Než si poslední rekord přiblížíme, zmiňme některé z jeho předchozích špičkových výkonů a výsledků. Světoznámý UTMB vyhrál hned třikrát, americkou horskou stomílovku Hardrock čtyřikrát a je zde držitelem traťového rekordu, skyrunningový svátek Zegama-Aizkorri mu vynesl prvenství hned osmkrát a maraton kolem Mont Blancu vyhrál pětkrát. Mistrovství světa ve skialpinismu v kategorii Vertical Race vyhrál třikrát a na evropské půdě triumfoval čtyřikrát.

Kromě těchto „masivních“ akcí se pouští i do překonávání osobních limitů. Vytvořil si vlastní projekt s označením „Summits of my life“. Cílem je stanovit nové rekordy ve výstupu a sestupu na vybrané ikonické vrcholy. Vše začalo roku 2012 přechodem osmi vrcholů Mont Blancu. Rok nato dosáhl dalších dvou výtečných časů. Nejprve pokořil „pouze“ střechu Evropy v čase 4:57, poté doslova vyběhl a seběhl Matterhorn o 22 minut rychleji než v roce 1995 Bruno Brunodi. Téhož roku si brousil zuby i na Elbrus, ten ale kvůli nepříznivému počasí zatím odolal. V roce 2014 vylezl na dva „Američany“, nejprve na severoamerický Denali (dříve Mt. McKinley), pak na jihoamerickou Aconcaguu (zde je potřeba uvést, že rekord byl krátce poté překonán Karlem Egloffem). Svůj sen si splnil, když v roce 2017 zdolal Everest. Hned dvakrát v jednom týdnu, bez kyslíku, fixních lan, to vše na jeden zátah. Jen pro představu toho, co dokázal – zatímco běžný výstup trvá tři a více dní, Kilian na něj potřeboval jen 26 hodin…

Přenesme se však do současnosti, konkrétně počátku července. V Anglii čekal celých 36 let na překonání rekord Billyho Blanda na Bob Graham Round (dále BGR). O co jde? Jednoduše řečeno jedná se o zdolání 42 vrcholů v národním parku Lake District v Anglii, samozřejmě v co nejrychlejším čase. Trasa měří přibližně 106 km s převýšením 8 200 metrů. Právě Bob Graham v roce 1932 s touto fell runningovou akcí začal a stanovil rekord s hodnotou 23 hodin a 39 minut.

Fell running je dost specifickou běžeckou disciplínou, která se od klasického mountain runningu liší technickou náročností a extrémním převýšením. Navíc se běhává obvykle v místech, kde lišky dávají dobrou noc. Hory v parku Lake District jsou právě takové. Okruh BGR je až na pár míst, kde se přechází silnice, liduprázdný, divoký a drsný. Žádné Václaváky, žádné chaty. Čistá divočina!

Rekord Boba Grahama samozřejmě našel přemožitele. Vznikl i klub těch, kteří BGR zdolali pod 24 hodin. Postupem času se nejlepší výkon snesl až k hodnotě 13:53. Tento rekord od Billyho Blanda z roku 1982 odolával dlouhých 36 let, až do doby, než se obul Killian Jornet. V neděli 8. července v šest ráno vyběhl s jediným cílem – překonat letitý rekord!

Během jeho pokusu mu dělalo doprovod množství běžců, kteří se různě střídali. Na několika místech jej také čekal support, tam se vždy občerstvil, doplnil energii a pádil dál. O 12 hodin a 52 minut později doběhl do Keswicku, kde na něj čekalo množství lidí, včetně členů klubu Boba Grahama. Svým výkonem o více než hodinu vylepšil dosavadní zápis a zároveň se stal novým a patrně nejslavnějším členem klubu. Ve finále uběhl 106 km s převýšením 8200 m v tempu něco málo přes 7 minut na kilometr!

Čím dalším nás tento drobný člověk z hor překvapí příště?