Stará známá pravda se potvrzuje i u mého běhání. Není to taková nepříjemnost jako nedávné nesplnění kvalifikačního limitu na olympijské hry vlivem přehnané důvěry v přesnost dat zobrazených na hodinkách české reprezentantky, přesto zažívám po závodu zklamání. A to hned dvakrát.

Po (věkové) padesátce je pro mě pěknou výzvou pokoření hranice čtyřiceti minut. Vloni jsem to zvládnul až na třetí pokus (39:01 Chlum u Třeboně), letos zatím po dvou pokusech nesplněno! Oba závody přitom průměrné tempo na hodinkách ukazovalo na výsledný čas lehce pod čtyřicet. Jenže první závod byl podle hodinek o dvě stě metrů delší a ke spokojenosti tak chyběla půlminutka, druhý závod byl ještě těsnější. Celý závod průměrné tempo těsně pod čtyři minuty na kilometr. A v cíli? 40:05! To zamrzelo.

Hodinky s GPS jsou skvělým tréninkovým pomocníkem, mají ale své limity, a to nejen pro měření pomocí GPS. Ty nejlepší modely předpoví očekávaný výkon při závodu, změří VO2max nebo dobu kontaktu s podložkou. Jsou to ale vždy reálná data?

V dobách mého mládí jsme si vystačili s hodinkami se stopkami, kilometry na nejčastěji běhaných trasách jsme si změřili v lepším případě na kole, v horším jsme je jen odhadli podle intenzity běhu. Sám jsem později běhal podle srdeční frekvence s hrudním pásem (a to byly tvrdé plastové bazmeky, nesrovnatelné s dnešními pohodlnými textilními pásy), odpovídající hodnoty nejlépe podložené z funkčního zátěžového testu.

Dnešní doba je jiná a kromě GPS měření nabízí celou škálu dalších možností, jak monitorovat průběh tréninků a závodů ve snaze o vylepšení techniky nebo (a to zejména) o zlepšení výkonu. Na běžce se tak z různých zařízení valí hromada dat s lehkým strašením, že právě bez tohoto jednoho údaje není možné v podstatě vůbec vyběhnout.

Běhám téměř čtyřicet let a dobře vím, že nejdůležitější je vnímání vlastního těla. Odhadnout vnitřní zatížení, dát na vlastní pocity. Čísla mohou být dobrým průvodcem na cestě k cíli, neměla by ale být tím hlavním, co sportovec sleduje. Pro hobby a výkonnostní sport to – myslím – platí dvojnásob. Nejen proto postupně zkouším různá zařízení pro běžce se snahou na vlastní kůži ověřit reálné přínosy pro výkonnostního sportovce. Na trénink tak vybíhám ověšený jak vánoční stromeček: aktuálně se sensorem Stryd, hrudním pásem Garmin HRM Run2 a hodinkami téže značky Forerunner 745 Music, k tomu ráno začínám měřením na mySasy.

Rád bych se v tomto seriálu o běžeckých gadgetech věnoval různým úskalím, které mohou nejen začínající běžce při vyhodnocování dat z měřících zařízení potkat. Bez snahy dehonestovat testované produkty, ale naopak ukázat, kde mají své limity, kde stojí za to přepnout z „autopilota“ na vlastní úsudek, vlastní pocity. Sám minimálně hodinky s GPS samozřejmě používám, vím, že je to skvělý běžecký pomocník. Z některých funkcí jsem při běhání nadšený, z jiných už tolik ne a bez některých by hodinky byly podle mého stejně dobré, jen (možná) levnější.

Začněme třeba signálem GPS. Při jednom z posledních testování – hodinky Garmin Forerunner 745 – se ukázalo, jak hmatatelné zlepšení se Garminu povedlo. Hned při prvním použití bylo znát vylepšení GPS. První připojení po vyndání z krabičky proběhlo naprosto v mžiku. Nestíhám ani tradiční venkovní zavázání tkaniček, hodinky hlásí připravenost okamžitě.

