Abych byl přesný, do Rakouska jsem nejel primárně za běháním, ale za lyžováním. Byl bych ale hloupý, kdybych skvělé podmínky pro běhání nevyužil. Kopce, kopce a zase kopce. Všude, kam se člověk podívá, vidí kopce. Co kopce, hory!

Není problém za jeden trénink nastoupat 2 000 a více metrů. Pro mnohé to není nic výjimečného, jasně. Pro mě to však bylo jako v ráji. V místě, kde bydlím, jsou téměř samé roviny. Pokud chci něco nastoupat, znamená to asi 30× vyběhnout 200metrový kopec. Není to sice nejhorší, ale zároveň tím nenaběhám žádné objemy. Musím při přípravě dobře plánovat a doslova „vymetat“ místa, kde jsou nějaké kopečky. Což znamená, že po okolí běhám jak šílený a hledám nějaký kvalitní prudký a relativně dlouhý kopec.

V Rakousku jsem vyšel z penzionu, dal se cestou do hor, uběhl šest kilometrů a nastoupal přes 600 výškových metrů. Prostě paráda. Tak jsem za ty čtyři dny, co jsem tam měl příležitost běhat, udělal přes 3 000 metrů. Vzhledem k tomu, že jsem dost časově vytížený, naučil jsem se využívat každou příležitost k běhání. V Rakousku to konkrétně znamenalo, že z lyžovačky jsem pokaždé běhal do penzionu. Sice nějakých šest kilometrů, ale i to se počítá.

Poslední lyžovací den jsem se rozhodl, že půjdu běhat. Večer jsem žhavil počítač, studoval mapy a plánoval trasu. Naplánoval jsem si 40kilometrový trek a převýšení kolem 2 000 metrů. Šlo by daleko více, ale v nohách jsem měl přes 250 kilometrů na lyžích, takže jsem to nechtěl přehánět. Každou chatu, kterou jsem si vytyčil jako bod, se mi podařilo navštívit. Po většinu času jsem potkal asi deset lidí, zato množství zvířat. Opravdu nádhera.

Tempo jsem měl pohodové, hlídal jsem si hlavně tepovku a techniku. Nakonec mi hodinky ukázaly 43 kilometrů a nastoupaných 2 030 metrů za nějakých pět hodin. Chtěl jsem si to užít a to se mi povedlo, téměř. Hned na sedmém kilometru, při seběhu, jsem „hodil držku“. Věděl jsem, že cesta je místy hodně zledovatělá, a proto jsem to z kopce nehnal.

V jednom místě, kdy jsem si myslel, že žádný led není, jsem se ale natáhl. Kromě natrhnutého batohu, krvácejícího kolene, lokte a natlučeného pravého stehna jsem byl v pořádku. Jediné štěstí, že z bruslí jsem zvyklý na pády na kolena, takže jsem to rychle rozhýbal a pokračoval dál. Když jsem ale přišel na penzion, dal dolů kalhoty (v koleni roztrhané), koukalo na mě dvakrát větší koleno, a to doslova. Hned jsem si říkal, že několikatýdenní neschopenka by bylo přesně to, co právě teď potřebuji.

Koleno je naštěstí po dvou týdnech naprosto v pořádku, a tak můžu pokračovat dál.

V přípravě se teď hlavně zaměřuji na polykání kilometrů. Dlouhé pomalé tréninky, které občas prostřídám s tempovým. Doporučuji je každému, kdo tomu moc nevěří a chce běhat hlavně rychle. Nemá to cenu, je potřeba vytvořit a vybudovat obecnou vytrvalost, na které se dá později stavět. Takže valte teďka objemy a objemy, které se podobají rychlé chůzi. Při závodě, na který se připravujete, nebo o něm uvažujete, to velmi oceníte.

Víkendy jsou u mě zaměřeny na větší dávky 30–45 kilometrů. Pokud to srovnám s loňskou přípravou, podařilo se mi ji posunout na vyšší level. Loni jsem kvůli měsíční pauze, kdy jsem si odvařil postranní kolenní vazy a měsíc rehabilitoval, začal trénovat až od poloviny prosince, teď jsem systematicky začal od října.

Přidal jsem na objemech. Týdně to vychází kolem 100–120 kilometrů. V rámci tréninku jsem zařadil BOSU a TRX pod dohledem trenéra. Vřele doporučuji každému, kdo potřebuje posilnit stabilizační systém a spodní část těla (BOSU) nebo full body (TRX).

Koncem ledna se chystám na neoficiální LH24. Zkrácenou, o dost zkrácenou LH24. Kamarádi zde budou závodit a chtějí jít na bednu, tak jsem se rozhodl, že je v tom podpořím a udělám jim na pár koleček vodiče. Tak jsem zvědav. Jako příprava je to dobré. Svým běžeckým entuziasmem se mi podařilo nakazit dva kamarády natolik, že začali tvrdě makat a přihlásili se na B7.

Takže běhejte i vy, běhejte hlavně pro radost a v rámci svých možností. Nezáleží, kolik lidí bude lepších než vy. Důležité je, abyste si to pokaždé parádně užili, jako já. Pokud byste měli nějaké tipy a rady, jak bych měl zlepšit trénink, na co se zaměřit, pište mi prosím níže do komentářů. Běhu zdar!

Autor článku po letošním neúspěšném startu na Lavaredo Ultra Trailu v italských Dolomitech chystá návrat v příštím roce. V seriálu sledujte jeho přípravu a pochopitelně i reportáž z červnového závodu.