Milane, přes dva roky o tobě není v médiích ani zmínka, úplně jsi zmizel z běžeckého světa. Ztratil jsi motivaci k běhání?

“Příčin, proč jsem přestal běhat, bylo víc. Jedním důvodem bylo vleklé zranění Achillovy šlachy, s kterým jsem marodil už předtím. Dalším důvodem bylo ukončení smlouvy s vrcholovým střediskem, které mě finančně podporovalo. A to mě donutilo začít novou životní etapu. Věnuji se více rodině, ta je pro mne novou výzvou, kterou si užívám. A začal jsem pracovat.”

Co je tvým povoláním?

“Pracuji v Pivovaru Raven v Plzni, napůl ve výrobě, napůl rozvážím pivo po republice, zejména po Praze.”

Běháš?

“Párkrát do roka si jdu zaběhat, ale to je vše. Závodění mi nijak nechybí, ale soustředění jsem měl rád, hlavně čas strávený na horách.”

Jak vzpomínáš na svého trenéra Jiřího Sequenta? Jste spolu v kontaktu?

“V kontaktu jsme, občas se navštívíme, občas si zavoláme, byl i na naší svatbě. Jako trenér byl někdy přísný, ale dalo se s ním domluvit na tréninku, na který jsem měl zrovna náladu. Myslím, že jsme si rozuměli. Nikdy jsem o jiném trenérovi neuvažoval. Maximálně bych se trénoval sám a konzultoval to s Jiřím.”

Máš medaile téměř ze všech distancí, z dráhy, půlmaratonů i krosů. Jakou trať jsi běhal nejraději?

“Nejradši jsem běhal krosy do 10 km. Protože to bylo hodně členité a pravý kros byl na měkkém povrchu, který mi hodně vyhovoval. Když jsem trénovával doma, hodně jsem běhal na prašných polních cestách.”

Mimochodem – proč jsi nikdy neběžel maraton?

“Protože jsem byl možná nejlenivějším vytrvalcem, který tu kdy byl. (úsměv) Maraton bych asi neuběhl a nedokázal se připravit na tak dlouhou trať. Objemová příprava mi vždy dělala problémy, proto jsem měl nejradši závody jen do 10 km.”

Na jaký svůj výsledek jsi nejvíc pyšný?

“Asi na 12. místo na mistrovství Evropy v krosu v Budapešti roku 2012. Naopak největší prohrou bylo, když mě Jan Kreisinger porazil na mistrovství republiky v krosu o dva roky dříve, čímž mi přerušil sbírku mistrovských titulů v řadě. (pozn.red.: Milan tehdy skončil druhý, jinak by měl osm titulů v řadě)”

Kdo býval tvým největším soupeřem?

“Jak se to vezme… Na mých tratích, tedy v krosu, desítce a 3000 metrů překážek, jsem v Česku konkurenci neměl. Ale také jsem opačně úplně neměl na evropskou špičku, s nimi jsem zvládal držet krok jen na mé oblíbené trati, v krosu.”

Splnil sis běžecky všechny své sny? Nebo je něco, čeho jsi chtěl dosáhnout a nestihl to?

“Snů jsem měl hodně. Splnil jsem si třeba to, že jsem porazil Ukrajince Serhiye Lebida na Mistrovství Evropy v krosu v Budapešti 2012. Chtěl jsem se zúčastnit olympijských her, ale bohužel tam nebyla má nejsilnější trať, o které se nyní uvažuje, že se zařadí na budoucí olympijské hry.”

Netáhne tě to ani na hobby závody. Věnuješ se jiným sportům?

“Od přírody jsem líný. (smích) Jediné, čemu se věnuji, jsou procházky s rodinou a psem, kavárny a domovarnictví pi­va.”