Zatím není jasné, jak Toyota řízená právě držitelem světového rekordu 2:00:35 z říjnového Chicaga sjela ze silnice, několikrát se otočila přes střechu a narazila do stromu. Fotografie zcela zničeného vozu ukazují, že ani Kiptum, ani jeho rwandský kouč Gervais Hakizimana neměli moc šancí přežít.

Skoro zázrakem z nehody vyvázla 24letá Sharon Kosgey, která nyní v nemocnici bojuje s těžkými zraněními o život. Kiptum jel po silnici vedoucí z Eldoretu do Kaptagatu v západní Keni.

Svět tak náhle přišel o nastupující superhvězdu, vytrvalce, který již v tak maratonsky útlém věku šokoval svět skokovými zlepšeními cílových časů, ohromnou vůlí a talentem. V největším tréninkovém zápřahu dokázal nasbírat 250–300 km týdně a jeho kouč, dříve vyzyvatel Kipchogeho, mu ordinoval i posilování a body building. Nezřídka musel za týden zvládnout i tři 40km běhy rozdělené do dvou běžeckých tréninků denně, jeden fartlek a ve zbývajících třech „volnějších“ dnech si mohl jít „vyklusat“ maraton.

Chystal se na rychlou trať maratonu v Rotterdamu, kde chtěl pokořit dvě hodiny. To sice dokázal již dříve jeho slavnější krajan Kipchoge, ale Kelvin tak měl učinit během regulérního závodu. Pokud by se mu to podařilo (a mezičasy z posledních dvou jeho maratonů naznačovaly velký potenciál pro zrychlení), jeho výkon by byl navždy zapsán do atletických kronik coby první regulerní maraton pod dvě hodiny.

Své nezdolné úsilí však již nikdy v úspěch na světových kolbištích nepřetaví. Ani Kipchogeho asi moc nebude těšit případné další zlato z olympiády, které mu nyní může poměrně lehce spadnout do klína. Na to však nyní myšlenky nejsou. Sám Kipchoge ale i keňský prezident William Ruto byli mezi prvními, kdo vyjádřili pozůstalým soustrast k tragické smrti mladého atleta. „Kelvin byl atletem, který měl celý život před sebou a mohl dosáhnout neuvěřitelné velikosti,“ nechal se slyšet Eliud Kipchoge.