Sever Čech neznalí spojují s uhelnými doly a zničenou přírodou, s tím jako bývalý starosta Loun určitě souhlasit nebudeš, že?

„Rozhodně ne. Krajina Českého středohoří je překrásná a hlavně v květnu stojí za to se přijet podívat. Bývalý starosta Emil Volkmann pro Louny vymyslel rčení, které se vžilo – Louny jsou perlou na řece Ohři. A Louny jsou opravdu krásným městem, které má svým návštěvníků mnoho co nabídnout, ať již od architektury, historie, sportu či kultury. Přijeďte se podívat, ať pochopíte, že i sever Čech může být krásný!“

Běh z Počerad do Loun znají skalní fandové závodních běhů dlouho, mírně zvlněná 15km trasa skrz České středohoří bývá krásným závodem jara. Co přinese letošní ročník, který se běží 4.5.?

„V letošním roce slavíme docela významné jubileum. Bude to 30. ročník tohoto silničního běhu a upřímně, kdyby nám v roce 1990 někdo řekl, že zahajujeme takovou tradici, nevím, zda bychom se do toho pustili… S třicátým ročníkem bychom chtěli všem závodníkům nabídnout především tu opravdovou domácí atmosféru, kterou vytváří závody připravované běžci pro běžce. Na nichž se sejde spousta kamarádů, kteří se potkávali a potkávají na atletických závodech po republice a vždy si mají co říci, navzájem se povzbudí i pochválí.“

Co se dá zmínit konkrétně?

„Důležitou informací pro všechny je to, že celá trať je uzavřena pro veškerou dopravu a je oficiálně změřená a má certifikát Českého atletického svazu. Letos bychom strašně rádi k nám do Loun pozvali i bývalé vítěze nebo i mnohaleté účastníky, kteří už třeba ani neběhají, ale vždy na náš běh vzpomínají s láskou. Již tradičně bude součástí hlavního běhu z Počerad do Loun i štafetový běh na 5× 3 km, kdy se ti, kteří si netroufnou na celou trať, mohou poměřit a zazávodit si s ostatními. Na lounském výstavišti, kde je cíl závodu, bude také tradičně připraven Dětský den pro děti i nesoutěžní lidový běh na 2 km. Na něm mohou startovat všichni bez rozdílu věku, pohlaví, zdravotních či duševních hendikepů. Letos podruhé pojedou tento závod i děti na tzv. ručních kolech – handbicích a věř, že jejich chuť a úsilí stojí za to vidět.“

Bude i letošní ročník spojen se závodem hendikepovaných?

„Samozřejmě, memoriál je neodmyslitelně spjat se závody hendikepovaných sportovců, tak jako je náš klub. Byli jsme jedni z prvních v České republice po roce 1990, kteří pozvali ke sportu i hendikepované sportovce. Díky naší iniciativě se především rozvíjel sport vozíčkářů, ať to bylo v 90. letech díky závodům na tzv. formulích, nebo následně po roce 2002 závody tzv. ručních kol – handbiků. Úspěchy hendikepovaných cyklistů paraplegiků především na paralympiádě v Aténách a cinkot medailí byly velkou zásluhou našeho klubu. Tohle ale není z mé hlavy, to je názor mnoha kluků a holek, kteří neměli to štěstí jako my zdraví, a pokud chtěli dělat sport, museli usednout do těchto upravených závodních strojů.“

Start závodu je v nadmořské výšce 219 mnm, cíl 178 mnm, svádí to k domněnce, že se jedná o klesání. Pamatuji si ovšem na ten „kopeček“ v polovině, ten bývá hodně nepříjemný. Jakou závodní taktiku bys doporučil neznalým?

„Jistě, mnoho závodníků si po přečtení těchto informací představí závod, který se běží pořád z kopce. Rozhodně tomu tak není a stoupání mezi 4. až 6. kilometrem je velice zrádné. Rozhodně to nechce přepálit začátek a nenechat se strhnou k závodění s některými pomalejšími handbiky. Další zrádností našeho závodu je i vítr. Když fouká severozápadní nebo západní, tak je to opravdu závod s velkým Z. To se nám někdy až protáčí panenky.“

Závoďáci se tradičně budou pídit po informacích o odměnách pro nejlepší…

„Náš závod je velmi rychlý. Traťové rekordy jednotlivých kategorií jsou někdy až neuvěřitelné a z pohledu dnešních běžců nedosažitelné. Vždyť u nás Ivo Řezáč v roce 1991 jako čerstvý padesátník dosáhl času 49:09 minuty, Miloš Smrčka běžel v roce 2015 v kategorii šedesátiletých 52:48. I v kategorii nad 80 let se tu běhá neskutečně rychle a Víťa Jantsch z Jablonce běžel za 1:21:19. Traťový rekord u mužů je 42:30 a drží ho Biwot Kipkorir z Keni, u žen 50:07, ten drží Petra Kamínková. Proto i ceny jsou vypisovány s motivací běžet co nejrychleji. Je stanovená pevná částka za vítězství a další pořadí, ale stanovené časové limity motivují závodníky opravdu závodit. V případě překonání časového limitu je pak každému běžci či hendikepovanému sportovci dále připočítávaná prémie. Ta může být 200 Kč, ale taky 5 000 Kč a to už asi opravdu stojí za to běžet rychle. Pravidelně se na našem závodu vyplácí na odměnách 100 000 až 140 000 Kč. Myslím si, že to je na takovýto závod velice slušné finanční ohodnocení.“

Další informace najdete na www.askelna.cz.