Co vás přivedlo do Prahy?

„Do Prahy jsem přesídlil kvůli práci a financím. Jsem ve funkci Fundraisera ústředí v neziskové organizaci Naděje, která poskytuje pomoc lidem v nouzi v pěti oblastech: lidem ve stáří, lidem s handicapem, ohroženým rodinám, ohroženým dětem a mládeži a ve velkém objemu také lidem bez domova.“

Jak se vám v hlavním městě běhá?

„Podařilo se mi nalézt výborné bydlení minutu od práce, tři minuty od metra, takže jsem zatím spokojen. V části Prahy, kde bydlím a pracuji, Stodůlky, mám díky rozsáhlým stezkám a parkům ideální podmínky pro trénink, takže se mohu plně realizovat. Tím, že má rodina zůstala zatím v Ostravě, se nemusím o nic starat a mohu trénovat dle libosti, dvoufázově, minimálně dvacet kilometrů za den.“

Co přesně je náplní vaší práce?

„V naší organizaci se snažím prosazovat, abychom běžecké projekty využívali v daleko větší šíři než dosud. Takže teď momentálně třeba připravuji projekt, jak také pomocí běhu usnadnit návrat do života našim klientům, z nichž mnoho je bezdomovců. Jsem zároveň tváří vzdělávacích a běžeckých projektů. To bude vidět až na našich nových stránkách, které připravujeme, přičemž se hlavně věnuji běžeckým projektům, kde vidím jednu z hlavních cest pro fundraising. Myslím si, že se mi podařilo za tu krátkou dobu, kdy jsem v Naději, přesvědčit kompetentní spolupracovníky, že běh je pro nás vhodnější prostředek resocializace než třeba kopaná, která se realizovala. Stal jsem se takovým oficiálním běžcem naší organizace.“

Navázal jste kontakty i s lidmi z RunCzechu. Jak bude vaše spolupráce vypadat?

„Budeme spolupracovat na běžeckých projektech, hlavně na zapojení mužů a žen bez domova, kteří jsou umístěni v našich nízkoprahových centrech. RunCzechu jsem poskytl rozhovor pro jejich časopis RunCzech, který vychází jako příloha Hospodářských novin, a do konce srpna by mělo proběhnout mé natáčení s Českou televizí, kde bych chtěl věnovat co největší prostor běhu jako jednoho z prostředků pro návrat do smysluplného života. RunCzech mne také požádal o motivační přednášku a vedení tréninku v Running Mallu. Zároveň budu umístěn na webových stránkách RunCzechu jako běžec pro dobrou věc.“

Jaké jsou vaše další běžecké cíle?

„Na podzim poběžím půlmaraton v Ústí nad Labem, budu jako zástupce Naděje plně k dispozici RunCzechu v jejich marketingových aktivitách. O týden později budu jednou z tváří Craft Runfestu, maratonu v Ostravě. Uvažuje se také o tom, že bych ještě před Ústím běžel desítku na Birell Grand Prix v Praze, což by byly tři vytrvalecké akce ve třech týdnech.“

Cítíte se po fyzické stránce dobře?

„Věřím, že mám pořád pozitivní předpoklady k dobrým časům mé věkové kategorie, takže pokud vše v tréninku vyjde a budou se mi vyhýbat zranění, na Pražském půlmaratonu a maratonu, kam primárně směřuji svou přípravu, snad zaběhnu čas dle svých představ a ke své plné spokojenosti. Trochu mne brzdí mé sportovně-gymnastické posilování, ale abych držel v celku, v důsledku mých úrazů a zranění, nemohu pouze běhat. Nicméně na určitý úvazek jsem se v podstatě stal poloprofesionálním charitativním běžcem.“

Jak na vaše nové aktivity reagují ostatní lidé a klienti Naděje?

„Po maratonu v Praze jsem obdržel velké množství dopisů. Mnohdy mi hlava nebrala, jak našli kontakt na mou osobu, většinou to ale bylo přes personální síť LinkedIn, kde jsem měl účet jako headhunter pro IT. Ty dopisy a podněty byly jedním slovem úžasné. Měly jednoho společného jmenovatele a to, že se mi nějak podařilo ty pisatele rozběhat, motivovat, dát jim důvěru v sebe sama, víru v život. Sám osobně jsem byl z toho poněkud rozpačitý, neboť to ani nebylo mým záměrem, chtěl jsem pouze po dvanácti letech zaběhnout maraton. Na straně druhé mne to pochopitelně těší, že také já mohu někomu aspoň trochu pomoci, neboť v posledním roce mi pomáhali jiní, včetně vašeho časopisu. Teď nastal čas, abych potřebným pomáhal i já.“