Salomon 4 Trails se konal po pětileté pauze. Unikátní na něm je to, že příští rok bude zcela jiný a začne se tam, kde letos skončil: v rakouském Imstu. Záměrem organizátorů je během několika let doběhnout až k italskému jezeru Lago di Garda. Bezmála 600 běžců teď udělalo prvních 95 kilometrů a jsem si jistý, že velká část z nich bude za rok pokračovat.

Proč? Důvodů by se našlo hned několik:

Fantastické traily. První etapa ze Seefeldu do Leutasch (24,1 km, +1 569 metrů) přinesla výstup po měkké zdravě zelené trávě sjezdovy, rozhledy z více než 2 000 metrů a seběh po měkkých lesních single trailech. Místy lehce exponované, místy korytem řeky … Paráda č. 1. Druhá etapa Leutasch-Wildermeining (22,9 km, +1 279 m) nabídla brutální výstup sedla po skále lemované horskými kvítky, technicky náročný kamenitý seběh a zase horské cestičky. Paráda č. 2. Třetí etapa Wildermeining-Nasserheit (23,7 km, +1 279 m) musela být kvůli počasí (silný déšť, vítr) zkrácena, leč vedla pěkným kuloárem s úseky na sněhu a samozřejmě pěkné seběhy. Tady už byly hory fakt cítit. Paráda č. 3. Poslední etapa Nasserheit-Imst (23,7 km, 1 333 m) byla odpočinková na oko – dlouhé stoupání lesním singlem či lesní cestou (8 km) a pak podmáčené loučky. Paráda č. 4. Zkrátka, každý den něco jiného i z pohledu počasí: slunce, zataženo a počínají dešť, déšť a mlha, déšť a slunce.

Parádní organizace. Udělat etapák není hračka, ale zkušený tým to dal skvěle. Kromě tras bezchybné značení, dostatečně zásobené občerstvovačky, ochotná a obětavá obsluha, fandění na těch nejtěžších místech. Dopředu vše bylo jasné, GPSky seděly, žádné informace nechyběly. Shuttle na start i na ubytování, všechno včas a bez stresu. Každý večer pasta party (a opět s cestou tam i zpět). A velká pomoc dopředu už při plánování ubytování.

Bezpečnost především. Nevybavuju si, že by se na nějakém závodě, který jsem absolvoval, tolik bezpečnost hlídala. Každé ráno při vstupu do koridoru kontrola vybavení – bunda proti dešti, jídlo, nabitý telefon, prostředky první pomoci. A číslem podepsané gely, tyčinky. Od prvního dne do posledního, žádná buzerace – jednoduše důraz na to, co je důležité.

Zajímavý koncept. Už tím, že závod nebude za rok stejný, získává unikátní boj. Tam, kde se jeden den skončilo, byl druhý den start. Čtyři etapy se daly pohodlně zvládnout na dvě ubytování – dvě noci na jednom místě (v regionu Seefeld), další dvě jinde (region Imst). Reklama na aktivní dovolenou v Alpách jako vyšitá.

A jak to vidím osobně? 4 Trails jsem bral jako přípravu na Transalpine Run, který nás čeká na začátku září; jako test, co budou s tělem dělat čtyři dny v horách, etapy nahoru a dolů; jak to dá kotník. Výsledek? Skvělá příprava ve výškách, kterou v Česku nedám (tři etapy odběhány v nadmořské výšce nad 1 600 metrů). Tělo reagovalo skvěle: přední strana stehen samozřejmě bolela ze seběhů (moje těžká slabina), ale čtvrtý den jsem se cítil skvěle a první den po závodě jsem měl nohy skoro jako na začátku. Kotník v ortéze (10 dnů před závodem jsem si ho zvrtnul na začátku přeběhu Krkonoš a oddupal s ním přes 40 kilometrů) držel skvěle. Navíc s vyšším pocitem stability jsem si mohl běh víc užívat, než se bát toho, že mi to zase ujede…

Celkově vzato: moje nejlepší běžecké 4 dny v životě. Díky za to, že můžu.