Jak se stane, že se milovnice českých hor usadí v Dolomitech?

„My sem utíkali od prvního rande! Jak byla chvilka, byli jsme v Dolomitech. Do našeho dnešního domova jsme přijeli spolu s mužem poprvé před pěti lety. Místo jsme si zamilovali a majitelům místního kempu jsme nadhodili, že jim to zrovínka moc nejde (úsměv), a že kdyby ho chtěli prodat… Bylo nám jasné, že podobný poklad a úžasné pozemky pod Královnou Dolomit – tak se tu Marmoladě říká – nikdo nikdy neprodá. Ale líná huba, čiré neštěstí! S původními majiteli jsme se skamarádili, přijeli za nimi ještě několikrát a pak nám jednoho dne zavolali a zeptali se na cenu, kterou jsme ochotni zaplatit. Asi jim vyrazila dech, protože do měsíce jsme se stěhovali. Den po stěhování jsme otevřeli a dnes mohu s klidem napsat, že to byla velmi dobrá investice do dokonalého ráje na zemi, ve kterém nejen podnikáme, ale též tu tvoříme domov pro naše tři děti.“

Na každém místě světa sbíráš nějakou pro ten kraj typickou plodinu či surovinu, z níž vyrobíš marmeládovou specialitu. Jak je tomu v Dolomitech?

„Letos jsem opět z World‘s Original Marmalade Awards, mistrovství světa v marmeládách, přivezla zlaté medaile a bylo to právě za kousky z Dolomit: krvavé pomeranče s Campari a hruška s vanilkou a citronem. Zrovna v tyto dny připravujeme výroční marmeládu s plátkovým zlatem, chystáme se překonat Guinnessův světový rekord a… No, a kdy mám vlastně běhat?!?“ (smích)

Máš statistiku, kolik zemí jsi ve svém „marmeládovém“ životě projela?

„Něco okolo sedmdesáti. Statistiku vede muž, ale v ní samotné vedu já, mám pár zemí z dřív a navíc expedici na Bajkal a do Ameriky. Letos jsme měli být v šesti afrických zemích, smlouva podepsaná, ale… těhotenství nás nějak zaskočilo. Příští rok pokračujeme Japonskem a Mongolskem. Jak práce dovolí, mizíme.“

Vždy jsi ráda běhala, ať už doma na jihu Čech, tak na cestách po světě. Jak vypadá tvé běhání nyní?

„Dost jsem to omezila, naše dny mají 50 hodin… Máme za sebou dvě roční expedice během pouhých čtyř let, dva porody, za chvilku čekáme třetí, úspěchy v různých soutěžích a anketách, další světové zlato a vyšly mi tři knížky. Trénuju tedy málo, nechci se na závody unavovat. (smích) Ale přiznávám, že běhám i těhotná, včetně závodů. Letos jsem se dala na lezení po ledopádech – za barákem máme jedny z nejlepších tras v Evropě – a běh trochu pokulhával.“

V českém běhu ses „objevila“ díky své kuriozní marmeládové občerstvovačce na ultratrailu Silva Nortica Run. Je ti líto, že tento závod již v běžeckém kalendáři není?

„Ty bláho, to bylo naprosto dokonalé na té samotě v Pohoří na Šumavě občerstvovat běžce marmeládou! Na některé ročníky jsem se musela z konce světa vrátit jen pro ten jeden konkrétní den (smích) Milovala jsem to a Pavlína s Vojtou (pořadatelé Silvy Norticy, pozn. red) se stali našimi přáteli. Když se mi Pavlína se smutnou zprávou o rušení závodu ozvala, strašně mě to mrzelo a mrzí dodnes. Víš, jela bych tam opět a s nadšením!“

Dříve jsi moc závodění nevyhledávala, co tě k němu přivedlo?

„Běhám sice asi deset let, před tím to bylo spíše kolo, plachtění a skály. Až můj muž mě přihlásil na první závody před pěti lety kdesi v Anglii. A vlastně mě na ně přihlašuje jen on a já mnohdy ani netuším, že o víkendu běžím. (úsměv) Běhání jsem si zamilovala, i v knížkách o něm dost píšu. Je pro mne jak výkonnostním sportem, tak relaxem a životní potřebou.“

Závody tě chytly natolik, že ses stala dokonce spolupořadatelkou jednoho z nich, výběhu na Marmoládu. Představíš jej a prozradíš, jak ses k jeho pořádání dostala?

„Letos to bude již pátý ročník závodu Marmolada Super Vertical pojmenovaného podle nejvyšší hory Dolomit, na jejíž vrchol se běží. Chystala jsem se s mužem a týmem našich zaměstnanců podobný závod produkovat, v místě běhu žijeme a pracujeme, a protože jsem poslední tři běhy organizované stejným pořadatelem běžela, z toho jednou byla druhá a jednou první, spojili jsme příjemné s užitečným.“

Co chcete dělat jinak než se dělalo dosud?

„Měli jsme určitou představu přidání na obtížnosti, o kvalitě zázemí, zvýšení prize money – cca 250 euro za první místo, v hlavních kategoriích dvě velké ceny v hodnotě 500 euro pro vítěze – a následně i přivedení velkých sponzorů. Představili jsme ji a letos jsme u toho poprvé jako spoluorganizátor a sponzor zároveň. Jedná se o velmi náročný běh 7,5 kilometru dlouhý s 1800 metry převýšení! Běží se po sjezdovce z Malga Ciapela, poslední čtvrtina je po ledovci, běžci mají povinnou výbavu (běžecké mačky například, ty všem půjčíme). K tomu kvalitní občerstvovací stanice, dohled dronem, zdravotní a bezpečnostní zázemí poskytují alpští záchranáři, my v kempu zase nabízíme komplet zázemí, sprchy, toalety, sušičky, bar a pasta party atd. Cíl závodu je nad třemi tisíci metrů! Zpět se jede lanovkou a rodiny běžců tuto tam i zpět za velmi sníženou cenu.“

To určitě nebude procházka růžovým sadem. Existuje nějaká lehčí varianta?

„Pro slabší povahy pořádáme stejný den odpoledne menší závod okolo jezera Fedaia a druhý den panoramatický horský trail. To jsou doplňkové běhy.“