Nechci být nevděčný a nic proti čokoládě, ale fakt jsem si myslel, že se obohatím o nějaké znalosti ohledně vyběru bot.

Veru,tie endorfíny sú nevyspytateľné,lebo ja ich už potrebujem každý deň.Naši bežní ľudia sa mi dosť čudujú,prečo chodím aj v takom zlom počasí a vôbec,prečo vlastne chodím behať,ale za tie roky sa mi už ani nedá skončiť…som závislá.Ale myslím,že lepšie ako niekde popíjať,alebo hrať automaty.Je aj mnoho obdivných pohľadov,to je potom motivácia,alebo zúčastniť sa preteku,na ktorom dobre obídem.A vôbec niesom chorá,keď ostatní zmierajú na chrípku.Ktovie ako by tiež vyzerala moja figúra,keď som po dvoch pôrodoch konečne začala žiť a beh má v mojom dennom rozvrhu výsostné miesto-každý deň.Samozrejme nikto netrpí v mojom príp.deficitom starostlivosti,lebo chodím veľmi zavčasu.Občas je hrdý aj manžel,keď vidí,že zabehnem toľko,čo on akurát autom.Sem-tam 20km a pod.Ináč denne 10km.

Myslím, že mám podobný příběh. Nikdy v životě jsem neběhal a nesportoval. V 38 letech mne manželka vytáhla na spinning a mně se zalíbil. Po roce nás oba přihlásila na závod do pětikilometrového kopce. Kupodivu jsem to ve svých trekových botách uběhl. Když jsem si vyléčil tímto během vytvořená svalová zranění, začal jsem běhat zvyšující se porce kilometrů, dokud jsem nezjistil, že se mi v těch starých keckách zbortila klenba na nohou. Sportovní lékař mi zakázal běhání, tak jsem si na Casri v Dejvicích nechal poradit. Odešel jsem s perfektními vložkami do nových běžeckých speciálů pro pronaci a spoustou rad jak běhat. To bylo vloni na jaře. Po měsíci jsem uběhl první závod na 10 km. Byl jsem sice mezi čtyřicátníky na chvostě, ale zkoušel jsem to dál a na podzim jsem už na úplném chvostě nebyl. Mimochodem jsem zhubnul bez diety 8 kg (184cm, 77kg). Nyní se chystám na svůj první maraton. Asi si budu muset koupit nové boty … Jinak s čokoládou problém nemám. Prostě kvalitní hořkou mám rád.

Tečko, více o výběru bot se dozvíš v příštím článku pod názvem Čokoláda a sex . Zdravím Miloše, tohle se Ti fakt povedlo .

Je mi jasné, že tak jak článek vyšel a s názvem který ho uváděl to vypadá, že jsem se poněkud pomátl. Pointa je v tom, že ten článek byl poněkud necitlivě upraven. Název měl být: Chyby začátečníka 2 a volně navazoval na předchozí a to takto:
Do druhé půlky předešlého článku o chybách začátečníka jsem vložil část jednoho dopisu, který byl vlastně žádostí o radu. Do poradny se nehodil, ale poskytl mi výborný podklad právě k této problematice. No uznejte, nač bych si měl sám vymýšlet otázky a pak je zodpovídat, když mi osud poskytne tak vynikající materiál :).
Takže pokračuji tam, kde jsme před čtrnácti dny skončili:
„Potřebuji radu s botami. Trochu kázně – nemám již věk na hazardování se zdravím.
Potřebuji být fit – zachovalá. Zhubnout, teď nespadněte, tak min 12 kg a hlavně nasávat hormony štěstí. Tedy zatím běhám v různých botách (vždy značka), ale podle nálady či barevnosti, dokonce jsem zhřešila i se sálovkami, ovšem po týdnu mě vzalo koleno a bylo po běhu na pár dní.
Nejsem žádná obeza, tedy napohled, mám to, za co jiné platí desítky tisíc, tak v trojnásobku a zadek, který jsem nikdy nevlastnila, se holt žensky vlní. Výsledek je z celoživotních 160/ maximálně 56 neuvěřitelných 71,5. Nyní již dlouhodobě, bez poklesu či přibírání. Necítím se dobře po fyzické stránce a hodlám naposledy zkusit volný pád. Nemohu nejíst, vůli mám, ovšem při absenci sladkostí doslova psychicky padám, stačí jen poslat to k ledu, nacpat pusu k prasknutí čokoládou a jsem zas veselá a vitální a jedu na plný výkon.
Chodila jsem léta do fitka, ale po narození mrněte to nešlo. Takže až znovu po dvou letech jsem si šla tvrdě za svým a začala jezdit spinning a malého jsem svěřila do tamního dětského koutku. Krom abnormální fyzičky jsem žádnou změnu nepozorovala. Třeba zkušená instruktorka, co je postrach cvičenek, jela to co já, přesto jsem se prostě na tepovku, při níž mám spalovat, dostávala jen ojediněle a na malou chvíli, a to paradoxně při napití, což mě vždycky přidusí a pak okamžitě zas pohoda. Nakonec jsem se naučila jet optimálně, tam, kde jiné otočily kolečko o půl, já trojnásobek, bylo to úžasné, než líné prdelinky poodpadaly a obsadily pláže a solária a po pár týdnech ve třech to instruktorky ukončily.
Ale to už je stará historie, já jsem podlehla běhu!!!!!!“
Pak už následovalo to co bylo otištěno.

„Potřebuji radu s botami. Nemám již věk na hazardování se zdravím." Takto pokračoval dopis od pisatelky z minulého dílu. „Potřebuji být fit – zachovalá. Zhubnout, tak min 12 kg a hlavně nasávat hormony štěstí. Dokonce jsem zhřešila i se sálovkami, ovšem po týdnu mě vzalo koleno a bylo po běhu na pár dní.“