Syn oslavil tři měsíce, což s sebou nese i řadu změn a to, že přes den spí o něco méně, více si vyžaduje přítomnost maminky a chce si s námi povídat. To mě vždycky bolí nejvíc, když má zrovna kecací pozitivní náladu a já vím, že teď je těch mých 90 minut, kdy je vše zajištěné tak, abych mohla jít odběhnout trénink.

Po prvních metrech si přijdu jako ta nejhorší máma na světě, co si jde za svým sobeckým snem a utíká od syna. Pak se ale většinou ponořím do tréninku, makám v rámci možností a poté se vrátím domů jako vyměněná, plná síly, radosti a na Fabíka se strašně těším. V tento moment si vždycky uvědomím, že to jsem prostě já, potřebuji mít prostor pro sebe, abych pak fungovala v plné síle jako máma a manželka.

Strávili jsme dva týdny v Chorvatsku na dovolené, kde jsme měli konečně možnost být spolu jako rodina, trénovat a užít si ještě teplého počasí. Nakonec to nebylo tak idylické, protože jsme si s manželem předávali syna nebo psa, vystřídali se na běhání a až odpoledne mohli být společně.

Tréninkový plán byl výživný, trenérka mě nešetřila a už to nebyl trénink na chvíli, kdy v rámci běhu poznáte okolí, ale dřina ovlivněná limitovaným časem a znalostí prostředí. To pro mě bylo asi nejtěžší, vědět, že musím být efektivní a v rámci úspory času jsem byla nucena i občas zkrátit rozklus nebo výklus, aby trénink netrval moc dlouho. Druhou výzvou bylo kam jít běhat rovinky, kopce, úseky, když prostředí neznáte a potřebujete vše zvládnout dle plánu.

Tady jsou příklady tří typů tréninků z posledního týdne, kdy obzvláště ten druhý trénink byl hodně bolavý a ani jsem nedokázala držet požadované tepy. Já obecně nerada běhám už hodně rychle, ten pocit, jak se zakyseluju, tuhnu a sotva stačím dechem, mi vadí a nedokážu se pořádně hecnout a zmáčknout. Proto taky běhám maratony, kdy běžím celkem svižně, ale není to na hraně a užiju si to. Kopce mě naopak baví, protože se běhají pomaleji a v jiném prostředí, než běhám běžně, a je to více silové. No a nejoblíbenější jsou souvislé běhy, kdy si jen hlídám tepy a čas nebo vzdálenost a mohu si vyčistit hlavu a i něco u toho poslouchat.

SERIÁL MARATON POD TŘI TŘI MĚSÍCE PO PORODU SPONZORUJE ADIDAS SE SVÝM NOVÝM MODELEM BOT ADIZERO PRIME X STRUNG 2: ILLEGALLY FAST

Model Adizero Prime X 2 Strung využívá inovativní technologie a je navržený bez omezení předpisy světových závodů. Tato závodní obuv je dokonalou volbou pro běžce s velkými ambicemi. Nabízí špičkové běžecké technologie v jedné botě. Adizero. Stvořeno pro vítěze.

S tímto modelem můžeš běžet dlouho a daleko, nebo si usnadnit každodenní trénink. Sice nesmí na profesionální závody, ale můžeš v nich běžet závody, která nepodléhají omezením elitních soutěží. Boty Prime X 2 Strung tě podpoří při každém tréninku.

#adizero #createdwithadidas @adidasrunning

Tréninková jednotka

– protažení 5´

– rozběhání 20´

– rovinky 10× 100 m, pauza 10´´, úsilí 70%

– abeceda, každý cvik do kopce na 40m, klus zpět, stejný cvik znovu do kopce pozpátku, klus zpět a další cviky úplně stejně

– vybíhání kopce: 10×400 m, klus zpět, úsilí 70%

– jeleny do kopce: 8×100 m, klus zpět

– výklus 10´

Tréninková jednotka

– rozběhání 15´

– protažení 10´

– rovinky 10× 100 m, klus zpět, úsilí 80%

– 12×1 km na tepu 160, pauza do 2´

– výklus 10´

Tréninková jednotka

– protažení 10´

– souvislý běh 80´, tep do 145

– protažení 10´

Tento týden trenérka opět přitvrdila, až se mi prokroutily panenky, když jsem to viděla, ale vím, že je to součást maratonské cesty a musím zatnout zuby. V úterý mi domů přivezou běžecký pás, takže se mi uleví v rámci plánování, že nebudu muset nonstop řešit, kdo hlídá Fabíka, když běhám a kam jít běhat.

Stala se ještě jedna změna, a to místo a termín závodu. Původně jsem to směřovala do španělské Valencie na 3. prosince, ale bohužel mi nakonec nedopadlo přislíbené BIP číslo. Takže další stres – co teď?!? Trénuju, veřejně o tom mluvím a teď nemám kde běžet?!? Naštěstí jsem našla vhodnou alternativu, kterou je italská Pisa 17. prosince.

Ve finále je to lepší varianta než Valencie, jelikož mám být týden před Valencií na služební cestě a pak hned letět na závod, což by kvůli synovi bylo hodně na dřeň. Do Pisy navíc létají přímé lety a pohlídá nám jednu noc přes víkend babička a budeme si moci udělat s manželem běžecký předvánoční výlet.

Každopádně už jsme po dovolené zpátky v Praze, v původním režimu, který se mi ale pomalu krátí, protože 6. listopadu nastupuji zpět na fulltime do práce. To teprve bude time management, jak to vše poskládat a zároveň – jak říkal můj děda – se z toho nepos***!

Další velmi důležitou součástí tréninku je výživa a regenerace, kterou podceňuji a nemám to jako prioritu, což je velká chyba a dříve nebo později mě to doběhne. O tom, jaký mám výživový plán a jak regenerují, se rozepíšu zase příště.