Restaurace Ztracenka měla zavřeno, a tak jsem bez doplnění energie musel šlapat zas zpátky dva a půl kilometru do kopce. Málem to dopadlo špatně a já bych musel usínat bez nezbytných sacharidů. Naštěstí mě zachránil Radek, organizátor závodu, který mě na Skřítku pozval na jedno.

Ráno jsem se probudil plný síly a v osm jsem seděl v autobuse na start do Ramzové. Před půl desátou už jsme si vyzvedávali startovní čísla a přesně v deset jsme startovali. Trať závodu dobře znám, letos jsem tady byl popáté. Říkal jsem si, že už mě nic nemůže překvapit. Zase jsem se mýlil. Večer před závodem intenzivně lilo, a jak ráno vysvitlo sluníčko, proměnilo okolních lesy v parní saunu. Stačilo pouhých pár minut po vyběhnutí a nit na mně nezůstala suchá. Spoluběžci na tom nebyli o moc lépe.

Trasa závodu začíná zrádně. První kilometr a půl je hodně běhací, takže získáte pocit, že to půjde. Jenže sotva se dostanete do tempa, přichází první kopec. Není tak prudký, takže pořád valíte, ale sklon se nenápadně zvyšuje a vy podvědomě přidáváte, abyste drželi tempo. Udržet tempo se vám ale téměř určitě nepodaří, protože na pouhých čtyřech kilometrech se musíte dostat o šest set výškových metrů výš. Poslední kilometr pod chatou sv. Jiří na Šeráku to jde už “na krev”. Když jsem závod běžel prvně, tak jsem se během prvních pěti kilometrů úplně zavařil a zbytek závodu jsem protrpěl. Od té doby si dávám pozor.

Jakmile se dostanete nahoru, čekají vás nádherné výhledy, tedy pokud vyjde počasí jako letos, a najednou zapomenete na bolest a je vám dobře. Trasa vede srdcem Hrubého Jeseníku po červené hřebenovce. Proto je také počet účastníků závodu omezen, takže pokud se chcete na závod přihlásit, musíte to udělat včas. Cesta po hřebeni se neustále vine nahoru a dolu, ale kopce se střídají s rovinkami a stoupání je víc rozložené než na začátku, takže se běží líp. A ty výhledy!

Na dokončení závodu máte oficiálně šest a půl hodiny, ale ti nejlepší doběhnou do cíle už za tři hodiny a pár minut. Já se letos musel hodně snažit, abych stihnul limit. I když bylo na kopcích o poznání líp než v údolí a přes poledne se dokonce na chvilku zatáhlo, přesto nás po cestě spalovalo horské slunce a vedro bylo úmorné. Podívejte se na video, které jsem na trase natočil.

Převzato z blogu EUrunner.eu se souhlasem autora