Stříbro ženského týmu a hlavně zlato juniorek a individuální stříbro juniorky Míši Stránské, to jsou skvělé úspěchy českých vrchařek z nedělního světového šampionátu vrchařů v Bulharsku. Stránská zopakovala stejné umístění z minulého mistrovství. V seniorském týmu žen si nejlépe vedla Petra Nováková (pátá individuálně), ale zabojovaly i Pavla Schorná Matyášová (13.) a Monika Preibischová (14.). Nezadařilo se příliš mužům, junioři skončili devátí, senioři o dvě příčky výše. VÝSLEDKY
Odkaz na článek

Nezadařilo se mužům, junioři i tým seniorský skončili poslední.

Autor clanku si ocividne nevsiml, ze vysledky maji strankovani …

Chci upřesnit počty týmů pro všechny, kteří nenašli výsledky: junioři 15 států, juniorky 11 států, ženy 13 států a muži 21 států.

Opet vynikajici vysledek tentokrat predevsim divci a zenske casti nasich bezkyn. Jsem moc zvedava, jak se nasim uspesnym juniorkam povede v budoucnu prechod do vyssi kategorie a preji nejen Mise, at jim to vsem dal tak skvele beha.

A u kluku – neni kazdy den posviceni, ale i motivace do dalsi prace je dobra vec a kazda zkusenost se pocita.

Prijde mi, ze vynikajici vysledky nasich vrcharek a vrcharu se berou tak najak automaticky, kdyz je jich v posledni dobe tolik. Je to skoda, urcite Misa i cely tym zaslouzi velke uznani.

Bereme výsledky vrchařů automaticky?

Odpověď na tuto otázku není jednoduchá. Bezesporu každé úspěšné vystoupení na mezinárodní akci vzbuzuje radost. Je pravda, že úspěchy vrchařů nemají tak silnou odezvu jako v případech. kdy je úspěšná tvz. dráhová atletika. Důvodů je několik. Jde o disciplínu, kterou aktivně na světě provozuje cca 40 států, což je ve srovnání s celkovým počtem členských zemí IAAF (cca 200) poměrně málo. Přitom na skutečně slušné výkonnostní úrovni běhá vrchy cca 20 států. I v atleticky vyspělých zemích je tato disciplína na okraji zájmu národních federací – výjimkou jsou snad pouze Italové. Prakticky všichni závodníci mezinárodní úrovně jsou buď studenti nebo normálně pracující lidé oproti státem placeným profesionálům soutěžícím v olympijských disciplínách. Soutěže se obvykle odehrávají v odlehlých regionech za malého zájmu diváků. Poměrně malá je i základna běžeckých „hobíků“, kteří se vrchům věnují. To vše je asi příčinou toho, proč tato disciplína stojí stranou zájmu většiny médií. Na druhou stranu jde o nádherný sport v krásném prostředí. Kdo má rád přírodu, tak si opravdu užije. Fyzická náročnost, potřeba disponovat speciální silou a vytrvalostí a velkou psychickou odolností proti únavě je důvodem toho, že se tomuto sportu věnují pracovití a skromní lidé, kteří k pocitu uspokojení nepotřebují objektivy televizních kamer. Proto je mám rád a fandím jim.