„No, to se pobavíte, já bych na žádnou hromadou akci, kde je plno lidí, v životě nešla,“ směje se, když se jí zeptáte, jaké běžecké závody má nejraději. „A už vůbec ne organizovanou, kde je motivací měření času nebo nějaké harampádí jako trika, medaile a podobně,“ dodává se smíchem a prosbou, abychom toto její přiznání nikde nešířili.

Jenže je to tak lidsky pochopitelné, že nám to nedá a snad s jejím souhlasem děláme přesně pravý opak. Pokud je totiž vaším povoláním organizování sportovních akcí pro veřejnost, je vcelku pochopitelné, že chcete relaxovat zcela jinak než vlastní účastí na podobných podnicích. Což ovšem nevypovídá nic o tom, jak úspěšní ve svém povolání jste. A to Šárka a její tým jsou. Vždyť kromě červnového Českého běhu žen, který loni oslavil první dekádu, jí visí v kanceláři podepsaný plakát Usaina Bolta. Ano, stejný tým zvládne kromě běhu pro občasné běžkyně i top atletickou Zlatou tretru, kam hvězda světové atletiky již několikrát zavítala.

„Myslím si, že rozumím lidem, kteří tohle (veřejné běhy, pozn.red.) mají rádi, a ráda dělám věci, tak, aby z nich měli radost. Mně samotné je ale nejlépe někde samotné v lese, v horách, u vody – moře, řeky …prostě ideálně sólo …nebo s malou skupinou někde na lodi či tak,“ doplňuje Šárka.

Byla to ona, kdo se před deseti lety rozjel do Rakouska pro inspiraci. Zaujal ji totiž tamní Rakouský běh žen pořádaný paní Ilse Dippmann. Ta neváhala a vítkovickým předala své znalosti a zkušenosti a snad jí ani nevadilo, že v Ostravě se hned v prvním ročníku sešlo více dam, než tomu bylo při premiéře ve Vídni.

Mimochodem, i ona se sama inspirovala podobnou akcí v New Yorku. Jak vidno, běžecký závod žen bez účasti opačného pohlaví má tak silnou myšlenku, že se šíří světem jak lavina. Možná si vybavíte i pár ročníků We Run Prague či Nike Runu, který v Praze pořádala slavná značka Nike. Ač to nebyl závod mužům uzavřený, procento žen a dívek bylo drtivé a účast se blížila deseti tisícům, což je více než tehdy běhalo Pražský půlmaraton, dnes suverénně nejpočetnější závod roku u nás.

Přehled ryze ženských běhů v České republice nabízí aplikace Actigo

„Na tak velké startovní pole nepomýšlíme, my jsme si kdysi vysnili tisíce tři a zatím jsme na dvou,“ říká Šárka Mokrá a pokračuje: „Je také otázkou, zda by trasa ve Vítkovicích tak početný dav běžkyň vůbec zvládla. Už nyní uvažujeme o změně trasy v našem městě, abychom Český běh žen trochu oživili.“

Loni v našem rozhovoru přiznala, že Vítkovičtí dokonce reálně uvažují o „exportu“ svého běhu žen do dalších měst, ale pořádání veřejných závodů je i nyní, pár let po covidu, stále obtížnější. „Líbilo by se mi udělat podobný běh třeba ve Zlíně nebo v Hradci Králové, to jsou také krásná města. Vítací,“ použije obrat, který ji zaujal v zahraničí. „My prostě nechceme jen pořádat akce pro běžce, my chceme pořádáním běhů nalákat lidi do měst, která o jejich návštěvu stojí a která podle nás opačně stojí za to navštívit. Už nyní k nám do Vítkovic přijíždí lidé z celé republiky, ale i z Polska či Slovenska.“

Pro letošní rok si Český běh žen dal přízvisko „Nejusměvavější běžecký závod Česka pro ženy všeho věku, výkonnosti a profesí“. Sama Šárka však během rozhovoru je trochu posmutnělá. „Museli jsme pro letošek vyčlenit ze startovného trička, abychom udrželi dostupné ceny. To ale bude znamenat i to, že ne každá závodnice si jej koupí a už to nebude jako dřív, kdy se ulicemi valily proudy stejně oblečených dívek. Ale snad jich i tak nebude málo, protože jsme nachystali krásné motivy s mandalou jak pro trička, tak pro medaile ,“ ukazuje přes videokameru vskutku originální návrhy.

Ještě se krátce vrátí ke své osobě: „Zhruba do 14 let jsem plavala a pak pokračovala už jen na vodě. Teď dělám čchi-kung, jógu, a to, co s tím souvisí. Třeba na úrovni mysli. Zaběhat si jdu ráda. Sama. Máme blízko domu velký park a brzy ráno nebo večer je tam krásně, taky máme kouzelné trasy u kamarádky na Bečvě, kam jezdíme s rodinou, a velká krása je v lesích a na lukách kolem Radvanic u Trutnova, kde máme babičku. No a možná jak mně baví u člověka spíš ten rozměr posunout své vlastní hranice (jako lidi v horách, v myšlení, na divokých řekách nebo když je v životě něco potká apod.), ne něco měřit na čas nebo centimetry, tak možná proto má Český běh žen ten podtext: ‚Posouvej hlavně sama sebe, postav se k tomu, vytvoř podmínky a zbytek přijde.‘“

A opravdu, z Českého běhu žen se stala líheň nových běžkyň. Sama Šárka zmiňuje zde vložený videopříběh Karin S., která za krátkou dobu urazila obdivuhodnou cestu od totální neběžkyně k účastnici půlmaratonu. A na začátku její „kariéry“ byla právě nejkratší běžecká trasa Českého běhu žen. „Nejdůležitější je začít. Aspoň chodit, protože chůze je půlka běhu,“ říká Karin, která letos v březnu zdolala pražský půlmaraton. „Od chvíle, kdy jsem se začala hýbat, jsem shodila 25 kilo. A všechny oděvy na běh jsem musela zahodit a koupit si nové,“ směje se. „A taky jsem celkově veselejší a šťastnější. Pohyb člověka někam posune.“

Nechte se jejím příběhem inspirovat a podívejte se, co letošní ročník Českého běhu žen nabízí. Pokud se necítíte hned na běh, v nabídce jsou i distance pro nordic walking. Snad i vás strhne přátelská „nezávodní“ atmosféra a do dalšího ročníku si dáte za cíl potrénovat a uběhnout třeba svou první pětku v životě.