Přestože se specializuješ na středně dlouhé tratě na dráze, tak tě můžeme vidět i na delších krosech a silničních bězích. Jak to zvládáš kombinovat?

„Všechny běhy mimo dráhu jsou v rámci přípravy. Je to pro mě zpestření. Závodím po celý rok, nemám žádnou sezonu, nedávám si ani volno po sezóně. Vždy se připravuji na nějaký vrchol, kterých mám během roku několik: halové mistrovství, letní mistrovství, podzimní Velkou kunratickou…“

Na Velké kunratické máš ve svých dvaceti letech obdivuhodných 16 účastí.

„Mám ten závod moc rád, běhám ho od mala. Každý rok se na něj moc těším. Je to jeden z prvních závodů, který jsem kdy běžel.“

Postupem jsi vyzkoušel hned několik sportů, ale nakonec se zase vrátil k běhaní, co tě k tomu vedlo?

„S během jsem začínal. Vůbec mi to nešlo. Nikdy jsem nevyhrál a hrozně jsem se kvůli tomu vztekal. Pak jsem začal hrát na prvním stupni základní školy hokej. Zjistil jsem ale, že v kolektivních sportech to není jen o výkonnosti, ale i o spoustě dalších faktorů. O tom, kdo bude hrát, často rozhodovalo, který rodič zaplatí trenérovi, což mě od hokeje hodně odradilo. Začal jsem pak jezdit na kole, což mi vydrželo po zbytek základky. Bez jakékoliv běžecké přípravy jsem si pak zaběhl mistrovský závod v krosu a skončil pátý, což byl impuls se začít běhu věnovat.“

Trénuje tě tvůj táta, jaké to je mít otce trenéra?

„Jsem moc spokojený, vyhovuje mi jeho způsob tréninku. Zlepšuji se, i když mám v tréninku stále obrovské rezervy. O žádné změně ani nepřemýšlím, i když je to občas náročné, když se chytnem.“

Diskutuješ s ním o tréninku?

„Ne, mám v něm naprostou důvěru. V našem způsobu tréninku vidím jen samá pozitiva. Stále se zlepšuji, takže nemám důvod pochybovat.“

Jaké tréninky máš nejraději?

„Nejradši mám rychlé tréninky, kdy se můžu zmáčknout úplně na maximum. Při těchto trénincích cítím největší posun. Dokážu se v tréninku pořádně vyždímat a prodat, co ve mně je. Naopak dlouhé běhy, kdy běžím sám, rád nemám. To si vezmu i sluchátka.“

Většinu tréninků absolvuješ sám, neláká tě trénink ve skupině?

„Trénovat v partě je určitě super, ale i ve skupině má každý trošku jiný plán a absolvuje tréninky sám, takže mi stačí, když se občas proběhnu ve skupině na soustředění. Táta se mnou pak absolvuje většinu tréninků doma. Chodí se mnou klusat, a když jdu něco rychlejšího, tak se mnou běží část úseku, takže úplně sám netrénuji.“

A co sourozenci, ti se sportu nevěnují?

„Mám dvě sestry a bráchu. Aktivní je jen nejmladší, pětiletá sestřička. Tu to zatím ještě baví. Rodiče nás vedli ke sportu všechny, chodili jsme na výlety, jezdili jsme po závodech… Rodiče nás do toho nikdy nenutili a ostatní to zkrátka nebavilo. Já jediný u toho zůstal, mě to baví a vlastně nevím, co jiného bych ve volném čase dělal. V rodičích mám obrovskou podporu, pomáhají mi, vozí mě na závody, jsou skvělí.“

Tvůj táta stále závodí, už jsi překonal jeho zaběhnuté časy?

„Jeho osobáky na tratích, kterým se věnuji, už jsem pokořil. Táta to ale nese dobře, je rád, že se pořád zlepšuji.“

Jak zvládáš kombinovat trénink se školou? Máš vůbec čas na nějaké koníčky?

„Studuji fotografování, které mě moc baví. Chodím do školy rád. Chtěl bych se tomu věnovat i do budoucnosti. Rád bych šel na FAMU. Běh není až tak časově náročný sport, takže doufám, že to zvládnu skloubit se studiem i nadále.“

Prosadit se v běhání není snadné, čeho bys chtěl ve sportu dosáhnout?

„To je těžké říct. Ještě stále zjišťuji, která disciplína mi bude vyhovovat nejvíce a na co se zaměřím. Sice stále zrychluji, ale je možné, že se za rok dva zaseknu a přejdu na delší tratě. Pokud se mi povede stále se zlepšovat, tak bych se chtěl dostat pod čas 3:40 na 1 500 m. Chtěl bych dosáhnout co nejkvalitnějších výkonů na mezinárodní úrovni. Rád bych se dostal na vrcholovou úroveň, abych se sportem mohl živit, ale moc dobře vím, že takové výkonnosti taky nikdy nemusím dosáhnout.“

Na jaře ses zúčastnil Salomon akademie, kde jste trénovali především na dlouhé horské běhy. Neláká tě to?

„Určitě bych si to chtěl zkusit, ale budu hodně trpělivý a počkám si, až dosáhnu svého maxima na krátkých tratích. Myslím si, že když dosáhnu dobrých časů na patnáctistovce a desítce, tak to pak můžu prodat i na delších tratích. Není kam spěchat.“