší, co mě čeká. Nerad bych ustupoval z našich pravidel a zásad. Mám ale jistotu v našem organizačním týmu, který neustále rozšiřujeme a který je tou nejlepší zárukou a garancí toho, že je důležitější znát jednoho běžce osobně než deset beze jména. Raději budu mít každý rok na startu spokojených dva a půl tisíce běžců než nespokojených pět tisíc.“

Co ty a sportování? Jaké máš plány pro letošek?

„Já osobně se již několik let věnuji extrémním závodům adventure race, což jsou vícedenní non-stop závody v přírodě kombinující MTB, horský běh, kajaky, lanové aktivity a orientaci v terénu. Jedná se o velmi náročné sportovně-dobrodružné podniky, kde si závodníci neustále posouvají své limity a čelí novým výzvám. V letošním roce čeká náš tým ME v Irsku a MS v Brazílii. Možná že i v těchto extrémních zážitcích hledám motivaci a inspiraci pro organizaci našich akcí. Pro někoho je výzvou 10 km v kuse, pro jiného maraton, ale vždy je to výzva!“