Ráno je zatím příjemně, ani teplo ani zima. Takové optimální podmínky ale nejspíš nebudou trvat dlouho. Po startu vybíháme sjezdovku a dále pokračujeme směrem k Boudě na Pláni. Téměř celou cestu se pomalu ale jistě zvedáme, takovým tím táhlým nenápadným stoupáním… Začínám bytelně pociťovat nedostatek letošních tréninků tohoto typu. Chuť si ale spravuji při seběhu ze sjezdovky Stoh. Konečně se to po pár letech nebojím pustit, ale zdaleka nejsem nejrychlejší!

Další pasáž vede kolem Kozích hřbetů a místy terénem velmi připomína Tatry. Jsou odtud nádherné výhledy na okolí. Toho si při závodě sice nejde všimnout, leda při procházce, jako jsem to udělal den předem, ale i tak je tam velmi pěkně. Solidně běhatelná pasáž končí občerstvovačkou, kde je třeba doplnit energii na následné táhlé stoupání skoro až ke Špindlerovce. Když začínaji padat první kapky, beru to jako příjemné ochlazení, jelikož je docela teplo a vypadá to, že úmorné vedro skutečne bude. Deštík trvá necelých deset minut a je po všem. Ale i tak byl velmi příjemný.

Následující seběh na další občerstovačku je pestrý. Nejprve po dřevěných lávkách, pak kličkovanou mezi kameny a kořeny, k tomu pár štěrkových cestiček, až se dostávám ke skialpové trase č. 2. Tu pořadatelé označili jako „náročný terén“. Běží se lesem téměř rovně dolů, mezi velkými kameny a popadanými větvemi. Běžím zde a povídám si s budoucí vítězkou (byť zde je ještě třetí!), a cesta mi tak náročná nepřipadá.

Další občerstvovačka je klíčová. Přede mnou jsou dva kilometry sjezdovky na Medvědín s převýšením 500 metrů. Slunce pekeně pálí a nohy jakbysmet. Každopádně vím, že do cíle je to už relativně kousek a pokračuji. Po keříkové pauze (poslední dobou nějak časté) šplhám v příjemném stínu lesa na předposlední kopeček. Kousek od Špindlu je studánka, která je se svou ledovou vodou jako balzám. Před startem bylo řečeno, že jich je zde dost a jsou pitné. Musím souhlasit.

V poledním stoupání mě motivuje vidina cíle, který je už na „dosah nohy“. Jak to u mě bývá, zrovna se začínám příjemně rozbíhat a jsem už v cíli. Nevadí, i tak to bylo dobré.

V cíli je možnost občerstvit se melouny, salátem či proteinovými nápoji. Škoda jen, že taková pestrost jídla nebyla na občerstvovačkách během závodu, na což poukazuje nejeden závodník. Ve srovnání s roky minulými byla letos asi nejslabší. Značení bylo ale opět výborné a atmosféra při doběhu taktéž.