Jak byste zhodnotil premiérový ročník Hory Bory?

“S odstupem času si troufáme říct, že první ročník se povedl. Museli jsme se spolehnout na velké množství lidí, kteří slíbili při organizaci pomoc. Ať už to byli dobrovolníci z obcí, kde byly umístěny předávky, nebo další, kteří značili trať a pak značení také odstraňovali. Ačkoliv téměř nikdo z nich neměl s podobnou akcí zkušenost, všichni dělali pro hladký průběh závodu maximum a za to jim patří obrovské díky. Měli jsme také štěstí, že se parádně vyvedlo počasí. Nejdůležitější je ale to, že nedošlo k žádnému vážnějšímu zranění, a byť nemalá část účastníků v cíli pokulhávala, měli u toho úsměv na tváři.”

Kolik se jej zúčastnilo štafet a jaké jste měl ohlasy?

“Do závodu nastoupilo 44 štafet, většinou v maximálním počtu deseti členů, a až na dvě štafety doběhly všechny. Všichni účastníci dostali pár dní po závodě dotazník spokojenosti. Na základě jejich postřehů víme, že velmi dobře hodnotili samotnou trasu a ochotu místních pořadatelů. Rezervy byly v nočním značení trati a komfortu cílového prostoru. To jsou věci, na kterých při druhém ročníku zapracujeme a zařídíme lépe.”

Štafetových běhů na delší vzdálenosti v Česku přibývá, čím chcete být unikátní a pro koho hlavně je závod Hory Bory určen?

“Chceme, aby náš závod předcházela pověst unikátní trasy proměnlivou krajinou. A to nejen co se týče běžeckého profilu, ale také kulturní pestrosti, která se postupně mění za každým dalším kopcem. Mnoho účastníků pobavilo, jak se s trasou měnilo nářečí místních pomocníků a spolu s tím i třeba nabídka „doplňkového“ občerstvení na předávkách. V noci na Valašsku slivovice, v neděli dopoledne burčák mezi vinicemi.”

Co obnáší z hlediska pořadatelského týmu uspořádat Hory Bory? Co vás při premiéře zaskočilo?

“Nejdůležitější je naplánovat samotnou trasu, termín konání a požádat o vyjádření vlastníky lesů a na území CHKO také ochranáře. Je potřeba vybrat vhodná místa předávek a domluvit se s vedením jednotlivých obcí. Termín a konečná trasa je potom kompromisem pro všechny. Na všechny předávky musíme zajistit ochotné organizátory, nejlépe z řad místních. Jsme vděční hlavně dobrovolným hasičům, členům různých sportovních oddílů a sportovním nadšencům vůbec.”

Co dál?

“Dalším krokem je sestavení trasovacích týmů a naplánování jejich pohybu tak, aby byla trasa označena včas, ale zároveň krátce před závodem. To proto, aby fáborky nestihly nalákat škodolibé sběratele. Oříškem je také přesun několika zdravotnických posádek. Musíme zajistit, aby byla stále některá v přiměřené dojezdové vzdálenosti od celého závodního pole.”

Kdybyste se měli naopak pochválit, co jste zvládali nad očekávání dobře?

“Myslím, že se nám povedla pěkná trasa, nakonec jsme zvládli i všechny přesuny organizačního týmu. Jako na překvapení vzpomínáme na přesunuté ohradníky na pastvině v Bílých Karpatech během jedné z nočních etap. Naštěstí se žádný „pacemaker“ v podobě rohatého skotu neobjevil a my se tak obešli bez sprinterských vložek.” (smích)

Plánujete pro letošní rok zásadnější změny? Trasa zůstává? Co startovné?

“Základní startovné zůstalo zachováno a týmy, které nám daly důvěru napoprvé, mají dokonce slevu. Při plánování trasy musíme reagovat na aktuální situaci při opravách silnic a také na to, jak budou vypadat některé lesní cesty po zimě. V tuto chvíli to vypadá, že zhruba polovina loňských úseků zůstane beze změn, druhá polovina pak dozná drobnějších, někde výraznějších změn.”

V jakém smyslu?

“Chceme upravit jednotlivé etapy tak, aby byly „běhavější“, s menším podílem prudších stoupání i klesání. Před polními cestami preferovat lesní úseky. A jelikož se loni ukázalo, že se účasti nebojí ani spousta lidí na hranici doporučené výkonnosti (60 min / 10 km), rozhodli jsme se celkovou délku trati zkrátit pod 330 km. Cílovou fotografii za denního světla by tak tentokrát měli stihnout všichni.” (smích)

Pozn.red.: Článek vznikl na základě placené spolupráce.