A při samotném běhu? Měří s až chorobnou přesností! Na rozdíl od Fenix 5, který jsem kvůli Forerunner 745 odložil, hlásí mé tradiční tempové osmistovky na rovném úseku cyklostezky změřeném pomocí pásma naprosto přesně. Fenix 5 občas při předchozích trénincích ulétl (v závislosti na podmínkách – oblačnost nebo olistění stromů) třeba až o 10 metrů. 745ky to tam ale sází přesně, tam i zpět (běhám úseky protisměrně), přesně s došlapem na čáru! Kamarád běhá ve stejném okamžiku úseky s 945kama a vždy mu nějaký ten metr k dokonalosti chybí, většinou jej hodinky nutí popoběhnout o něco dále. Také aktuální tempo běhu v souvislosti s přesností GPS méně kolísá. Bravo 745ko!

Přes stále se zlepšující kvalitu GPS považuji pro běhání intervalových tréninků mimo dráhu za vhodnější úseky změřit pásmem. Pokud jsem v místech, kde pravidelně neběhám, proběhnu úsek v rámci rozklusání a po prvním intervalu „zafixuji“ start a cíl úseku (třeba od pařezu ke značce). Všechny další úseky již běhám na stejném úseku. Po tréninku mohu sledovat, jak se mi povedlo třeba vystupňovat tempo v jednotlivých sériích, porovnávat poslední úseky v každé sérii, zkrátka je možné s časy dále pracovat.

Pokud si trénink nastavím v hodinkách a odběhám úseky „na pípnutí“, je výpovědní hodnota dat závislá na kvalitě GPS signálu. V lese, v aleji, ale i ve městě – jak se smutně přesvědčila Moira Stewartová – hrozí, že každý úsek bude ve skutečnosti (třeba jen o pár metrů) jinak dlouhý. Těžko pak porovnávat třeba časy na 756 a 805 m. Takže pokud běháte intervaly pravidelně, vezměte s kamarádem či dětmi pásmo a vyznačte si úseky na oblíbeném místě třeba do kilometru. Nemusí to být ani úplná rovina (po tréninku porovnáte úseky běžené tam a zpět zvlášť), do mírného kopce přidáte trochu síly, z kopce protočíte více nohy a zapracujete na kadenci.

Měření kadence (počet kroků za minutu) je dobrým ukazatelem nejen o běžecké technice, ale také o silové vytrvalosti nebo únavě. Je to jeden z údajů, které je dobré mít v hodinkách nastavený a dlouhodobě jej sledovat. Kadenci mám obvykle kolem „ukázkových“ 180, jedno jestli při rychlé desítce na silnici, nebo dlouhém terénním výběhu na 50 km. Při běhu ji příliš nesleduji, jen občas se až doma podívám na výstupní data z tempového tréninku nebo rychlejšího běhu.

Téměř vždy se ale na kadenci dívám po závodu. Pro začínající běžce je to skvělý ukazatel ohledně přehnané (nízká kadence), nebo nedostatečné (vysoká kadence) délce kroku. Přičemž platí, že větším rizikem ohledně zranění je přílišná délka kroku, tedy nízká kadence. Odpozorovat to můžete sami na sobě, při nějaké bolesti se kadence zpravidla výrazně zvýší ve snaze „pošetřit“ postižené místo.

Pro zvýšení kadence je dobré běhat třeba krátké úseky „po značkách“ se snahou o zkrácení kroku. Vyzkoušejte také rychlý běh z mírného kopce, který vás donutí protočit nohy výrazně rychleji, než jak běháte po rovině. Zábavnou alternativou je pak běh za velmi silného větru (samozřejmě po větru).

Kadenci měří nejen samotné hodinky, ale také třeba hrudní pásy. Jako jeden z posledních jsem měl možnost vyzkoušet Garmin HRM Run2. Ten zvládne kromě kadence měření dalších pěti parametrů. V několika trénincích jsem se zaměřil na porovnání výstupů z různých zařízení. Hrudní pás od Garminu HRM Run2 a běžecký sensor Stryd 3.0 Wind nabízí srovnání dvou špičkových produktů. Je zajímavé, jak výrazně se některá data rozcházejí!

