Opět zhruba 600 registrovaných ve všech závodech a na Pohádkové cestě a stovky členů doprovodu a návštěvníků hradu zaplnili celý park. Kromě klasických běžeckých závodů se znovu běhalo v brnění a Čtvrtkilák v brnění se stal výzvou pro téměř dvacet rytířů. Čas Romana Šebrleho z Točníku však nikdo nepřekonal a rekord 0:46 min. tedy zůstává zapsán dál.

Skoro dvě stovky dětí se celé dopoledne praly s tratěmi na 100; 300; 600 a 1.200m, kdy jednotlivé pauzy mezi závody občas proložil právě běžící chrastící rytíř. Dětské závody měly jako již vždy báječnou diváckou kulisu a skvělou atmosféru. Po vystoupení skupiny historického šermu Duelanti a tanečních vystoupeních místních dětí ze skupin Zlatušky a Zareenky proběhlo vyhlášení. Potom se již zbylé děti i s rodiči rozběhli na Pohádkovou cestu nebo přímo do hradu. První odpolední trať Pětka s délkou trati 6.040 a se stoupáním zhruba 160m prověřila závodníky nejen svým relativně náročným profilem, ale i technickým seběhem, který následoval ihned po vyběhnutí s hradního parku. Po seběhu čekalo na závodníky již zmíněné „tropické“ pole a po následném dalším sbíhání k občerstvovačce na třetím kilometru si následující necelé dva kilometry odpočali podél potoka. Závěrečný výběh zpět k hradu byl v sobotním parnu opravdu brutální prověrkou zbytku sil. Vítězem závodu se stal Petr Fochler (AK Drnovice) za 22:48,3 a vítězkou Olga Čechmánková za 30:18,8; 2.

Jako již tradičně ve 14.30 se vydali na trať závodníci na Patnáctce, která tentokrát měřila opravdu 15.000m s pozitivním převýšením zhruba 360m. Jestliže závodníci na Pětce přebíhali dva kopce, tak na ty na Patnáctce čekaly kopce čtyři a všechny stály za to. Tentokrát se běhalo v některých úsecích i po asfaltu. Nicméně táhlé kopce asfaltu vzaly jeho přirozenou svižnost a při připočtení všudypřítomného vedra byla Patnáctka tentokrát opravdu velmi náročnou. Když se po půlce trati, z nejvzdálenějšího místa v Kadeříně, vydávali opět zpět, tak při dlouhé seběhu k potoku pod Bouzovem nabídla trasa i nádherné pohledy na hrad Bouzov. Tenhle pohled podobně jako vloni chválil snad každý. Od devátého kilometru byla trať relativně rovná a schovaná mezi stromy podél potoka. Po přeběhnutí brodu pak čekal už jenom pověstný závěrečný výběh k hradu. Vítězem Patnáctky se stal Zdeněk Dokulil v čase 1:03:32,1. Vítězkou byla stejně jako na Točníku Dita Holan za krásných 1:09:32,3. Za zmínku stojí, že Dita Holan byla v absolutním pořadí spolu s muži čtvrtá v cíli. A snad ještě jedna zajímavost pro srovnání s loňskem. Michal Kučera nyní 2., byl vloni třetí a čas si zlepšil zhruba o minutu. Vloni třetí Gabriela Krčmářová, byla letos druhá a ta si čas zlepšila o celé 4 minuty. Gratulujeme! I na Pětce se opakoval loněk, kdy vloni druhá Petra Novotná byla druhá i letos, časy však nelze porovnávat, jelikož trať se zčásti měnila, vloni byla zhruba o 500m delší.

Obou závodů se účastnil i v lněném kiltu oblečený známý propagátor bosého běhu Tomáš Zahálka. Jeho pohled na účast v obou závodech je zde:

„Hrad Bouzov se nachází daleko od železničních tratí, tak jsem přijel na svém skládacím kole. Dobít hrad na kopci nebylo na tom stroji lehké Nejvíc jsem se těšil na čtvrtkilák v brnění. Brnění překvapilo, jak je velké, prostě pro pořádné rytíře. Trochu mi nesedělo na ramenou, helma sedla dobře. Běžecké oblečení je ale obléct mnohem snazší, nepotřebujete totiž pomocníky. Je to švanda, běhat kolečka s 15 kg zátěží, doporučuji zkusit. Příště si svůj minutový čas zkusím zlepšit.“

„Šestikilometrová trať začínala rychlým seběhem lesem, pak po louce.“ pokračuje Zahálka: „Decentně asfaltu a na závěr pořádný krpál k hradu. Až na pár míst se naboso běželo dobře, boty jsem neobul. A kdybych věděl, že od třetího místa v kategorii mě dělily zhruba dvě minuty, přidám. Zatím nej bosá trať v sérii Běžíme na hrad. V lněném kiltu se běželo v tom horku parádně, doporučuji. Po pár minutách zkouším i delší trať. Ale když jsem po pěti kilometrech cupitání terénem najednou poslední. Tak jsem obul bosé boty Leguano a začal zvlněným terénem běžce zase dotahovat a předbíhat. Několikrát se naskytl výjimečný pohled na hrad. Závěr stejným krpálem. Přiznám, že celou trať jsem bosky nedal. Delší trať bych udělal bez prodlužující smyčky a trochu víc zanořil do terénu.“