Trať vedla opět po kopcích na severní straně vodní nádrže s vrcholem na Lúči (936 metrů). Pravidelný účastník seznal další zákusy dřevařů do lesů, ať už pro lepší těžbu dřeva, anebo jako snahu zabránit kůrovci v jeho zničujících útocích.

Přesná linka se změnila na dvou místech – průběh obávanými Loučovicemi vedl o jednu (klidnější) ulici vedle, ale hlavně návrat na hlavní hřeben se zvedal bez Slupečného vrchu mírněji po dvou kratších sjezdovkách mezi biketrailíky. Ale první pohled na něj zezdola zůstal stejně „nekonečný“, obzvláště pokud jste se tentokrát cítili, že vás běžecké božstvo zařadilo na listinu zavržených (anebo rovnou nutných obětí). Každopádně vybíhali ho (místy) jen ti nejlepší. Převýšení činilo celkem 680 metrů, přesto historické rekordy závodu nepadly.

Obavy z dešťových předpovědí se nenaplnily. Bylo až moc teplo a dusno ke 22 stupňům, až ve druhé části ale přece jen přišla osvěžující vláha z oblak – bez ní by zdejší „sightseeing“ nebyl kompletní.

Svoji stať o umění regenerace tu psali stateční veteráni padesátníci z Krkonošské 50 MTRC jen před dvěma týdny. Miroslav Nemšák zpod Orlických hor doběhl na šestém místě, krkonošský držák Pavel Veselý devátý a ještě Zdeněk Beck (tomu je devětačtyřicet) z Voděradských bučin dvacátý.

Vítězství obhájil Petr Macek, českobudějovický člen Maraton týmu Pavla Nováka. „Nebylo to lehčí. Ale měl jsem náskok a mohl ho za sebou kontrolovat. Když jsem na vrcholu Stezky v korunách stromů viděl, že je to nejmíň minuta, už jsem začal věřit, že se to podaří,“ říkal. V cíli byl za 1:38:56. Druhý skončil triatlonista Daniel Kupidlovský víc než tři minuty za ním, třetí David Kulík.

Mezi ženami zapsala první vítězství v trailové sérii Anna Straková (dříve Baloghová a Pichrtová), bývalá duatlonistka, účastnice olympijského maratonu v Aténách 2004, dvojnásobná mistryně Evropy v běhu do vrchu a skvělá skyrunnerka.

„Ale než jsem rozběhla, dala mi ta první sjezdovka hodně zabrat,“ přiznala, i když je zvyklá na jinší krpály světových velehor. „Na jaře jsem moc neběhala, trápilo mě zranění. Zadní sjezdovku jsem střídavě běžela a šla, mám svůj efektivní rytmus. A nechtěla jsem se tolik honit s kluky,“ dodala.

Přesto obsadila jedenáctou pozici v absolutním pořadí (1:48:39). Druhou ženou se stala Adéla Bártová, třetí Veronika Beňasová, obě o generaci mladší, o víc než dvacet minut pomalejší…

Dvě známé tváře z cyklokrosové dynastie Camrdových ji vzaly mezi sebe. Mladší Luděk skončil osmý, a starší Pavel, účastník olympiády v Atlantě na horských kolech (1996), jedenadvacátý. I z cyklistů se mohou stát (na stará kolena) běžci, jde to! To moderátor Petr Vágner se tentokrát hóóódně vytrápil a strávil na trati skoro tři hodiny.

Naopak „znáročněla“ doprovodná osmička, která se také podívala až na vrchol Stezky v korunách stromů a získala tak převýšení 270 metrů. „Skoro nemůžu chodit,“ stěžovala si ještě den poté olympijská vítězka a mistryně světa Kateřina Neumannová. Ta stojí za Lipno Sport festem, který tu celý probíhá a jehož je Mizuno Trail Running Cup tradičním otvírákem. Do poslední chvíle zvažovala, že by se tentokrát vydala na celý půlmaraton, ale nakonec pustila do vzduchu startovní výstřel a odběhla kratší trať, na níž skončila druhá. Za Denisou Hančovou (vida, také lyžařské jméno…), která tak získala možná nejcennější skalp své kariéry. Vyhrál „šumavský triatlonista“ Jan Hron (33:02).

Ještě večer následovala obvyklá „doběžná“ – z maríny na vrchol Stezky v korunách stromů se vydaly téměř čtyři desítky běžců, mezi nimi i účastníci půlmaratonu s dětmi. Za doprovodu bubenické formace Wild Sticks a modravého nasvícení měl pohled na les a údolí s vodní nádrží přes cáry mraků a hustý déšť až magickou atmosféru. Ano, bez něho by tenhle závod nebyl kompletní.

Čtvrtým podnikem Mizuno Trail Running Cupu je Králický půlmaraton na Dolní Moravě za tři týdny 5. září.

Kompletní výsledky naleznete na www.sportovniservis.cz

Další informace na www.trailrunningcup.cz