Co je a co není doping?

Na první pohled zcela jasná otázka. Podíváme-li se na ni však detailn?ji, zjistíme spoustu otazník?.

Užívání nedovolených látek je samoz?ejm? neetické. Na celou problematiku neetického chování ve sportu se lze dívat mnoha pohledy. Zatímco kofein a pseudoefedrin byly p?ed nedávnem látkami zakázanými, dnes se již užívat sm?jí – etický problém však z?stává. Podobn? steroidní prohormony androstendion, DHEA a další jsou sice zakázané Mezinárodním olympijským výborem a n?kterými dalšími sportovními asociacemi, jiné sportovní organizace však užívání t?chto (v USA) voln? prodejných látek nezakazují. Op?t platí, co je v jedné sout?ži neetické a zakázané (nap?. olympijský hokejový turnaj), je v jiné sout?ži téhož sportu považované za bezproblémové (nap?. severoamerická NHL).

Stejný problém p?edstavuje „um?lé“ zvyšování hladin hemoglobinu. Erytropoetin a další p?íbuzné hormony zvyšující tvorbu ?ervených krvinek jsou samoz?ejm? zakázané. Ale ke stejnému ú?inku dochází i p?i dlouhodobém tréninku ve vysokohorském prost?edí nebo p?i používání speciálních stan? navozujících hypoxémii, která ve svém d?sledku vede ke zvýšení po?tu ?ervených krvinek. Tyto „?isté“ zp?soby zvyšování hladin hemoglobinu si však nem?že dovolit každý sportovec. Zatímco hypoxický stan stojí zhruba 7000 amerických dolar? a dlouhodobá soust?ed?ní ve vysokohorském prost?edí ješt? mnohem více, je užívání erytropoetinu prakticky „za babku“ – v pr?m?ru 120 dolar? za m?síc pro 100kg atleta užívajícího zhruba 8600 jednotek erytropoetinu za m?síc. Podíváme-li se do reklamních materiál? spole?nosti Hypoxico prodávající hypoxické stany, nalezneme zde fotku amerického atleta Tima Semana, který zde tvrdí, že hypoxický stan mu p?ináší legální možnost zvýšit si hladiny hemoglobinu, což je prý pot?eba, aby byl schopen sout?žit na sv?tové úrovni.

Ukazuje se, že „bohatí“ sportovci (respektive sportovci ze zemí bohat? podporujících vrcholový sport) mají podstatn? v?tší šanci dosáhnout sportovního úsp?chu. Tento fakt lze dokumentovat na p?íkladu australského olympijského týmu na Olympijských hrách v Aténách. Australané v?novali na p?ípravu svých olympionik? ve ?ty?letém cyklu p?edcházejícímu olympiád? v Aténách neuv??itelných 547 milión? amerických dolar?, které však p?inesly 17 zlatých olympijských medailí. Austrálie skon?ila ?tvrtá v po?adí národ?, a?koli po?tem obyvatelstva se ?adila až na 52. místo. Úsp?ch australských sportovc? nebyl zp?soben výjime?nou genetickou výbavou ani skv?lým systémem výchovy sportovních talent?, ale pen?zi v?novanými na p?ípravu – to je alespo? názor odborník?. I nad australskými sportovci se p?itom vznáší stín podez?ení z dopingu, sta?í p?ipomenout (našt?stí nepotvrzené) podez?ení z dopingu u fenomenálního plavce Iana Thorpa, nebo mnohem závažn?jší aféru, která vypukla p?l roku p?ed zahájením Olympijských her v Sydney po krádeži mnoha tisíc dávek r?stového hormonu z velkoskladu jedné farmaceutické firmy v tomto m?st?.

Sportovci z rozvojových zemí však nejsou schopni platit hi-tech povolené (ale i zakázané) zp?soby zvyšování výkonnosti. Proto také byla nap?íklad na olympiád? v Aténách v roce 2004 zjišt?na p?ítomnost „nemoderního“ anabolického stanozololu ve zvýšené mí?e práv? u sportovc? z rozvojového sv?ta. Podobn? všechny pozitivní p?ípady anabolika THG byly zachyceny ve Spojených státech a Velké Británii.

Další problém p?edstavuje fakt, že existují genetické d?vody pro nap?íklad vyšší hladiny hemoglobinu. N?kte?í sportovci musí užívat léky, které pot?ebují kv?li svým chronickým nemocem. Typicky jsou to antiastmatika, i když jejich užívání mezi sportovci za poslední dobu prudce stouplo ur?it? nikoli jen pro zvyšující se výskyt alergických onemocn?ní v populaci. Známý je také p?ípad amerického jachta?e Kevina Halla, kterému musela být odoperována varlata pro rakovinu, a který musel užívat injek?n? testosteron, aby nahradil chyb?jící vlastní produkci. Hall spolu se svými léka?i m?l velké problémy p?esv?d?it sportovní autority, aby ho pustily závodit na Olympijských hrách.

Jiný etický problém dozajista p?edstavuje vrcholový sport d?tí, typický je p?íklad profesionálních gymnastek, které jsou zcela vyko?en?ny ze spole?nosti svých vrstevník?, velmi ?asto trpí poruchami p?íjmu potravy, apod. Sport v takovémto podání je možné také ozna?it za neetický.

A jak se postavit t?eba k otázce používání kyslíku horolezci, nebo pro? mohou užívat housloví virtuosové beta-blokátory (léky snižující srde?ní frekvenci), ale pro st?elce jsou tyto léky dopingem? Pro tyto dva p?íklady lze ješt? nalézt zd?vodn?ní, ale co t?eba ?íci k provád?ní chirurgických zákrok?, p?i kterém se p?ešívá ulnární kolaterální vaz na lokti nadhazova?? v basebalu v americké MBL a po tomto léka?ském zákroku je dosahováno lepších sportovních výkon?. Nebo co si myslet o tréninkových metodách trojnásobného paralympijského vít?ze v atletice z Atén 2006 Wojteka Czyze, který v tréninku využíval komer?n? nedostupný elektrický stimulátor sval? vyvinutý v rámci kosmického výzkumu? Je z?ejmé, že toto také není z hlediska sportu p?íliš etické. Koneckonc?, v posledních týdnech jsme byli sv?dky pozdvižení, které vyvolala vlna sv?tových rekord? v plavání, podle Mezinárodní plavecké federace pravd?podobn? (doufejme, že za tím není používání zakázaných látek) v d?sledku používání plavek ze speciálních materiál?.

Z uvedeného vyplývá, že sporných otázek je velmi mnoho a odpov?di na n? nejsou vždy jednozna?né. Každopádn? však platí, že zvyšování výkonnosti neetickým zp?sobem nemá ve sportu co d?lat.

Problematikou­ dopingu se zabývá portál www.sportvital.cz – Doping ve sportu.

Libor Vítek, www.sportvital.cz

Docent léka?ské chemie a biochemie na 1. Léka?ské fakult? Univerzity Karlovy v Praze. Odborník v oblasti výzkumu oxida?ního stresu, nemocí jater a zdravé výživy. Pracuje na IV. Interní klinice a na Ústavu klinické biochemie a laboratorní diagnostiky Všeobecné fakultní nemocnice a 1. Léka?ské fakulty Univerzity Karlovy v Praze.