Jak se vám běželo?

„Do třicátého kilometru skvěle, to šlo podle plánu. Ale po třicátém, jak zasvítilo slunce, to jsem prostě trpěl. To byl ten tréninkový výpadek. V přípravě jsem měl takové problémy, že jsem dal jenom dva půlmaratony. Ještě před třemi týdny jsem bral antibiotika. Spokojen jsem byl pouze se dvěma týdny přípravy. Takže po tom třicátém kilometru to byla strašná krize. To už jsem ani neběžel závod. Už jsem běžel sám se svou vlastní vůlí.“

Co říkáte na svůj výsledný čas 4:50?

„Jeden maraton jsem už sice dal pod tři hodiny, ale tohoto si vážím nejvíc. Měl jsem sice nejmizernější čas, jaký jsem kdy měl, ale moc to pro mě znamenalo, strašně mi to pomohlo a na tento maraton budu asi vzpomínat nejvíce ze všech. Chtěl bych běžet v září v Ostravě, a to si myslím, že bude minimálně o hodinu lepší.“

Jak hodnotíte atmosféru v Praze?

„Atmosféra byla zkrátka úžasná. Já jsem nikdy takhle velký maraton neběžel, takže pro mě bylo překvapení, jak dlouho trvá, než se člověk dostane na start. V mém případě to bylo skoro deset minut! Na začátku bylo vcelku dost lidí, to nebylo úplně ono, ale zase atmosféra byla úplně jiná než na těch malých maratonech. Moc děkuju vašemu časopisu, že mi umožnil, abych mohl běžet. Byl to opravdu velký zážitek.“

Kdo vám přijel do Prahy fandit?

„Měl jsem svoje podporovatele, takže to mi pomohlo. Dvakrát jsme se potkali a hnali mně kupředu, co se dalo. Studenti mi zase strašně pomohli, protože mi hradili cestu, ubytování, masáž před závodem, potravinové doplňky, špičkový sportovní materiál. Myslím, že na maratonu neměl nikdo takové zázemí jako já. Ani vítěz! To člověka strašně potěší.“

Co nohy? Můžete chodit?

„Jo, v pohodě. Já jsem takový Terminátor. Já už jsem toho tolik přežil… Navíc v ceně byla skvělá masáž od studentů školy Palestra, kteří se na to specializují, takže to bylo skvělé. Výtečné zázemí, servis, všechno perfektní.“

Takže teď se vrhnete na přípravu na Ostravu?

„V pondělí asi trénovat nepůjdu… Ale v květnu bych chtěl běhat míli, trojku a pětku kvůli zrychlení a v sobotu vždy minimálně půlmaraton nebo i třicet kilometrů. Ať už je to podle mých představ.“