Dopingové látky: Jaké jsou další perspektivy?

Jak je obecn? známo, antidopingové kontroly stále pokulhávají za vývojem dopingových látek. Platí to nejen pro známou aféru s novým anabolikem známým pod názvem THG (což je zkratka pro tetrahydroges­trinon) kalifornské spole?nosti BALCO, ale koneckonc? i pro steroidní anabolika (mužské pohlavní hormony ?i jejich syntetické deriváty, které vedou obecn? ke zvýšení tvorby bílkovin). P?esné analytické testy na zjiš?ování p?ítomnosti anabolik byly zavedeny až v roce 1974 a anabolika se dostala na Dopingovou listinu až v roce 1976 – do té doby byla rozdána spousta medailí zcela beztrestn? dopujícím atlet?m a dalším sportovc?m. Antidopingovou kontrolu zt?žuje státem podporovaný doping, jehož jsme byli sv?dky p?ed rozpadem bloku komunistických zemí (typicky ve východním N?mecku, které v 90. letech minulého století ?elilo mnoha žalobám bývalých sportovc? za zni?ení zdraví), a který lze v sou?asnosti pozorovat nap?íklad v ?ín?. 

P?estože jsou antidopingová opat?ení vždy o krok pozadu, vývoj v odhalování zakázaných látek ud?lal neskute?ný pokrok. Typicky to lze ukázat na p?íkladu testování testosteronu (hlavní mužský pohlavní hormon výrazn? zvyšující syntézu bílkovin) v mo?i. Farmaceutické firmy vyráb?jí syntetický testosteron ze sladkých brambor, které obsahují ve v?tší mí?e prekursory (výchozí látky) pro testosteron (nap?íklad dihydroepiandros­teron, DHEA). Tyto prekursory jsou poté chemicky upraveny na testosteron. Protože však rostlinný testosteron má jiný pom?r izotop? uhlíku než lidský testosteron, využívá se této odchylky pro pr?kaz dopingu touto látkou. Tato metoda byla zavedena až v roce 1999 a hned zanedlouho byli díky této technice usv?d?eni dva špi?koví sportovci, americký sprinter a olympijský vít?z z roku 2004 v Aténách Justin Gatlin, a dále vít?z Tour de France v roce 2006 Floyd Landis. 

Situace je o to komplikovan?jší, že moderní v?da prod?lává v sou?asnosti ohromný rozmach. Již dnes se hovo?í o zcela reálném nebezpe?í supermoderních dopingových látek, které se z?ejm? za?nou záhy zneužívat. 

Jedná se nap?íklad o látky, které se selektivn? váží na androgenní receptory. Receptory jsou bun??né struktury nej?ast?ji bílkovinné povahy, na které se specificky váží n?které látky, jako jsou nap?íklad hormony. Androgenní receptory jsou takovými strukturami pro mužský pohlavní hormon testosteron, ale nejsou svojí povahou steroidními hormony. Hovo?í se i o tzv. selektivních modulátorech, látkách ovliv?ujících funkci t?chto androgenních receptor? známých pod zkratkou SARM z anglického Selective Androgen Receptor Modulators). Již dnes se lze údajn? na n?kterých webových stránkách pro kulturisty setkat s popisem struktur t?chto látek (což je první krok pro jejich komer?ní zneužití). 

Dalším p?íkladem m?že být výzkum bílkoviny myostatinu. Myostatin je bílkovina t?lu vlastní, která je zodpov?dná za fyziologické snižování nár?stu svalové hmoty. V Belgii existují speciáln? vyšlecht?né krávy (nazývají se anglicky Belgian blues), které mají nedostatek tohoto proteinu (myostatin jim prost? chybí), což vede u t?chto zví?at k enormnímu nár?stu svalové hmoty. V sou?asnosti se intenzivn? bádá na vývoji látek, které by blokovaly ú?inky myostatinu a lze o?ekávat zneužívání t?chto látek i ve sportu. 

Poznatk? sou?asné léka?ské v?dy lze využít opravdu na mnoha úrovních. Uvažuje se i o podávání jiných látek stimulujících erytropoézu (tvorbu ?ervených krvinek), než je erytropoetin, jako nap?íklad tzv. aktivátor? receptoru pro erytropoézu (látek aktivujících receptory pro krvetvorbu), nebo alosterických modulátor? hemoglobinu (látek m?nících strukturu hemoglobinu) ?i regulátor? genové exprese (látek ovliv?ujících funkci gen?). Zní to jako science fiction, ale všechny tyto a mnohé jiné p?ístupy jsou v hledá?ku sportovc? nebo lidí pohybujících se v jejich okolí, kte?í se snaží zvýšit výkonnost svých sv??enc?. 

Posledním p?íkladem, který bych cht?l zmínit, je genový doping. Existují velké obavy ze zneužití genové lé?by, která by vedla nap?íklad k zmnožení genu pro erytropoetin (EPO). Takoví sportovci by pak produkovali více erytropoetinu než ostatní lidé, což by evidentn? vedlo ke stejnému efektu jako injek?ní podávání tohoto hormonu. Kone?ným d?sledkem by pak byl zvýšený po?et ?ervených krvinek a tedy vyšší aerobní kapacita, podobn? jako u zneužívání samotného erytropoetinu. 

Existují dokonce i ilegální laborato?e, které využívají obrovských databází látek vyvinutých farmaceutickými spole?nostmi již t?eba p?ed mnoha desetiletími, které se z n?jakého d?vodu nedostaly na trh (takových látek je ohromné množství, tvrdí se, že za jednou ú?innou terapeutickou látkou, která se za?ne používat v klinické medicín?, stojí tisíce až desetitisíce látek, které neprojdou sítem p?ísných test?). 

Libor Vítek, www.sportvital.cz

Docent léka?ské chemie a biochemie na 1. Léka?ské fakult? Univerzity Karlovy v Praze. Odborník v oblasti výzkumu oxida?ního stresu, nemocí jater a zdravé výživy. Pracuje na IV. Interní klinice a na Ústavu klinické biochemie a laboratorní diagnostiky Všeobecné fakultní nemocnice a 1. Léka?ské fakulty Univerzity Karlovy v Praze.