Na naše otázky odpovídá Hanka Dvorská, pořadatelka a spoluautorka konceptu. Hani, do ankety, resp. jejího semifinále jste se přihlásili sami, dodatečně. Jak dlouho jsi o tom, Hani, přemýšlela? 

“O anketě se někdo zmiňoval na Facebooku, tak jsem si na vašem webu zjistila, o co jde, a požádala redakci o zařazení Koloběhu mezi závody, které v anketě soutěží. Trvalo mi to celé asi deset minut.” (smích)

Ve finále jste obdrželi dvojnásobek hlasů než ostatní finalisté. Přitom nemáte žádné mohutné davy fandů na sociálních sítích. Jak se vám to podařilo?

“Náš závod sice není žádná masovka, ale protože ho prakticky děláme ve dvou lidech plus v den D pár dobrovolníků na trati a v cíli, víme přesně, jak by měl závod vypadat. Prostě tak, aby to nebylo jen tupé závodění, ale aby to byla co nejlépe strávená sobota ve společnosti stejně naladěných a milých lidí. Se závodníky navazujeme osobní kontakt už večer před závodem, kdy my dva osobně předáváme startovní čísla a balíčky, které sami připravujeme. Ráno u autobusů se s každým osobně přivítáme, poklábosíme.”

A také se závodu oba účastníte, že?

“Na startu závodníkům vysvětlíme propozice a poté, co to s Martinem odstartujeme, se zařadíme do davu a běžíme. Po doběhu do cíle se už zase ujímáme organizace v cíli a všeho potřebného k předání cen a diplomů. Pro závod děláme maximum, co jsme schopni udělat. To se týká společného přesunu 400 závodníků pod horu Říp, občerstvení po trati, bohaté občerstvení v cíli, hodnotné ceny od sponzorů, speciálně vyrobené medaile a diplomy pro závod a společné zakončení závodu ve velké tělocvičně v Troji za přítomnosti všech závodníků. Jsme taková jedna čtyřsethlavá rodina. Pro všechny je Koloběh jeden z těžších závodů a každý, kdo ho absolvuje, může o něm beze studu vyprávět. Ví o nás prostě hodně lidí.”

Přestože by se mohlo zdát, že o výsledcích této ankety rozhodne velikost skupiny online fandů, opak bývá pravdou. Váš závod se nedá srovnávat s masami v centrech měst, a přesto je cítit veliká vděčnost a loajalita lidí, kteří vám vystavili nádherné známky na vysvědčení. Kdo je typickým účastníkem Koloběhu?

“Protože je koloběh závod těžký, dlouhý a v zimním období, nikdo neví, jaké je ráno přivítá počasí. Tento fakt už je vlastně dokonalým sítem, kdo se na závod přihlásí. Typickým účastníkem Koloběhu je ten, komu nedělá potíž vstát v pět hodin v sobotu ráno do mrazu a hnát se pak 50 km do Prahy. Každý účastník je opravdovým nadšencem pro sport a dobrodružství. Na Koloběh si jdete pro zážitek, který ve vás dlouho zůstane.”

Pracujete nějak cíleně na komunikaci s účastníky?

“Máme vlastní web www.kolobeh.com a FB stránky Koloběh z Řípu do Prahy. Většina účastníků jsou našimi kamarády.”

S ohledem na datum konání závodu v samém závěru sezony, jedná se spíše o happening, nebo o tvrdou soutěž?

“O obojí! Za ta léta pořádání se stal z Koloběhu docela prestižní závod, kde si to minimálně první čtvrtina startovního pole mezi sebou tvrdě rozdává. Pro všechny je to ale rozhodně velká předvánoční společenská událost.”

Hani, tys jela „nultý“ ročník spolu s manželem, kolika dalších ročníků ses pak zúčastnila?

“Po tom nultém dalších asi tak 25. Vynechala jsem jen, když jsem měla něco v sádře a jednou velikou chřipku.”

Odkud pochází myšlenka koloběhu? Je to česká specialita?

