Vnorovská desítka začala psát své dějiny před 35 lety v roce 1983 ve vinařském kraji Hodonínska. Původně se jmenovala „Běh rodnou obcí Marie Kudeříkové“. Závod nikdy nepatřil mezi jednoduché, drsný profil a horké počasí udělaly se závodníky své. Téměř každý, kdo v československém běhu něco znamenal, alespoň jednou Vnorovskými ulicemi probíhal. Kromě zmíněných to byli Ondřej Němec, Pavel Baběrád, Róbert Štefko, Petra Kamínková a mnoho dalších.

Závod se od svého začátku běhal na desetikilometrové trati a zpočátku i na 25 kilometrů. Na tuto vzdálenost se zde uskutečnilo v roce 1990 i Mistrovství ČR. Poté nastala v historii běhu šestiletá pauza. V roce 1996 se obnovený závod konal již pod současným názvem Vnorovská desítka. Poslední přestávku si vnorovští v pořádání populárního závodu udělali v roce 2006. Od roku 2007 závod pořádá občanské sdružení Běžecký klub Vnorovy v čele s Josefem Korvasem. Josef Korvas je celoživotním sportovcem, který si i ve svých 54 letech vystřihne desítku kolem 40 minut. V 51 letech si poprvé zaběhl maraton za 3:11:59 a lituje, že to nebylo „pod tři“. Natrénováno na to prý bylo. Běhal za Sigmu Hodonín, dnes známou jako AK Hodonín. Dodnes ho mrzí, že si od roku 1990 udělal patnáctiletou běžeckou přestávku. „Mé osobáky by se daly určitě ještě posunout, desítka za 32:50 šla určitě ještě vylepšit.“ Deset let se věnoval tréninku dětí a mládeže a ještě v současné době trénuje děti od 5 do 7 let v přípravce „Sportík“ ve Vnorovech.

Jako pořadatele i jako trenéra ho velmi mrzí, že „jeho“ závod za posledních 12 let nevyhrál český závodník. Předtím tady Petra Kamínková zvítězila 7×, Dana Janečková 3×, nejrychlejší český maratonec Karel David 3×, Robo Štefko a Jan Križák 2×,“ sype čísla z rukávu Josef. „Problém ovšem není v tom, že by si už česká špička na závod nenašla cestu, objevuje se zde Jirka Homoláč, Lukáš Olejníček, bratři Kučerové. Konkurence je bohužel někde jinde. Z žen má Vnorovy v oblibě Petra Kamínková a Monika Preibischová. „Nesmím také zapomenout na Filipa Sasínka. Do Vnorov jezdil už jako žák. Znám ho od mala, moje dcera s ním trénovala u stejného trenéra.“

Nevymlouvá se však na finance, jako to dělají jiní pořadatelé. Sponzory má díky osobním a pracovním vazbám, pomáhá i obec. „Jistě, bylo by lepší najít někoho, kdo nám dá 200 000 Kč, ale to není a nebude náš případ. Rozpočet závodu každoročně vylepšujeme sběrem železa. Lidi jsou rádi, že se zbaví nepotřebných věcí a nám se za jedno odpoledne podaří navýšit naše konto o solidní částku.“

Nejtěžší je na organizování závodu koordinace, jak říká: „aby všechno klaplo“. Pořadatelský závod podle něj vyhrává ten, kdo dá dohromady dobrou partu schopných lidí, kteří jsou ochotni za dobrý pocit přiložit ruku k dílu. V dnešní době, kdy je plno nejrůznějších závodů, je také velmi důležitá pořádná propagace. A s tím souvisí i koření závodů – diváci. „Vždy jsme se mohli ve Vnorovech pyšnit velkým počtem diváků,“ říká Josef. „S tím souvisí také vtažení sponzorů do děje. Stalo se u nás tradicí, že sponzoři staví firemní štafety.“

Samozřejmě se ne vše také povede. Josef Korvas vzpomíná na úsměvnou historku z vyhlašování výsledků před asi čtyřmi lety, kdy již toho měli pořadatelé opravdu plné kecky: „Jsme vinařský kraj a tak všichni vyhlašovaní dostávají krom finanční odměny i láhev vína. Tenkrát jsme ho ale zapomněli všem oceňovaným předat. Přiznám se, že jsme je sponzorům – místním vinařům – nevraceli…“

Před pár lety pořadatelé pro oživení programu přidali i doplňkové recesistické závody. Jedním z nich je Běh s pivní bečkou a tím druhým Běh se ženou na trakaři, kdy ani trakař, ani žena nemusí být vlastní. „Je to oboje běh na šedesát metrů, ale nutno dodat, že po dlažebních kostkách. Pro diváky je to zajímavé oživení.“

Vnorovská desítka není jediným závodem, který ve Vnorovech pořádají. Loni i letos se uskuteční jeden z Běhů Olympijského dne. Se spolkem Vnorovy v pohybu v rámci projektu Rozběháme Česko na Nový rok obíhají jeden okruh Vnorovské desítky.

Pokud jde o plány do budoucna, Josef Korvas doufá, že počet závodníků poroste. „Budeme rádi, když i za deset let si běžci řeknou, že rádi přijedou znovu.“ A soukromé přání ohledně závodu má na první pohled skromné, byť asi nesplnitelné: „ Rád bych si ho i zaběhl, ale to se mi jako pořadateli podařilo pouze jednou.“