Psal se rok 1989, konkrétně probíhal v americkém Texasu čtyřdenní cyklistický závod Hotter'N Hell 100 (v přepočtu 160 km i po rozpálených silnicích s minimem možností doplnit někde tekutiny), když se před své soupeře dral Michael Eidson s opravdu divně působící hadičkou, kterou si jako záchranář „vypůjčil“ z nemocnice.

Vedrem znavení soupeři ani netušili, že v podkolence na zádech má schován pytlík s nápojem. A nebyl to ledasjaký pytlík, Michael naplnil prázdný infuzní vak ionťákem a hadičku protaženou trikem si upevnil sichrhajckou (jiné prameny hovoří o kolíčku na prádlo), aby mu za jízdy neplandala. Svému vynálezu “bezrukého pití” začal říkat ThermalBak.

A tak vznikl první sportovní hydrovak, který sice doznal za 34 let řady vylepšení, ale jeho podstata zůstává stále stejná, jakkoliv zpočátku batoh s chobotem budil u veřejnosti spíše odpor a posměch.

To však Michaelovi na konci osmdesátých let nebránilo v tom vydat se po USA nabízet svou originální pomůcku cyklistickým speciálkám, a než stačil objet polovinu naplánovaných míst, volali mu z kalifornské centrály, aby toho nechal a vrátil se domů, protože objednávky násobně převyšují výrobní kapacitu.

Jiná verze, značně ponurejší, hovoří o tom, že to bylo až o čtyři roky později, kdy se nová firma začala stavět na nohy, a to díky Jeffu Wemmerovi. Tento závodní cyklista kouzlu hands-free pití natolik propadl, že se nabídl a začal objíždět americké bajkové shopy, zatímco mateřská „továrna“ strádala a radovala se z jedné každé zakázky, kterou Jeff dojednal a nafaxoval.

Bajkerům prostě přišlo ekelhaft pít z něčeho tak odporného, jako byla gumová hadička čouhající z divného pytlíku někde na zádech. Což ostatně platí v mnoha případech dodnes a řada běžců raději volí vestu s klasickými lahvemi. Rovněž plastovými, mimochodem… Zakladatel se mezitím spojil s podnikatelem Rogerem Fawcettem a přejmenovali výrobek na dodnes používaný CamelBak.

A byl to právě Roger, kdo nemohl dál snášet pohled na stagnující prodeje, risknul to a zaplatil si za $50.000 dolarů u agentury kampaň se silným a nápaditým sloganem „Hydratuj, nebo zemři.“ A tržby šly konečně vzhůru.

Tak či tak, firma CamelBak se postupně rozrostla na dnešních 150 zaměstnanců, dodává produkty nejen sportovcům, ale i třeba armádě. Poprvé jste je mohli vidět už v televizních záběrech krátce po revoluci na zádech amerických vojáků v Perském zálivu v roce 1990. Dnes se vyrábí kromě Spojených států ještě v Mexiku a v Asii. Za svou existenci firma několikrát změnila vlastníka, naposledy za ni v roce 2015 zaplatila Vista Outdoor plných 412 milionů dolarů!

Michael by se možná divil, kde všude je možné spatřit jeho „bezruké picí pytlíky“. S oblibou horských ultratrailů zejména mezi městskými běžci tak není problém spatřit hipstera v Karlíně, který míří běžmo do práce a ve vaku původně určeném extrémním sportovcům má civilní oděv do práce a místo ionťáku usrkává z „kapačky“ překapávanou kávu přiměřené hustoty a teploty. Stejně tak si picí vaky našly oblibu mezi vysokohorskými turisty, kterých je po velehorách také stále více a více.