“Jednou v sobotu před vánoci, když jsem pekla cukroví, mi manžel řekl, at se jdu proběhnout. Já že jo. On že poběžíme něco delšího. Já že jo. On že pojedeme vlakem na Říp a poběžíme 50 km domů. Já že ne! On mi řekl, ať si teda vezmu kolo a že on poběží a já pojedu vedle něj na kole. Já že jo. Ale v Kralupech manželovi došlo a potřeboval vystřídat. Já běžela, on jel. A takhle jsme to zflastrovali až do Prahy. Druhý rok jsme to jely dvě dvojice, třetí rok pět dvojic, pak se začalo jen tak ze srandy závodit a pak se nabalovaly další a další dvojice, až z toho vznikl veliký závod.”

V Česku je nyní boom pořádání závodů, i koloběhů přibývá. Považujete se za průkopníky?

“Koloběh z Řípu do Prahy byl v roce 1991 jednoznačně prvním “závodem” tohoto typu. Na třetí ročník už jsme vyráběli plakát na nástěnku na FTVS UK a potřebovali závod nějak napsat. Vymysleli jsme název Koloběh. Do té doby nic takového neexistovalo, ani neproběhlo. Postupem let se mne organizátoři dalších koloběhů ptali, jestli mohou také udělat koloběh a nazvat ho tak. Já vždy souhlasila, nemám důvod někomu zakazovat jeho nadšení do organizace stejného závodu, který jsme vlastně vymysleli já a můj bývalý muž.”

Vzpomenete si na nějakou zajímavou historku za to více než čtvrtstoletí pořádání Koloběhu?

“Historek je spousta. Protože je to závod koedukovaných dvojic, to znamená žena-muž, přihodí se spousta zajímavých situací. Holka při startu zjistí, že kolo je na ní moc velké a nedosáhne vůbec na pedály. Manželské dvojice se při závodním vypětí tak rozhádají, že spolu měsíce nemluví. Nebo naopak – během 50 km prožijí spolu tolik utrpení a vyřeší tolik problémů, že si začne jeden druhého vážit a doběhnou jak dvě hrdličky. Závod působí i jako seznamka dvou partnerů.” (úsměv)

Zažili jste ovšem jednou i dost smutný moment…

“Ano, dost drsný zážitek byl v roce 2017, kdy během závodu spadla mezi pole závodníků Trojská lávka a dodnes děkuji Pánu Bohu, že ty tuny betonu nespadly na některého závodníka a nikomu se nic nestalo. Spadlo to metr za jednou dvojicí a asi 10 metrů před další. Bylo to opravdu o fous.”

Kdo patřil v historii k ozdobám startovního pole? Ať už ze sportovního hlediska, tak společenského.

“Ozdobou jsou hlavně všechny holky, které startují! Jsou to prostě všechno velký borky. Ze společenského života bych mohla jmenovat Dalibora Gondíka nebo Katku Bursíkovou s manželem. A z těch známějších sportovců se pravidelně účastní a vyhrává svou kategorii Miloš Smrčka, Vít Pavlišta, Radek Brunner, Radka Churaňová, Danka Havránková… Na prvních deseti místech jsou vždy zvučná jména, ale úplně nejsehranější a nejrychlejší dvojicí posledních let je můj kolega a spoluorganizátor Martin Gabla a Bára Jíšová. Ti to běhají pod tři hodiny a v posledních ročnících vítězí!”

Jak vidíte budoucnost? Bude se něco v dohledné době měnit? Kapacita zůstane?

“Co funguje, neměnit! Lidem se náš Koloběh líbí. Za 29 let je závod vypiplaný tak, aby si ho každý užil a odešel domů nadšený. Navyšovat počet účastníků určitě nebudeme. 400 lidí je stropem, co hora Říp unese.”

VÝSLEDKY HLASOVÁNÍ O ZÁVOD DRUHÉ POLOVINY ROKU 2019

Koloběh Říp-Praha (průměrná známka 1,17)

Kašavský kros (1,18)

Liberec Nature Run (1,30)

Hostýnská osma (1,33)

Sokolský Běh republiky (1,35)

Hory Bory (1,37)

Klánovický 1/2maraton (1,37)

Vokolo Príglu (1,68)

Pozn.red.: O pořadí finalistů rozhodlo 364 platných hlasů. Hodnotila se úroveň závodu z pohledu atmosféry, přihlašování, atraktivity tratě, vztahu k účastníkům a doprovodného programu.