Kde, resp. v čí hlavě vznikla myšlenka týmu Holky Stránský? Můžete tým blíže představit?

Míša: „Vždycky, když o nás někdo na závodech mluvil, říkal, to jsou ty holky Stránský, protože nepoznal, kdo je Adéla a kdo Míša. Pak přišel bratránek Ondra s nápadem založit si FB profil. Říkal, že jsme dobré a ať se nestydíme své úspěchy sdílet, že to může někoho motivovat. A název Holky Stránský se přímo nabízel. Jsme pyšné, že jsme Stránské. Do “týmu” tak patříme my dvě, trenér, manažer Ondra, sparing Honza a dvorní fotograf Filip.“

Proč jste si vybraly zrovna běhy do vrchu? Jednu z nejnáročnějších běžeckých disciplín…

Míša: „Jedna z nejnáročnějších a taky jedna z nejkrásnějších. Ale možná jsme se k nim dostaly jen tak náhodou. Náš táta (Aleš Stránský, pozn.red.) se běhům do vrchu věnuje již dlouho, a protože jsme s ním často jako malé jezdily na závody, tak jsme vrchům asi nějak přišly na chuť.“

Adélo, vy jste bojovala na nedávném MS v Itálii sama bez Míši. Ani jednu z vás jsme neviděli na vrchařském ME, proč?

Adéla: „Na kvalifikačním závodě jsem doběhla těsně čtvrtá, což mi nezaručovalo místo v týmu. Přednost dostala lyžařka Petra Nováková, která splnila rovněž nominační kritéria díky svému pátému místu z MS v loňském roce. Je to profesionální sportovkyně, takže se předpokládalo, že uspěje lépe než já. Míša si letos dává odpočinkový rok, takže ji skoro na žádných závodech neuvidíme. Loňská sezona ji vzala hodně sil a je potřeba zase načerpat nové.“

Kde vás ještě letos a hlavně napřesrok uvidíme, resp. budeme vídat nejvíc?

Míša: „Určitě na kopcích! V našem měřítku jsou běhy do vrchu stále na prvním místě. Určitě se budeme chtít dobře připravit na kvalifikace a případně pak na ME i MS v běhu do vrchu. Lákají nás i delší – skyrunningové – závody v zahraničí. Také nás můžete potkat na trailových závodech a na jaře obvykle běháme silniční desítky. Závodit by člověk mohl pořád, ale ne vždy je to vhodné, takže si dopředu musíme naplánovat, jaké závody poběžíme. To nás čeká na podzim.“

Když se zasníte – jaký závod byste si chtěly někdy zaběhnout?

Adéla: „Dolomites SkyRace, to snad příští rok proměním ve skutečnost. A pak nějaký horský etapový závod v horách s přítelem. To mě hodně láká.“

Míša: „Díky ségře pomalu začínám objevovat skyrunning. Vždycky jsem milovala hory, a pokud v nich mohu přes rok strávit alespoň pár dní, jsem nadšená. Zatím nemám v hlavě nic konkrétního, ale pokud se zasním, tak běhám v horách.“

Zmiňujete skyrunningové závody, převáží do budoucna, nebo zůstanete věrny běhům do vrchu? Nebo se dá věnovat naplno obojímu?

Míša: „Určitě budeme obojí kombinovat. Vlastně za celý rok vystřídáme všechny typy závodů, od dráhy až po skyrunning. Je super mít to pestré, kdybychom běhaly jen kopce, byly bychom hrozně pomalé.“ (smích)

Viděli jsme vás na bězích na skokanské můstky, jak se liší od běhů do vrchu?

Míša: „Hodně! Je to o síle ve stehnech a trvá to jen 4–6 minut. Nahoře můžete prodávat laktát, takže pět minut ležíte, než jste schopni udělat krok a nepodlomí se vám nohy. To se vám při běhu do vrchu nestane. Ale i tak je to zábava!“ (úsměv)

Celý rozhovor najdete v chystaném čísle tištěného Běhej, které vyjde koncem srpna.