Trénink: kros 15 km kopcovitý terén s několika úseky rozbitého terénu po těžbě dřeva (Garmin vs. Stryd)

Kadence: 174 vs. 175 kroků za minutu

Vertikální oscilace: 7,9 vs. 6,6 cm

Doba kontaktu s podložkou: 275 vs. 259 ms

Průměrné tempo: 5:24 vs. 5:25 min/km

Trénink: silnice 10 km naprostá rovina, cyklostezka, silný vítr, sněžení (Garmin vs. Stryd)

Kadence: 180 vs. 179 kroků za minutu

Vertikální oscilace: 7,6 vs. 6,8 cm

Doba kontaktu s podložkou: 271 vs. 231 ms

Průměrné tempo: 4:39 vs. 4:40 min/km

Zatímco kadence a tempo se shodují, doba kontaktu s podložkou a vertikální oscilace se výrazně liší. Při pohledu na dobu kontaktu s podložkou je vidět zrychlení odrazu při rovinaté silniční desítce u měření Strydem (259 vs. 231 ms) při mírně zvýšené vertikální oscilaci, zatímco Garmin hrudní pás ukazuje jen nepatrné zrychlení odrazu (275 vs. 271 ms) a naopak mírné snížení vertikální oscilace. Je tedy vidět, že srovnávání detailních výstupů je vhodné především u jednoho zařízení, případně jedné značky, a vyhodnocování dat napříč výrobci může být problematické.

Nejen pro začínající běžce může být zajímavá nabídka “počítačem generovaných” tréninků dle předchozích absolvovaných zatížení. Před každým tréninkem se před spuštěním stopek zobrazí nabízený trénink s krátkým popiskem. Z mého pohledu jsou ale nabízené tréninky lehce podhodnocené. S cyklistikou a plaváním obvykle trénuji deset až dvanáct hodin týdně a hodinky Garmin Forerunner 745 mi zpočátku nabízely třeba klus na třicet minut. To neběhám ani po nemoci! Později již ale doporučují třeba trénink rychlosti, v krátkých patnáctivteřinových intervalech, přesně to, čemu se v tréninku obvykle vyhýbám. Chce to tedy nechat hodinkám čas. Podobné je to s doporučenou regenerací. Přes avizované vylepšení výpočtu zátěže u nového modelu 745, ten počáteční doporučený údaj odpočinku v řádu desítek hodin zkrátka musím ignorovat.

Jak rychle vlastně zvládnu běžet závod? I s tím se snaží běžecké hodinky nejen začátečníkům pomoci. Hodinky predikují výkonnost běžce hned v několika parametrech. VO2max mi udávají 55 ml/kg/min, z funkčního zátěžového testu mám z mládí naměřeno 72,4 ml/kg/min, to je samozřejmě hodnota dávno ztracená, přesto údaj z hodinek beru s rezervou. Sice se postupně zvyšoval od 50 k 55, ale zřejmě chyběl i nějaký ten závodní výkon pro přesnější stanovení VO2max.

S čím bych hodně polemizoval, je laktátový práh. Ten by měl být velmi hrubým odhadem někde mezi tempem závodu na 10 km a půlmaratonem (já vloni 39:01 a 1:30:17). Při své současné výkonnosti jej odhaduji na tempo kolem 4:10/km, hodinky jej určují na 4:56/km. To už je opravdu velký rozdíl!

Přes poměrně pestré tréninkové zatížení v rámci testu od tempové rychlosti až po 50 km v členitém terénu hodinky odhadují mou výkonnost na 5 km 19:34 (to byl vloni na podzim můj mezičas na desítce), půlmaraton je uváděný asi o sedm minut pomalejší než výkon, jaký bych očekával, u maratonu je to více než půlhodinový rozdíl. Po měsíčním používání je dle hodinek můj předpokládaný výkon na 10 km na 41:47. Zajímavé je, že podobný výkon mi po dlouhodobějším používání předpovídá i Stryd (42:34). Přitom podobný čas jsem zvládnul v dubnovém tréninku, kdy jsem běžel 41:59 včetně úvodního rozklusání a pocitově s rezervou. Maratonský výkon hodinky predikují na 3:45:30, téměř shodný byl ale můj květnový mezičas při pohodovém proběhnutí s kamarádem na 50 km, v terénu s převýšením více než 800 m. Je ale určitě lepší, když hodinky očekávaný výkon podhodnocují, než kdyby to bylo naopak!

Příště se podíváme na měřitelné rozdíly při použití různých typů běžeckých bot (tempové vs objemové) pomocí parametru Leg Spring Stiffness (LSS). Ten ukazuje, jak silnou pružinu má běžec v nohách. Jeho datovým zdrojem je sensor Stryd 3.0 Wind. Ukážeme si i změny výstupních hodnot při běžeckém tréninku po předchozím silovém nebo cyklistickém tréninku.